To je váš pohled na věc? Sypat umění do hlav vymytých televizí?
Mám obrovské štěstí, že jsem jedním z těch, na něž se do divadla chodí. A kdyby si měli lidé vybrat mezi večerem před televizí a divadlem, směle bych je pozval na svoje představení. To si teda troufám tvrdit.
V čem jste vy vlastně lepší než Nova?
Zaprvý jsem živý, autentický a každý večer jiný. Hraju v samých dobrých hrách. Můžu si dovolit to říct, protože jsem tři z nich odehrál už stokrát.
Skoro to zní, jako byste všemi diváky Novy opovrhoval.
To vůbec ne, já se na ni občas také dívám. Nemluvil jsem konkrétně o lidech, kteří na mě chodí, těch si vážím. Vždyť mě živí. Nelíbí se mi jen všeobecný trend dneška: nažrat se a nemuset myslet před bednou.
Suchánek? Dnes jsme každý někde jinde
Váš kamarád je přitom Michal Suchánek, hvězda nováckého Tele Tele. S ním jste prý „prokalil“ studentská léta.
Už to není můj kamarád. Nestýkáme se několik let.
Kvůli tomu, že dělá Tele Tele?
Ne, kvůli tomu, že oba přemýšlíme jinak. Máme jiné kamarády, jiné životní postoje. Prožili jsme spolu mládí, ale teď už jdeme každý jinou cestou.
Kdybyste vy měl dělat to, co Suchánek, styděl byste se za to?
Kdybych už takovou práci měl, tak bych se za ni nestyděl. Protože to je přece úplná hrůza dělat něco, za co by se člověk měl stydět. Já mám obrovské štěstí, že nemusím tak těžce vydělávat prachy jako oni dva, to jest každý týden ze sebe dělat kripla. Uznávám ale, že není jednoduché vydělávat takhle peníze. Když jsme byli ještě kluci, vždycky jsme o něčem podobném snili.
Cože? O takovém pořadu, jako je Tele Tele?
Ne. Chtěli jsme dělat zábavu, být komická dvojice.
A vy teď místo toho ve svých rolích často umíráte. Je těžké zahrát smrt na jevišti?
Ale ta se přece nemusí hrát! Ještě tak ve filmu, kdyby na mě byl nějaký dlouhý záběr, tak bych musel hrát, ale na divadle hraje smrt za vás. Jde především o atmosféru, vy jen prostě přestanete mluvit a hýbat se, nebo někdo řekne, že jste mrtvý, a je to hotový. Jako Amadeus zůstanu ležet v náručí Constance, jako Caligulu mě jakoby propíchnou a prásknu tam sebou o schody, jako Oidipus odejdu s propíchnutýma očima někam do horoucích pekel, jako Peer Gynt zůstanu v náručí své Solvejze. Když ale člověk takhle pětkrát do týdne umře, tak mu z toho potom trochu hrabe.
Jak to?
No tak jen si to zkuste, pětkrát týdně za sebou umřít! Jako Amadea mě hodí na vozík s mrtvolama a já si říkám: Tak já už jsem zase umřel! A ještě dvakrát do konce týdne budu muset.
Ale vždyť jste jenom pořád herec na divadle, neumíráte doopravdy...
Ale nejsem žádnej šmírák, abych to sekal jako Baťa cvičky! Pokud roli prožíváte a hrajete ji naplno, tak to s vaší psychikou cvičí. Když nehrajete s prstem v zadku - což se u nás běžně na divadle děje - tak si potom musíte jít dát panáka, aby se tenhle šílenej stres rozpustil. Nechci být takový ten typ herce, který se u svých rolí ani nezpotí.
Moje nahota má smysl
Hamlet, kterého právě hrajete, patří určitě k nejtěžším rolím, které lze dostat.
Říká se to o Oidipovi, kterého jsem také hrál, a o Hamletovi. Tyhle divadelní hry byly totiž už nespočetněkrát zpracovány a je těžké je hrát tak, aby lidé neměli pocit, že je poučujete.
Když jsem byla na festivalu německých divadel v Praze, viděla jsem inscenaci, kde Ofélie v černých martenskách zpívala písničku „I'm the big big girl in the big big world...“ a Hamlet házel po svých příbuzných videokazety, líbilo by se vám hrát i v takovém Hamletovi?
Podle mě je stejně největší umění udělat dobrou inscenaci Hamleta v duchu, v jakém ho Shakespeare napsal. A ne tak, že tam spolu všichni spí nebo hrajou nazí...
