RECENZE: The Witness je jednou z nejobtížnějších her všech dob

Nový počin od stvořitele hry Braid je dílem, které se bez debat může pyšnit nálepkou „hardcore“. Hádanková hra The Witness vyniká nesmlouvavou obtížností, chytrým designem a dlouhou herní dobou. Připravte si také tužku a papír pro nákresy. Zvládnete ji ovšem dohrát bez návodu? Mně se to nepodařilo.

Na hádankové hře The Witness pracoval malý tým kolem vývojáře Jonathana Blowa bezmála sedm let. Výsledkem je titul, který vzbuzuje bezbřehé nadšení i nechápavé kroucení hlavou. The Witness je přesně tím typem hry, který vás nechá buď naprosto chladnými, nebo jej budete uctívat. Od hráče vyžaduje ohromnou odevzdanost, obdivuhodné nasazení, trpělivost a především velké množství času.

Pokud se vám podaří dohrát hru bez návodu, tak mezi současnou produkcí pravděpodobně neexistuje vyšší meta, kterou můžete v kampani pokořit. Odvažuji se dokonce tvrdit, že co se „hardcore faktoru“ týká, dává si tato hra nějaké Dark Souls jako zákusek. Tady není odměnou za zdolávání překážek objevování herního světa, vylepšování postavy, posun v příběhu, ani pobíjení nových potvor. A v případě zákysu na nějakou pomoc od ostatních hráčů zapomeňte.

V The Witness řešíte stovky hádanek jen a pouze proto, abyste vyřešili další a ještě složitější rébusy, jejichž vizuální atraktivita se s jakýmkoliv lítým soubojem ve hře na hrdiny nedá vůbec srovnávat. Pokud uspějete a hru pokoříte bez pomoci, jste opravdu velmi, velmi dobří. A při vší úctě a respektu, asi taky trošku divní.

The Witness

Má to smysl?

O co vlastně ve hře jde? Hrajete za neznámou postavu na zcela opuštěném ostrově. Prostředí je od samého počátku prakticky otevřené a postupným řešením hádanek se vám maximálně zpřístupňují dílčí lokace, které mají povahu spíše podzemních komor nebo interiérů s jednoduchým designem. Jedinou výjimku představuje závěrečná část hry, která nabízí rovněž pár vodítek, jak vlastně celou hru interpretovat. Nějaké konkrétní rozuzlení však nečekejte. The Witness totiž příběh vlastně nemá.

The Witness

Nebo má, ale je ve hře je tak důkladně schovaný a zakódovaný, že jeho interpretace je spíše věcí představivosti, pocitu a těžko ukotvitelných dohadů. Indicie představují sotva postřehnutelné audio záznamníky obsahující zdánlivě nesouvisející filozofické monology, pár roztroušených lidských soch roztodivného ražení a další menší objekty a nákresy, které lze na ostrově nalézt.

Kupříkladu já jsem měl na konci hry dojem, že The Witness (svědek) je hráč, který má absolvovat podobně nevděčné, věčnost připomínající martyrium, kterým tvorba hry pravděpodobně byla. Jedním dechem ovšem dodávám, že tento výklad je pravděpodobně holým nesmyslem a vy si na internetu můžete přečíst jiné, více či méně uvěřitelné teorie.

The Witness

Mě samotnému však taková interpretace poskytla alespoň zoufalé zdůvodnění toho, proč jsem The Witness vlastně hrál a jaký měla ta zdánlivě nekončící série hádanek nakonec smysl. Protože upřímně řečeno, po dobu hraní jsem měl především dojem, že mě Jonathan Blow a jeho tým prostě vesele „trolí“ a jejich hra je sérií křížovek, kterým chybí tajenka.

Řeknete si, koho to zajímá? Takový Tetris příběh také nemá a komu to kdy vadilo? Jenže The Witness není žádným logickým rychlíkem. Jednak se hra tváří, že příběhem a myšlenkou disponuje, jednak by jí z hlediska motivování hráče podobná „zbytečnost“ velice prospěla. Jen vzpomeňme na takový Portal nebo Talos Principle.

The Witness

Hádanky a nic než hádanky

Prakticky všechny hádanky na ostrově mají podobu panelů s mřížkovaným bludištěm, které musíte jedním tahem správně vyřešit. Na takové mřížce jsou například zaneseny symboly, které je zapotřebí linií navzájem oddělit. Nebo místa, kterým je třeba se vyhnout, či jimi naopak čárku na cestě k cíli provést. Jindy máte zase za úkol stvořit v bludišti sérii geometrických útvarů, jejichž siluetu je třeba obkroužit. Anebo to má ještě zapeklitější háček, a vy tak svůj tah musíte řídit podle určitého vizuálního nebo zvukového klíče.

The Witness

Nechci v tomto ohledu příliš mnoho prozrazovat, celé je to totiž mnohem komplexnější. Displej s mřížkou někdy odráží určitý konkrétní prvek ve vašem okolí a vy musíte pochopit, v jakém poměru svět kolem vás a mřížka vlastně jsou (i proto ta moje šílená teorie o smyslu hry). Někdy je to viditelné více, někdy méně a někdy budete vzteky bez sebe supět nad obzvlášť zrádnými situacemi, jejichž řešení vyžaduje přemýšlet v takovýchto souvislostech.

