Podle zámořských kritik je osamělý mstitel bezpráví s minulostí špičkového agenta velice „cool“, což znamená, že takřka nehne brvou, jen s ledovým klidem počítá vteřiny do začátku útoku a posléze do posledního výdechu (nesčetných) padlých. Také nálada se pohybuje na bodu mrazu, jak se na žánr sluší, ostatně režisér Antoine Fuqua si krimithriller vyzkoušel se stejným hercem už v úspěšném titulu Training Day. Dlouze buduje atmosféru deštivé šedi odcizeného města a puntičkářského řádu všedních rituálů, ke kterým patří i hrdinovo večerní posezení s knihou v bistru, kde zpravidla prohodí pár slov s jiným stálým hostem – mladičkou prostitutkou.
EqualizérUSA, 2014, 132 min Režie: Antoine Fuqua Hrají: Chloë Grace Moretz, Denzel Washington, Bill Pullman, Vladimír Kulich Hodnocení: 60 % |
Jenže kolem dívky se pohybují podivní násilníci z eskortní služby Ruské noci, jednoho dne se zbitá octne v nemocnici – a tehdy se hrdina rozhodne, že jí pomůže. Čímkoli, co má po ruce, počínaje vývrtkou a konče nářadím, jež si vtipně půjčuje ze svého pracoviště, obchodu pro kutily.
Pachatel dobra
Washingtonova tichá postava se zorrovským nádechem si drží příjemné tajemství i zdrženlivý odstup – kvůli názorné brutalitě by se dal skoro připodobnit k Tarantinovi, kdyby nebyl prostý humoru. Navíc hrdinu hyzdí až čítanková dobročinnost: tu podpoří hispánského kolegu, tu jeho vydíranou matku, zkrátka chová se jako Batman sbírající skautské bobříky.
Fotogalerie |
Druhou slabinu představuje už opotřebovaný motiv ruské mafie se všemi rekvizitami, počínaje zakrvácenou ikonou a konče hrozivým tetováním v azbuce. Pokus, jak z něj vytěžit cosi na způsob vyšší filozofie moderního zla, dopadá kostrbatě – třeba při konfrontaci národnostních gangů, kterou doprovázejí výroky „my Irové jsme sem přišli za americkým snem, kdežto vy Rusové jste ho přišli ukrást“.
Rusové došli
Prostě Equalizer má sklon se tvářit jako lepší, umělecká odnož krimi, což je zbytečné, jestliže na půdě čistého žánru představuje solidní nadprůměr. A kdyby si odpustil manýristické harampádí zpětných záblesků, útržků, zlomkovitých vět, divák by o nic nepřišel. Naopak by uvítal každou minutu, o niž by byl film kratší; beztak má už po hodině pocit, že od Kamčatky po Aljašku se další živý Rus nenajde.
