RECENZE: Příběhu Tarzana nesluší polibky, květy ani motýli

V Legendě o Tarzanovi, kterou natočil režisér David Yates, by Edgar Rice Burroughs svou slavnou předlohu asi nepoznal. Což by nevadilo, kdyby se hrdina pojmenoval třeba Apeman a prohlásil se rovnou za dalšího komiksového siláka. Přesně tak totiž snímek působí.

Celou historku shrne v úvodních titulcích: zadlužený belgický král chce ze své kolonie v Kongu diamanty, které jeho zlotřilý vyslanec čili Christoph Waltz získá od mstivého náčelníka, pokud mu kvůli vyřizování dávných účtů dodá až pod nos Tarzana – nyní již lorda žijícího s manželkou Jane poklidně v Anglii.

Legenda o Tarzanovi

50 %

Režie: David Yates

Hrají: Alexander Skarsgard, Margot Robbie, Samuel L. Jackson, Christoph Waltz

USA, 2016, 110 minut

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 58 %

IMDb: 6.2

Dvojice vylákaná zpět do míst seznámení má však v Africe i spoustu přátel, jak mezi domorodci, kteří zařídí místní folklor, tak mezi více či méně digitálními zvířátky. S manželským párem putuje černošský zástupce americké vlády neboli Samuel L. Jackson, jenž po zkušenostech z války Jihu proti Severu potírá i v Kongu otrokářské praktiky s kolty u pasu. Navíc má vyrábět smích, kdykoli v akci dýchavičně zaostává.

Ve skutečnosti však právě a pouze Jackson alespoň trochu hraje; Waltz pouze opakuje šablonu usměvavého padoucha v rukavičkách. Skoro dvoumetrový Alexander Skarsgard sice vyhrává ankety o nejpřitažlivějšího muže Švédska, ale jeho výraz v roli Tarzana je spíš atletický než herecký a nejčastěji zasmušile tragický. Za všech okolností dekorativní Margot Robbie coby Jane se chce podobat nezdolné Angelice, jenže dráždivosti má asi tolik jako viktoriánská misionářka.

Nejhorší však je, že snímek spojuje vlastně dva příběhy v jednom: původní, který buduje pomocí vzpomínkových výjevů od sirotkovy opičí výchovy až po první setkání s Jane, a nový „návrat po letech“, jenž má znaky afrického westernu. A právě četné lyrizované reminiscence s vysvětlivkami, polibky, květy a blankytnými motýly podívanou vraždí.

Zachraňuje ji krajina, pár akčních kousků a scény se zvířaty, i když po souboji s medvědem ve filmu Revenant Zmrtvýchvstání už rvačka s gorilou nebo mazlení se lví smečkou diváka těžko ohromí. Ovšem „vražedné spiknutí“, jak distributor zápletku o záchraně krásky v nesnázích popisuje, ve spojení s velikášsky neohrabanou supermanskou vážností dělá z Legendy o Tarzanovi příživnickou pomstu na legendě i jejím hrdinovi.