První zásada, kterou bychom měli ohledně předsevzetí dodržet, je, že jde o naše přání. Pokud se rozhodneme plnit něco jen proto, že si to přeje někdo z našeho okolí, máme mizivou šanci uspět. Platí to o všem, například jak o sportování, tak o studiu cizích jazyků.
Když však něco opravdu chceme, většinou si nemusíme dávat termín, kdy s tím začneme. Což platí i o 1. lednu. Když se chci přestat přejídat, uskromním se už u této večeře, nemusím čekat až na tu novoroční. Když chci jíst zdravěji, vezmu si ke svačině místo štrúdlu jablko už dnes, nemusím čekat na leden. Číst knížky místo sledování nekonečných seriálů? Televize má vypínací tlačítko, které funguje hned, ne až na přelomu roku. Chceme-li začít šetřit (nejen proto, že nás k tomu současná doba tvrdě nutí), můžeme začít přemýšlet nad nákupy okamžitě.
Hodně předsevzetí skončí hned po prvním selhání. To je ale chyba, párkrát selhat je totiž běžné. Jestliže jsme rozhodnuti něco dělat (nebo naopak nedělat), prostě začneme znovu.
Chceme po ránu deset minut cvičit, ale dnes jsme byli rádi, že jsme se vůbec dopotáceli do práce? Nevadí, zítra to půjde. Chceme se otužovat, ráno se oplachovat studenou vodou, ale dnes jsme si pustili horkou? Nevadí, zítra to zkusíme znovu. Pokud je náš úmysl pevný, časem si původně nepohodlné zvyky osvojíme tak, že si při jejich nedodržení budeme připadat divně.
Hodně z nás si dává předsevzetí, že se nebude stresovat. To je snadné říci, ale těžké udělat. Upřímně, úplně bez stresu se dnes žít nedá. Můžeme se jedině snažit nenechat se děsit věcmi, které nemůžeme ovlivnit. A věnovat se tomu, co ovlivnit můžeme.
Pomůže i trocha zdravého sobectví. I když je egoismus považován za špatný, není to úplně pravda. Když na sebe nebudeme myslet vůbec, můžeme se také zničit. Jestliže jsme zvyklí věnovat se především druhým lidem, měli bychom si uvědomit, že jako vyčerpané trosky nikomu a ničemu pomoci nemůžeme. Jedno předsevzetí bychom si tedy měli dát určitě: Dostatečně spát a odpočívat.
Abychom to dodrželi
Mít předsevzetí je jedna věc, dodržet ho druhá. Aby to šlo lépe, je třeba držet se několika zásad.
- Ve svém předsevzetí bychom měli být konkrétní. Takže místo neurčitého „Musím zhubnout“ je lepší říci si, o kolik a dokdy to má být. Třeba do konce května o pět kilogramů.
- Předsevzetí by měla být realistická. Je lepší dosáhnout menšího cíle než se upínat na velký, ale bez šance na úspěch. Určitě nám víc prospěje, když si každý den dopřejeme procházku kolem domu, než když budeme pár dnů chodit pět kilometrů a následně to vzdáme, protože je to časově náročné (nebo jakkoli jinak problematické).
- Dodržet předsevzetí bývá nadějnější, jestliže o něm někomu řekneme. Pocit „Co by mi na to řekli“ může být velmi dobrým podnětem, abychom ve svých snahách vytrvali.
- Přiznejme si, že na něco nemusíme stačit. Když se rozhodneme přestat kouřit, vyplatí se kontaktovat například Národní linku pro odvykání. Centra proti závislosti na tabáku jsou i v mnoha nemocnicích. Informace o nich i dalších možnostech najdete na internetu.
Nenechte se převálcovat tunou předsevzetí. Stačí jedno měsíčně![]() |
Nejčastěji chceme zhubnout
Redukovat váhu chce většina z nás a jako novoroční předsevzetí je to nejpopulárnější. Zde obzvlášť platí pravidlo o realistických předsevzetích. Představa, že se ze 150 kilogramů za měsíc dostaneme na padesát, je skutečně z říše snů. A to i v případě, že bychom nejedli vůbec nic.
Chceme-li zhubnout, musíme si uvědomit, že změna jídelníčku je jen jednou částí celého procesu. Nejenže musíme vyměnit majonézu za nízkotučný jogurt a řízek v trojobalu za mrkev, ale musíme se také pohybovat. Kdo je zvyklý jezdit autem i do trafiky na rohu, hladověním nic nezmění. Ostatně ani dovézt se třikrát týdně do posilovny nemá ten správný výsledek.
Pokud hodláme zčistajasna s posilovnou začít, měli bychom to udělat se zkušeným trenérem. Člověk, který léta necvičil a ze dne na den chce zvedat činky, si totiž může hodně ublížit.
Zázračné diety nefungují. Zázračné pilulky jakbysmet. Poradit nám mohou výživoví poradci, ale raději nutriční terapeuti. To jsou totiž zdravotníci, mají vystudovanou odbornou školu. Zvolíme-li výživového poradce, měl by mít za sebou alespoň akreditovaný kurs Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Se zdravotní dietou smějí pomáhat pouze nutriční terapeuti. Pokud jsme chronicky nemocní a chceme hubnout, na nikoho jiného bychom se obracet neměli.