RECENZE: Divoké historky baví mocně a mrazivě, nápady doslova plýtvají

Argentinský sok naší Fair Play v oscarové bitvě by se dal nazvat ohňostrojem marnotratnosti talentu. Každá z šesti povídek spojených prvkem zkratu má totiž nápad, jenž by jinde uživil samostatný film, ale režisér jimi až bohatýrsky hýří.

Už proto by do kin, kam Divoké historky zítra vstupují, měli vyrazit v první řadě čeští tvůrci. Aby viděli, jak přemýšlí Damián Szifron, do jehož prvotiny vložil peníze i nadšený Pedro Almodóvar. Jak staví zápletky od nejvšednější situace k výbuchu.

Jak týž výchozí bod – okamžik, kdy pohár přeteče, nervy povolí a civilizovaný člověk se chápe klacku – obléká do různých žánrů od gangsterky přes western po společenskou satiru. Jak překvapivě každý příběh pointuje. A jak odolává pokušení shlížet na diváka z výšin umělce. Protože Divoké historky prošly řadou festivalů, ale publikum jim bylo bližší než poroty.

Paradoxně hlavní zradou příjemného, hravého a chytrého snímku je právě jeho struktura. Povídková skládanka zkrátka vždy nutí k srovnávání jednotlivých položek a logicky tam, kde si divák tvoří vlastní žebříček, musí být vedle nejlepšího kousku nutně i nejslabší.

Ovšem vybírá se těžko. Úvodní šaráda masové odplaty na palubě letadla je perlivý aperitiv, jenž povzbudí chuť na další chody. Druhá, ženská etuda působí trochu nedopovězeně, ale hned po ní následuje hlavní chod, situační souboj dvou fanatických řidičů na dálnici, jaký tu od Spielbergova Duelu nebyl – mimo jiné obsahuje nekonečně vynalézavou studnici bitevních rekvizit, které lze nalézt ve výbavě standardního vozu.

Divoké historky

75 %

Argentina / Španělsko, 2014, 122 min

režie: Damián Szifron

hudba: Gustavo Santaolalla

Hrají:Rita Cortese, Ricardo Darín, Nancy Dupláa, Diego Gentile, Darío Grandinetti, Oscar Martínez, María Marull, Osmar Núñez, María Onetto, Erica Rivas, Leonardo Sbaraglia, Julieta Zylberberg

Hostinu korunuje inženýr Bombička, snad nejlidštější a nejdůvěrnější obraz, kam až může slušně vychovaného smrtelníka dohnat tuctová lapálie s odtaženým autem a úředníkem trvajícím na pokutě. Ale také smutně ironický, milimetrově přesný obraz hranice, za níž se byrokratická bojůvka mění ve vzpouru proti systému a zločinec v národního hrdinu.

„Pětka“ má sice sklon k moralitě, ale opět oslní vyústěním, a sladký dezert na závěr podává válka novomanželů přímo na svatební veselici. Prostě Divoké historky baví mocně, ač místy velice mrazivě. A nepotřebují k tomu umělé pomůcky ani odlišný temperament. V duchu slavného Volného pádu varují – takhle může vypěnit každý. I vy.