Sám jste zmínil nahotu. Když vystupujete nahý spolu s Janem Třískou v Králi Learovi, budí to velký poprask. Není to jen šikovný marketingový trik, jak proslavit vaše představení?¨
Ale oni se mě na to všichni ptají hlavně proto, že chtěli vědět, jaké to je: svléknout se do naha a běhat s pinďourem před tolika lidma. No, jaký to podle vás asi tak je? Je to šílený! Pokaždé je to šílený, ale já to dělám jenom proto, že režisérem toho kusu je můj guru Martin Huba, který mě přesvědčil, že moje nahota bude mít smysl. V Shakespearovi je to totiž předepsané.
Přímo ve hře je napsané, že se herci mají svléknout a hrát nazí?
Jo. A přitom jen málokdo má tu odvahu. Ještě méně je pak herců, kteří by se v roli krále Leara svlékli mezi šedesáti a osmdesáti lety úplně do naha jako Jan Tříska. Ale já jsem přesvědčen o tom, že když jsme v Learovi nazí, má to svoje opodstatnění.
Můžete říct jaké?
Král Lear začne v té scéně bláznit, ale ten kluk, kterého hraju já, si na šílence jen hraje, aby nepřišel o život. Moje postava předstírá šílenství a Lear se opravdu zblázní. Je zima, prší a v tom dešti křepčí dva naprostý zoufalci: starej a mladej chlap. Jejich nahota není komická, ale divákovi je těch postav líto. Což je podle mě přesně účinek, který Shakespeare chtěl. Nejsme tam nazí proto, aby se někdo díval, jak to má kdo velký.
Co horšího vás může jako herce na jevišti potkat?
A vidíte, kdybych byl herec v Německu, byl bych zřejmě nahatý pořád. Nahota je tam běžná, ale dělají se tam i jiné věci: souloží se tam a masturbuje, v některých hrách se čurá a podobně. Ale mně i chvíle nahoty stačí.
Kdyby vám něco podobného režisér předepsal jako Hamletovi, tak byste to taky pro ducha hry udělal?
Pokud bych měl pocit, že to je opodstatněný požadavek, tak bych to udělal. Ale to je absolutně absurdní otázka, to by Shakespeare přece nikdy nepožadoval.
Alkohol mám rád, nedělá mi problémy
Když shrneme, o čem jsme se bavili, leží nám tu samé úspěchy. Jste uznávaný český herec, lidi si zvykli na vás chodit a dostáváte prestižní role. Máte dobrý pocit?
Ale já vlastně ani nevím, o čem to mluvíte. Jaké úspěchy? Měl jsem prostě jen štěstí a jedno vyplývalo z druhého.
Jednu dobu se mluvilo hodně o tom, že máte problémy s alkoholem, to už je minulost? Jste absolutní abstinent?
To nejsem. Jsem abstinent, jen když musím, když to potřebuji kvůli práci. Jinak není důvod. To byly jen řeči, že jsem měl problémy s alkoholem. Já mám problém s alkoholem asi jako každý druhý chlap v téhle zemi.
Prostě chodíte večer na pivo.
Jasně, prostě normálně kalím. Jen se s tím nijak neschovávám a je to na mně asi víc vidět. Ale nikdy jsem kvůli tomu nic nijak zvlášť nepokazil, třeba se mi nestalo, že bych nepřišel na představení. Moje pití alkoholu nevybočuje. Naopak: když mám nějaké období v roce, stává se ze mě úplný abstinent.
A nedělá vám to žádné potíže.
Ne. Jen mám alkohol rád a nejsem v té fázi nemoci, že bych musel přestat pít úplně jako někteří moji kolegové.
Mám obrovské štěstí, že jsem jedním z těch, na něž se do divadla chodí. A kdyby si měli lidé vybrat mezi večerem před televizí a divadlem, směle bych je pozval na svoje představení. To si teda troufám tvrdit.
V čem jste vy vlastně lepší než Nova?
Zaprvý jsem živý, autentický a každý večer jiný. Hraju v samých dobrých hrách. Můžu si dovolit to říct, protože jsem tři z nich odehrál už stokrát.
Skoro to zní, jako byste všemi diváky Novy opovrhoval.
To vůbec ne, já se na ni občas také dívám. Nemluvil jsem konkrétně o lidech, kteří na mě chodí, těch si vážím. Vždyť mě živí. Nelíbí se mi jen všeobecný trend dneška: nažrat se a nemuset myslet před bednou.
