RECENZE: Milenci těch druhých aneb jen tak si nekonečně poklábosit o sexu

Předpremiéře romantické komedie Milenci těch druhých, jež vstupuje do našich kin, připadlo letošní slavnostní zakončení karlovarského festivalu. Už tehdy budila rozpaky.

Vary svou volbu odůvodnily informací, že autorský snímek režisérky Leslye Headlandové se stal diváckým hitem spřáteleného festivalu Sundance. Těžko říci, čím Jason Sudeikis a Alison Brie v hlavních rolích okouzlili tamní publikum, protože zápletka i styl vyprávění jen opakují své předchůdce.

Na studentské koleji spolu strávili náhodně jednu noc; když se potkají po letech, milostný život obou se hroutí, takže uzavřou dohodu o přísně platonickém vztahu založeném na vzájemném poradenství. Zbytek je nasnadě: tedy sbližování skrze nekonečné klábosení o sexu.

Hrdinky Sexu ve městě měly přece jen i jiné zájmy, o sžíravějším vtipu nemluvě; Milenci těch druhých nic jiného neřeší. Na schůzkách sexuálních „závisláků“, na psychoterapii, v restauraci, v obchodě, na dětské oslavě u známých, v baru s kamarády i doma u televize. „Chceš o tom mluvit? – Chci“; to je typický zbytečný dialog (protože nic jiného beztak nedělají), který startuje další dávku konverzace na objevné téma, kdo je děvka, kdo děvkař a co si počít s nevěrou.

Milenci těch druhých

40 %

USA, 2015, 101 min

režie: Leslye Headland

hrají: Jason Sudeikis, Alison Brie, Natasha Lyonne, Adam Scott, Katherine Waterston, Adam Brody, Amanda Peet, Jason Mantzoukas, Marc Blucas, Andrea Savage, Remy Nozik

Kinobox: 60 %

IMDb: 6.5

Čekání, než ti dva papírově plnoletí lidé konečně opravdu dospějí, nebere konce. Mimo jiné i proto, že poklidně televizní tok příběhu bez příběhu se často vychyluje od komedie k tesklivému melodramatu, ještě podbarvenému vánočními motivy.

Zábavnější okamžiky člověk spočítá na prstech jedné ruky: rasově provokativní žertík, epizoda v parku se záchranářským „Supermanem“ nebo lahev od čaje coby rekvizita při názorné lekci, jak vlastními silami docílit orgasmu.

Ve srovnání s doslovným jazykem jsou milostné scény vcelku cudné a vlastně vzácné; sex tady neprovozují, nýbrž analyzují, což od průkopnických dob Woodyho Allena ztratilo na novosti i duchaplnosti. Jak psali v jedné zámořské recenzi, jde přesně o sladkobolný typ filmu, který si sám říká o parodii.