RECENZE: Někdo si s námi hraje. Říká si Ghoul, straší a jí lidi

Řemeslně zvládnutý hororový model. To je nový snímek Petra Jákla Ghoul, který právě jde do českých kin a za měsíc i do amerických.

Už loni v prosinci se na americkém filmovém webu objevila zpráva, že Ghoul předvede satanské rituály. Ověřit ji lze až nyní, kdy režisér Petr Jákl mladší svůj dokonale utajený film uvedl do kin.

Ovšem „satanský“ je příliš úzký pojem, příběh, který s režisérem psal Petr Bok, se dá nazvat i duchařským či kanibalským. Zároveň má historické či cestopisné prvky, jež odhalí rozdíl mezi Ukrajinci a Rusy zejména americkému publiku. Ne náhodou se Ghoul pro zámořská kina testoval a také do nich půjde, což je unikát: přesně naplňuje tamní oblíbený model „filmu ve filmu“ včetně reportážně těkající kamery v rukou sebevědomé mládeže, která věří, že se jí při natáčení dokumentu o dávné záhadě nemůže nic stát, když má mobily a dolary.

Čím se tedy Ghoul liší? Zvládnutým koloritem ukrajinské vsi včetně „domorodců“: autenticky působí reálie, jazyk i civilní výraz neznámých tváří. Ozvláštnění přináší postava místní vědmy, která štáb provází do starého domu v lesích a řídí tu seance, kdy sklenka klouže mezi znaky azbuky. Náladě svědčí oheň coby ochrana proti démonům či záhadné jizvy na tělech aktérů, naopak k běžné výbavě už patří záložní videokamery, výpadky světla, staré fotografie, podzemní chodby. A panika: „Někdo si s námi hraje.“

Až po hodině padne jméno sériového vraha Čikatyla, s jehož legendou se děj propojí, aniž opustí vlastní současný půdorys. Ghoul připomíná žánrové cvičení v určeném prostoru: vůbec ne špatné, pouze již mnohokrát viděné včetně „lekaček“ od přípravného bafání až po stále reálnější, názornější, nastavovanější, tudíž méně účinný děs.

Ghoul

50 %

Česko, 2015, 86 min

režie: Petr Jákl ml.

hrají: Jennifer Armour, Jeremy Isabella, Paul S. Tracey, Debra Garza, Alina Golovlyova

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 58 %

IMDb: 4.5

Strašící přízrak s chutí na lidské maso se pochopitelně dá poměřovat výhradně v rámci příslušného žánru; pak platí, že všechna řemesla od režie přes kameru po hudbu zvládl Ghoul nejlépe ze všech novodobých českých hororů.

Až na to, že česky ani nevypadá.