Suchánek? Dnes jsme každý někde jinde
Váš kamarád je přitom Michal Suchánek, hvězda nováckého Tele Tele. S ním jste prý „prokalil“ studentská léta.
Už to není můj kamarád. Nestýkáme se několik let.
Kvůli tomu, že dělá Tele Tele?
Ne, kvůli tomu, že oba přemýšlíme jinak. Máme jiné kamarády, jiné životní postoje. Prožili jsme spolu mládí, ale teď už jdeme každý jinou cestou.
Kdybyste vy měl dělat to, co Suchánek, styděl byste se za to?
Kdybych už takovou práci měl, tak bych se za ni nestyděl. Protože to je přece úplná hrůza dělat něco, za co by se člověk měl stydět. Já mám obrovské štěstí, že nemusím tak těžce vydělávat prachy jako oni dva, to jest každý týden ze sebe dělat kripla. Uznávám ale, že není jednoduché vydělávat takhle peníze. Když jsme byli ještě kluci, vždycky jsme o něčem podobném snili.
Cože? O takovém pořadu, jako je Tele Tele?
Ne. Chtěli jsme dělat zábavu, být komická dvojice.
A vy teď místo toho ve svých rolích často umíráte. Je těžké zahrát smrt na jevišti?
Ale ta se přece nemusí hrát! Ještě tak ve filmu, kdyby na mě byl nějaký dlouhý záběr, tak bych musel hrát, ale na divadle hraje smrt za vás. Jde především o atmosféru, vy jen prostě přestanete mluvit a hýbat se, nebo někdo řekne, že jste mrtvý, a je to hotový. Jako Amadeus zůstanu ležet v náručí Constance, jako Caligulu mě jakoby propíchnou a prásknu tam sebou o schody, jako Oidipus odejdu s propíchnutýma očima někam do horoucích pekel, jako Peer Gynt zůstanu v náručí své Solvejze. Když ale člověk takhle pětkrát do týdne umře, tak mu z toho potom trochu hrabe.
Jak to?
No tak jen si to zkuste, pětkrát týdně za sebou umřít! Jako Amadea mě hodí na vozík s mrtvolama a já si říkám: Tak já už jsem zase umřel! A ještě dvakrát do konce týdne budu muset.
Ale vždyť jste jenom pořád herec na divadle, neumíráte doopravdy...
Ale nejsem žádnej šmírák, abych to sekal jako Baťa cvičky! Pokud roli prožíváte a hrajete ji naplno, tak to s vaší psychikou cvičí. Když nehrajete s prstem v zadku - což se u nás běžně na divadle děje - tak si potom musíte jít dát panáka, aby se tenhle šílenej stres rozpustil. Nechci být takový ten typ herce, který se u svých rolí ani nezpotí.
Moje nahota má smysl
Hamlet, kterého právě hrajete, patří určitě k nejtěžším rolím, které lze dostat.
Říká se to o Oidipovi, kterého jsem také hrál, a o Hamletovi. Tyhle divadelní hry byly totiž už nespočetněkrát zpracovány a je těžké je hrát tak, aby lidé neměli pocit, že je poučujete.
|
Jiří Langmajer |
|
Patří mezi výrazné herecké talenty, které se prosadily po revoluci. Je hercem především divadelním: po přelomové roli Peer Gynta se stal představitelem několika titulních rolí a za své vystupování v inscenaci Caligula se mu dostalo ocenění nejprestižnějšího - Thálie. Minulý rok stál během Letních shakespearovských slavností po boku Jana Třísky ve hře Král Lear, letos ztvárnil Hamleta. Po zbytek roku je členem Divadla pod Palmovkou. Jiří Langmajer hrál v několika filmech (například Návrat idiota, Proč?), televizní diváci ho znají zejména ze seriálu Třetí patro. Je ženatý, má dvě dcery a žije v Praze. |
Podle mě je stejně největší umění udělat dobrou inscenaci Hamleta v duchu, v jakém ho Shakespeare napsal. A ne tak, že tam spolu všichni spí nebo hrajou nazí...
Sám jste zmínil nahotu. Když vystupujete nahý spolu s Janem Třískou v Králi Learovi, budí to velký poprask. Není to jen šikovný marketingový trik, jak proslavit vaše představení?¨
Ale oni se mě na to všichni ptají hlavně proto, že chtěli vědět, jaké to je: svléknout se do naha a běhat s pinďourem před tolika lidma. No, jaký to podle vás asi tak je? Je to šílený! Pokaždé je to šílený, ale já to dělám jenom proto, že režisérem toho kusu je můj guru Martin Huba, který mě přesvědčil, že moje nahota bude mít smysl. V Shakespearovi je to totiž předepsané.
