PRVNÍ DOJMY: Línější než lín, poví Vodníkova princezna beze slov

Napohled pohádka jako každá jiná, dítě sotva postřehne, že herci gestikulují o něco výrazněji, než bývá zvykem. Přitom Vodníkova princezna, kterou po středeční premiéře zopakuje ČT 2 na Štědrý den, zosobňuje specialitu pro neslyšící.

 Podle novodobé tradice vánočních příběhů pro sluchově postižené se i letošní novinka hraje ve znakovém jazyce, tlumočí do češtiny a má skryté titulky. Přesto působí poměrně standardně; možná trochu lacině, ale takových jsou archivy plné, aniž by měly přidanou hodnotu ve znakové řeči.

A protože neslyšící herci jsou „dabováni“ profesionálními kolegy, může si posluchač ke sledování děje přidat zajímavou lekci, jak se ve znakové řeči vyjádří třeba „kapr“ nebo „šikovná“.

Současně pak musí ocenit, že nejen díky „bublajícím“ trikům, ale ani po stránce dialogu si tvůrci svou ojedinělou disciplínu nikterak neulehčují.

Vodníkova princezna

60 %

ČR, 2018, 35 min.

režie: Alena Derzsiová

hrají: Stanislav Kleisner, Antonín Zralý, Zlatuše Kurcová

Vcelku prostý příběh líčící, jak zeleného povaleče dohnat k pracovitosti lstivou ženitbou, totiž používá spoustu jazykových hříček. Hrdina je „línější než lín“, jeho nevěsta se jmenuje Vlnka, energický dohazovačka Kecka a hastrmanský slang používá třeba kletbu „ať mě štípne rak“.

Jistě, nutně názorná gestikulace má místy blízko k podobnému naivistickému kouzlu, jakým se vyznačují třeba nadšení ochotníci. Ale občas přece svou stylizaci přehánějí i herci školení a mluvící, aniž by pro to měli tak prozaický limit a bohulibý důvod jako Vodníkova princezna.