Vytvořil hru a stal se milionářem

Většinu investoval do další hry

Jonathan Blow pracoval na hříčce Braid tři roky a do vývoje vložil 200 tisíc dolarů, což je zhruba pět milionů korun. Většinu peněz investoval do grafika a k pokrytí životních nákladů. Výsledkem by hit, který uspěl u kritiků i hráčů.

A protože Braid nesbíral jen ocenění, ale také se velmi dobře prodával, vstoupil Blow do klubu milionářů. Za vydělané peníze si koupil elektrický sportovní vůz Tesla Roadster a zbytek, tedy zhruba čtyři miliony dolarů (asi 96 milionů korun), investoval do svého dalšího projektu, puzzle hry The Witness.

„Držím se myšlenek, které mi přijdou nejzajímavější. Nesnažím se o masovou záležitost,“ řekl Blow redaktorovi serveru Newyorker.

„Půjčil jsem si hodně peněz na dokončení The Witness. Takže doufám, že až hru dokončíme, tak si ji někdo koupí,“

Braid

Jonathan Blow

Ke hře budete kromě dobrého zraku zcela jistě potřebovat také tužku a papír. Nákresy řešení pak budete čmárat se zarputilou pomateností šíleného vědce z béčkového filmu.

Nenechte se mýlit. Hádanky ve hře jsou někdy tak vyčerpávající, že ji prostě dlouho v kuse hrát nejde. Plánované vydání hry na mobilní zařízení smysl proto určitě dává, ale pořád hrozí, že díky pozvolnému, příležitostnému hraní zapomenete na princip řešení určité hádanky. To prostě vážně není Tetris. Proto se vyplatí kromě nákresů psát si i poznámky a klíče potřebné k řešení rébusů jednotlivých typů. Zní to šíleně? Tato hra totiž šílená je.

The Witness

Na celém snažení je fascinujících několik věcí. V prvé řadě hra nemá žádnou výukovou část a na vše musíte přijít sami. A ono to kupodivu funguje. Pokud nějakému rébusu nerozumíte, stačí ostrov pořádně prošmejdit a mít oči otevřené. Pak zpravidla naleznete hádanku založenou na stejném principu, která je však mnohem jednodušší a supluje klasickou výuku. Pokud se vám podaří složitou hádanku vyřešit, je to skvělý pocit. Ten však trvá velmi krátce.

The Witness je totiž neskutečně cynická hra, která třeba hodinu vašeho soužení odmění jen prostým pípnutím, jen aby vás okamžitě postavila před ještě složitější hlavolam. Hra tak trvá věčně a působí jako sisyfovská práce. Nikdy vás neodmění audio záznamem s posunem příběhu, krásnou lokací, nebo něčím podobným. Budete však o něco více rozumět jazyku, jakým s vámi hra komunikuje.

Mozek hry Jonathan Blow přirovnal jednotlivé hádanky k formě dorozumívání, kterou si musíte osvojit. Něco na tom rozhodně je, protože hra jednotlivé typy hádanek postupně kombinuje, a ty se tak stávají o poznání komplikovanější.

The Witness

Je to čím dál větší blázinec a nebyl bych ani překvapený, kdyby z hraní této hry opravdu někomu přeskočilo. To myslím zcela bez legrace. V její závěrečné části se hádanky točí a blikají a řešení jsou tak zašifrovaná, že by mistr Leonardo záviděl. Pikantní přitom je, že na samém konci tvůrci připravili past na ty, kteří při hraní používali návod až moc a hádankám vůbec nerozumí.

Ačkoliv valnou část hraní strávíte sledováním linie na displeji, na ostrov samotný je radost pohledět. Voda je obzvlášť nádherná a okolí s vegetací září barvami. Hra prakticky postrádá hudební doprovod. Jednak by vás rušil, jednak by se brzy oposlouchal.

O The Witness se bude debatovat ještě dlouho. Nejen kvůli nejasnému smyslu celého toho snažení, ale také proto, že hra obsahuje i nepovinné hádanky a tajné místnosti.

The Witness

Hra pro vás?

The Witness na mě trochu působí jako vtip o derivacích, kterým se na studentské party baví dva studenti matematicko-fyzikální fakulty. Cítím, že vtip je legrační, věřím, že má smysl, a chovám velký respekt k lidem, kteří mu opravdu rozumí. Sám se mu zasmát však nedokážu, natož abych jej ještě pokrytecky tlumočil s tím, jaká je to švanda.

Jinými slovy: The Witness je hra pro hodně specifické publikum. Nemá cenu si ji pořizovat, pokud to s ní nemyslíte vážně. Pokud jste schopní trávit desítky hodin u hry, která vás odmění pouze čím dál těžšími hádankami a její pokoření představuje prostě jen ohromnou výzvu, pak The Witness berte všemi deseti. Dost možná se stane vaší hrou roku. Ostatní mohou tohoto žrouta času s klidným srdcem ignorovat.

Hra je dostupná na PC a PlayStation 4. Připravuje se verze pro iOS.