Přímo ve hře je napsané, že se herci mají svléknout a hrát nazí?
Jo. A přitom jen málokdo má tu odvahu. Ještě méně je pak herců, kteří by se v roli krále Leara svlékli mezi šedesáti a osmdesáti lety úplně do naha jako Jan Tříska. Ale já jsem přesvědčen o tom, že když jsme v Learovi nazí, má to svoje opodstatnění.
Můžete říct jaké?
Král Lear začne v té scéně bláznit, ale ten kluk, kterého hraju já, si na šílence jen hraje, aby nepřišel o život. Moje postava předstírá šílenství a Lear se opravdu zblázní. Je zima, prší a v tom dešti křepčí dva naprostý zoufalci: starej a mladej chlap. Jejich nahota není komická, ale divákovi je těch postav líto. Což je podle mě přesně účinek, který Shakespeare chtěl. Nejsme tam nazí proto, aby se někdo díval, jak to má kdo velký.
Co horšího vás může jako herce na jevišti potkat?
A vidíte, kdybych byl herec v Německu, byl bych zřejmě nahatý pořád. Nahota je tam běžná, ale dělají se tam i jiné věci: souloží se tam a masturbuje, v některých hrách se čurá a podobně. Ale mně i chvíle nahoty stačí.
Kdyby vám něco podobného režisér předepsal jako Hamletovi, tak byste to taky pro ducha hry udělal?
Pokud bych měl pocit, že to je opodstatněný požadavek, tak bych to udělal. Ale to je absolutně absurdní otázka, to by Shakespeare přece nikdy nepožadoval.
Alkohol mám rád, nedělá mi problémy
Když shrneme, o čem jsme se bavili, leží nám tu samé úspěchy. Jste uznávaný český herec, lidi si zvykli na vás chodit a dostáváte prestižní role. Máte dobrý pocit?
Ale já vlastně ani nevím, o čem to mluvíte. Jaké úspěchy? Měl jsem prostě jen štěstí a jedno vyplývalo z druhého.
Jednu dobu se mluvilo hodně o tom, že máte problémy s alkoholem, to už je minulost? Jste absolutní abstinent?
To nejsem. Jsem abstinent, jen když musím, když to potřebuji kvůli práci. Jinak není důvod. To byly jen řeči, že jsem měl problémy s alkoholem. Já mám problém s alkoholem asi jako každý druhý chlap v téhle zemi.
Prostě chodíte večer na pivo.
Jasně, prostě normálně kalím. Jen se s tím nijak neschovávám a je to na mně asi víc vidět. Ale nikdy jsem kvůli tomu nic nijak zvlášť nepokazil, třeba se mi nestalo, že bych nepřišel na představení. Moje pití alkoholu nevybočuje. Naopak: když mám nějaké období v roce, stává se ze mě úplný abstinent.
A nedělá vám to žádné potíže.
Ne. Jen mám alkohol rád a nejsem v té fázi nemoci, že bych musel přestat pít úplně jako někteří moji kolegové.
 Jiří Langmajer byl hostem iDNES a v on-line rozhovoru odpovídal na dotazy čtenářů. |
 Jiří Langmajer byl hostem iDNES a v on-line rozhovoru odpovídal na dotazy čtenářů. |
 Jiří Langmajer byl hostem iDNES a v on-line rozhovoru odpovídal na dotazy čtenářů. |
 Jiří Langmajer byl hostem iDNES a v on-line rozhovoru odpovídal na dotazy čtenářů. |
 Jiří Langmajer byl hostem iDNES a v on-line rozhovoru odpovídal na dotazy čtenářů. |
 Jiří Langmajer byl hostem iDNES a v on-line rozhovoru odpovídal na dotazy čtenářů. |
 |
 Moderátor vyhlášení cen Anděl 2001 Jiří Langmajer. |
 Jiří Langmajer při zkoušce představení Hamlet v kostýmech. |
 Jiří Langmajer při zkoušce představení Hamlet v kostýmech. |
 Jiří Langmajer jako Hamlet. |
 Jiří Langmajer jako Hamlet. |
 Jiří Langmajer jako Hamlet. |
