RECENZE: Skvělý Rašilov cedí mezi zuby ostrá slova i žloutkové věnečky

Návštěvník nejnovější premiéry pražského Národního divadla už možná nebude mít tak pevné názory stran pozitivního vlivu rodiny na vývoj jedince. Ale zcela jistě dostane chuť na žloutkové věnečky. Spoustu žloutkových věnečků.

Tým okolo Daniela Špinara totiž připravil inscenaci slavné hry Ritter, Dene, Voss. Vzhledem k tomu, že ji rakouský skandalista Thomas Bernhard psal přímo na tělo svým hercům, není vůbec od věci, že ji pro scénu Stavovského divadla přejmenovali na srozumitelnější Oběd u Wittgensteina, čímž se ještě hlasitěji přihlásili k odkazu filozofa Ludwiga Wittgensteina. Právě on byl svým způsobem předobrazem postavy šíleného/geniálního Vosse – Ludwiga.

Specifická hra o setkání sourozenců v rodinném sídle, kde na trojici z obrazů spolu s pohledy vážených předků shlížejí i všechna jejich traumata a psychózy, se u nás příliš často neinscenuje. Svůj díl na tom má patrně třiadvacet let stará legendární Pitínského režie na Zábradlí s trojicí Vášáryová, Hadrbolcová, Ornest. Právě tehdejší představení, jak se Špinar vyznal v programu, však mělo až iniciační vliv na režiséra aktuální inscenace.

Zdejší šéf činohry použil spolu s dramaturgyní Martou Ljubkovou původní překlad Zuzany Augustové, text ovšem krátili a upravovali. Úplně tak vypadla sama scéna společného oběda, okolo níž se přitom celé setkání točí a kde se „v polévkách a omáčkách utopilo vše, co mělo hodnotu“.

Oběd u Wittgensteina

75 %

Národní divadlo (Stavovské divadlo)

premiéra 7. listopadu 2019

režie: Daniel Špinar

hrají: Saša Rašilov, Zuzana Stivínová, Lucie Juřičková

Je to velká škoda, ovšem je pochopitelné, že když se tak komorní hra převádí na jeviště Stavovského divadla, musí se hrát místo do talíře do hlediště. Opět se přitom maně vkrádá otázka, kdy konečně bude mít Národní divadlo důstojnou komorní scénu, kam by takový Bernhard patřil. Ve světle této skutečnosti ovšem také tak trochu paradoxně vyznívá i zmíněný upravený název hry - jaký je to Oběd u Wittgensteina, když o něm nepadne ani slovo?

O jiné vrcholy autorovy smršti slov však diváci ochuzeni nejsou. Ludwig se ve vyčerpávajícím podání Saši Rašilova dáví žloutkovými věnečky, tříská obrazy předchůdců a vysmívá se oběma sestrám herečkám, jež představují Zuzana Stivínová a Lucie Juřičková. „Příbuzenstvo znamená smrt,“ cedí Rašilov mezi zuby a předvádí expresivní výkon na hraně vyčerpání.

Obsazení je ostatně vůbec skvělé a vypovídá o dvou faktech. Že se podobně jako v loňské premiéře Návštěvy na Nové scéně vrátilo i na půdu Stavovského čisté herectví. A že se vrátila Zuzana Stivínová.