RECENZE: Nellis a Janžurová dodaly Audienci potřebný královský majestát

Přes příliš velkou scénu a nepříliš objevný scénář přináší Audience u královny ve Stavovském divadle divácký zážitek. Může se totiž opřít o osvědčené herce v čele s Ivou Janžurovou.

Na otázku, zda byl dobrý nápad obsadit Ivu Janžurovu do role současné britské královny, odpoví už plakáty k novince Stavovského divadla. Herečka na nich zaujme zjevnou podobou s Alžbětou II. a to je samo o sobě velkým lákadlem pro publikum. Pražská scéna nešetřila známými jmény ani v dalších rolích – Václav Postránecký, František Němec, Igor Bareš, Jan Hartl, Taťjána Medvecká.

Dosavadní úspěch inscenace ryze britského kusu dramatika Petera Morgana je přesto překvapivý. Jeho Audience (ke které muselo divadlo přidat dodatek, aby se nepletla s tou Havlovou) totiž nepřináší nic víc než současnou konverzační hru plnou odkazů na ostrovní politiku od konce války až po současnost. Navíc v obrovském prostoru Stavovského divadla.

Jako na orloji

Morgan si jako hlavní motiv hry vybral pravidelné návštěvy britských premiérů u hlavy monarchie. Jednoduchý scénář tak nechává k Alžbětě pochodovat jednoho premiéra za druhým nezávisle na časové ose. Výše zmíněné známé tváře se před Ivou Janžurovou střídají jako na orloji a bez zjevného klíče (snad podle Alžbětiných sympatií?) dostávají více či méně prostoru.

Jednotlivé epizody publiku však postupně odkrývají královninu osobnost. Iva Janžurová se s těžkou rolí vypořádala skvěle, s obdivuhodnou lehkostí přeskakuje jednotlivá léta a vstupuje na pódium tu jako mladá nejistá královna těsně po válce, tu jako důvěrný symbol monarchie současnosti. Mimo scénu zůstane jen výjimečně, což je při více než dvouhodinové hře obdivuhodné.

Z dalších herců úspěch u publika pochopitelně sklízí postavy nejznámější. Churchill Václava Postráneckého je potřebně bodrý blahobytný stařík, Thatcherová Taťjany Medvecké zase správně železná a neústupná. Oba se tak dočkávají potlesku ještě v průběhu hry. Se zbylými premiéry si však už diváci moc nevědí rady, většinou to byli obyčejní politici a ne všechny ostrovní záležitosti druhé poloviny 20. století nám jsou dostatečně známé.

Výsadní role se v Audienci u královny dostalo až Igoru Barešovi. Zaujme v úloze zemitého Harolda Wilsona, britského labouristy, který byl premiérem země na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Podle Morgana k němu měla Alžběta o něco důvěrnější vztah a vnitřně s ním sympatizovala. V momentech, kdy stojí Bareš na scéně, tak kus dostává osobnější rozměr, ožívá barevnějšími dialogy a na hercích je znát, že hned mají víc co předvést. Úvod druhé části, kdy se Alžběta s Wilsonem setkává na zámku Balmoral, tak patří k nejlepším momentům kusu. Jako by komisní prostor Buckinghamského paláce příliš svazoval.

Audience u královny

70 %

Stavovské divadlo

premiéra 19. března 2015

režie: Alice Nellis

hrají: Iva Janžurová, Jan Hartl, Igor Orozovič, Václav Postránecký, Igor Bareš, David Matásek, František Němec, Taťjana Medvecká, Martin Pechlát, Milan Stehlík, Miluše Šplechtová...

Pro hlavně filmovou režisérku Alici Nellis nejde o první divadelní zkušenost. Je si vědoma rozměrné statické scény a snaží se ji oživit alespoň vizuálně. Obrazy na široké stěně Buckinghamského paláce se tak občas rozpohybují, jednou přenáší mozaiku historických záběrů královniných projevů, jindy titulků z éry princezny Diany. Nejvíce pak zaujmou uklidňujícím motivem královniny jachty brázdící blankytnou modř. Dobrý nápad doplňuje minimalistická, nicméně trefná hudba, která překvapí i odkazem na beatlesáckou Free As A Bird.

Přes všechny výtky a dýchavičné nevýhody, které si hra zřejmě přinesla z britského originálu, to však nějakým nepopsatelným způsobem funguje. Snad to je nenápadnou režií Alice Nellis či uměním Ivy Janžurové. Audience u královny dýchá majestátním charizmatem, který přiláká další diváky, a ti z ní budou odcházet spokojení, i když třeba nebudou tušit, co to byla tak často zmiňovaná suezská krize.