RECENZE Červený drak: Jak Hannibal snědl muzikanty

Producenti své filmy vždy nadsazují. Nicméně Dino De Laurentiis podepsaný pod Červeným drakem právem tvrdí, že se hrdina snímku, lidožrout Hannibal Lecter v podání Anthonyho Hopkinse, stal součástí pop-kultury.

Anthony Hopkins jako Hannibal Lecter | foto: archiv

Pravdu má i v tom, že diváky zajímá, odkud Hannibal přišel, co se událo před tím, než se suše vtipkující kanibal s vytříbeným vkusem dostal za mříže, odkud radil agentce Clarice v Mlčení jehňátek, a než si s ní pak hrál na honěnou v Hannibalovi.

Zkrátka Červený drak - před lety již zfilmovaný pod názvem Lovec lidí - se vrací na prvopočátek onoho příběhu; podobně jako George Lucas dotáčí k Hvězdným válkám epizody předcházející dílům již známým.

Červený drak

USA / Německo, 2002, 118 min

Režie: Brett Ratner

Hrají: Anthony Hopkins, Edward Norton, Ralph Fiennes, Harvey Keitel, Emily Watsonová, Mary-Louise Parkerová, Philip Seymour Hoffman

Hodnocení­: 60 %

V úvodu si Hannibal Lecter coby vážený psychiatr a člen rady symfonického orchestru vychutnává první lidské lahůdky: muzikanty, kteří prý špatně hráli. Teprve odhalen a přemožen agentem Willem alias Edwardem Nortonem, herecky zcela rovnocenným partnerem Hopkinse, se ocitá ve vězení. Mimochodem tu „hraje“ stejná cela, jež se po premiéře v Mlčení jehňátek ocitla v Americkém filmovém muzeu. Na konci pak Hannibalovi hlásí návštěvu mladé vyšetřovatelky, čímž se tu úsměvně přiznává těsná návaznost na známé epizody s postavou agentky Clarice.

Úvod i závěr se nesou ve zjemněle dekadentním, nadsazeně labužnickém stylu, jenž z kanibala Hannibala učinil ryzí symbol odpudivého, a přece přitažlivého netvora. A co se děje mezi tím? Solidní, napínavá, chytrá, umně natočená, ale jinak vlastně obyčejná detektivka opakující model Mlčení jehňátek, kde si detektiv vyšetřující novou sérii rituálních vražd chodí pro rozumy k trestanci Lecterovi. Odpadá bohužel erotické napětí mezi Clarice a Hannibalem, ale střídá je jiný motiv, souboj mužské ješitnosti.

Neboť touha být viděn, chválen, obdivován i obáván je tu sebezáhubným hnacím motorem všech hrdinů v kalhotách. Nejen obou ústředních protivníků, nýbrž také Ralpha Fienese coby zabijáka oddaného temným básním a obrazům Williama Blakea - umělecky znalecké odkazy tu mají tradičně svůj význam - i groteskního novináře, z něhož Philip Seymour Hoffman učinil rozkošnou figurku. Z jiného světa přijde jen slepá dívka, jejíž tápaní i zářivě prázdný pohled skvěle umí Emily Watsonová.

Servisní článek k filmu najdete ZDE.

Herecky je Červený drak vůbec na výši, ani režijně neurazí. Ovšem autorsky si neodpustil některá žánrová klišé: od nevidomé hrdinky, byť s ní alespoň zachází nápaditě, po detektivovo zázemí. Už zase nejlepší agent odchází na odpočinek k rodinné idyle u moře a k návratu do služby ho musí přemluvit, už zase se v ohrožení ocitnou i jeho žena a syn, ukrytí protismyslně vždy na samotě, už zase ožívají přízraky a připravují druhé finále.

V uličkách běžné krimi nemá Hannibal nic moc na práci; je spíše trpnou, byť pořád příjemnou ozdobou, nositelem nadřazeného humoru a zálibných intrik, velmistrem, kterého méně schopní soupeři nudí. Nicméně najde se tu několik chvil, které náleží k těm „fajnovým“ znakům inteligentní podívané - například Hopkinsův dialog s Nortonem o vzácném daru představivosti, jejž jejich postavy sdílejí a za nějž se platí daní strachu. Takové okamžiky pak povyšují Červeného draka nad rámec zručných thrillerů utopených v krvi a ohni.

Kde se vzal dr. Kanibal

Hannibal první
V roce 1981 napsal Thomas Harris román Červený drak, kde se dr. Hannibal Lecter, uznávaný psychiatr a vtipný labužnický lidožrout, objevil poprvé. Utká se tu s vyšetřovatelem Willem, který ho pošle do vězení a pak ho žádá o radu v jiném případu sériových vražd. V roce 1986 podle knihy natočil Michael Mann film Lovec lidí. Lectera nehrál Anthony Hopkins, nýbrž Brian Cox, známý pak třeba z Roba Roye, Statečného srdce a nově též Agenta bez minulosti. Podle některých fanoušků byl Cox děsivější než Hopkins. Každopádně však tehdy Lovec lidí propadl; stál 15 milionů dolarů, ve Státech vydělal něco přes osm milionů. Později, na videu, se však pro určitou část publika stal kultem.
Hodnocení: 7,2

Hannibal oscarový
Na Červeného draka navázal Harris novým příběhem s kanibalem Hannibalem Lecterem. Jeho Mlčení jehňátek pak zfilmoval Jonathan Demme a zařídil vražednému thrilleru oscarovou smršť. Snímek dostal pět sošek: za nejlepší film roku 1991, nejlepší režii, scénář pro Teda Tallyho a oba herce v hlavní roli, Hopkinse a Jodie Fosterovou, jež se coby mladá vyšetřovatelka Clarice stala novou protihráčkou doživotního vězně Lectera. Byl to celosvětový hit, jen v Americe utržilo Mlčení jehňátek šestinásobek svého rozpočtu.
Hodnocení: 8,5

Hannibal svobodný
Po deseti letech vzkřísil Lectera v thrilleru nazvaném Hannibal režisér Ridley Scott. Titulního antihrdinu, jenž se tentokrát pohybuje na svobodě, hrál opět Hopkins, přišel však nový scenárista - David Mamet - a také nová představitelka Clarice v osobě Julianne Mooreové. Opět to byl kasovní hit, i když kritika a fankluby nadšením šetřily. Z filmu přezdívaného někdy umělecký horor se přetřásaly situace zasazené do Itálie a především hojně citovaná scéna, v níž hrdina své lidské oběti zaživa vyjme a usmaží mozek.
Hodnocení: 6,3

Hannibal staronový
Nová verze původního Červeného draka alias Lovce lidí uchovala původní zápletku, z Mlčení jehňátek, kterému dějově předchází, si půjčila kromě Hopkinse v hlavní roli i scenáristu Tallyho. Čtvrtým režisérem hannibalské série je Brett Ratner, jehož proslavily dva díly akční komedie Křižovatka smrti. Celý jeho tým mluví o dokončené trilogii - čímž míní všechny dosavadní příběhy s Hopkinsem. Nicméně nikdo nezaručí, že tím kanibal Hannibal navždy končí...
Hodnocení: 7,9

Anketní hodnocení filmových diváků bylo převzato z hlasování na stránce www.IMDb.com; nejvyšší možná známka je 10.
(spa)