RECENZE: Muzikantská love story z ulice marně zkouší zopakovat Once

Před šesti lety si Glen Hansard a Markéta Irglová odnesli Oscara za svou píseň Falling Slowly. Spravedlivě, protože jiné silné prvky se v hudební romanci Once zkrátka nenašly. Teď do kin míří snímek Love song s Keirou Knightley v hlavní roli. Jenže mu chybějí nápady i silné momenty.

Režisér John Carney se rád opakuje. I svou sci-fi Zonad natočil ve dvou verzích, krátké a celovečerní, nyní zkusil prodat podruhé též muzikantskou lásku z ulice. Jen místo Dublinu nastoupil New York, místo tehdy skutečného páru herecké hvězdy – a nefunguje to; nemůže. Bez muzikantsky i lidsky dojemné linie  Hansarda s Irglovou zbude ve filmu Love song jen nálada města, již umí i starý dobrý černobílý Manhattan. A bezradný Carney.

Love song

40 %

USA, 2013, titulky, 104 minut

Režie: John Carney

Hrají: Keira Knightley, Mark Ruffalo, Hailee Steinfeldová, Catherine Keenerová, Mos Def, James Corden

Kinobox: 72 %

IMDb: 7.4

Hlavní roli má Keira Knightley, svým milým zrazená písničkářka, jejíž nepříliš přesvědčivé vystoupení v nočním klubu okouzlí jenom náhodného posluchače u baru, zkrachovalého hudebního producenta a jedinou hereckou oporu filmu čili Marka Ruffala. Dál už by děj mohl vyprávět každý sám, ovšem to by brzy přišel konec, takže John Carney si půjčí osvědčenou „nastavovací“ metodu: vrací se zpět v čase a k bodu setkání vede nejprve jeho, pak ji.

Producent je rozvedený, hádá se s dcerou, exmanželkou i šéfy, kteří nemají lepší projekty než další a další teenagerovské superstar. Ponížený, bez peněz, ale stále s čichem pro skutečné talenty se pomalu propracuje do příslušného baru, kde jeho fantazie zrodí jeden z mála nápadů: „oživlé“ hudební nástroje.

Dívku osloví, zajdou na pivo, poklábosí o muzice včetně Norah Jones – a pak zase zpětně líčí svůj osud ona. Aneb jak přišla do města se zpěvákem, který ji zaprodal kvůli vlastní slávě; hraje se Strakonický dudák či jeho popová verze Hvězda padá vzhůru. Když opuštěná dívka kráčí jen s bicyklem a kytarou ulicí, než dojde opět k výchozímu seznámení, levný doják crčí z plátna.

Přesladce tklivé písně

Ale hodinku času máme za sebou, takže se dva ztracenci mohou ve jménu muziky konečně začít sbližovat. Písní ve filmu nezní mnoho a vesměs jsou přesladce tklivé; Keira Knightley má sice příjemně přirozený hlas, ale zázračné zjevení s ním předstírat nemůže; a toulky městem plným hudby vnucují lyrickou notu velice školácky.

Sám projekt čili „Once po hollywoodsku“ popírá původní podstatu svého nezávislého originálu. Ale pokud se tedy dělá, musel by se ho chopit někdo šikovnější; Carney už z něj víc nevytluče.