Tales of Monkey Island: pokračování legendy je epizodické a v ošklivé grafice

Nová dobrodružství piráta Guybrushe jsou stejně zábavná jako vždycky a neublížilo jim ani rozkouzkování na menší epizody.

Fotogalerie1

Launch of the Screaming Narwhal (PC) | foto: pro iDNES.cz

Když dohraji opravdu výjimečnou hru, nedokáži se kromě radosti z úspěchu ubránit i jistému smutku, že už je všemu konec. Závěrečné titulky po dohrání speciální edice Monkey Islandu jsem ale sledoval s vědomím, že se s Guybrushem Treepwoodem opět brzy setkám.

Kromě toho, že jsem okamžitě rozjel stařičký druhý díl, poněkud schizofrenně jsem se pustil i do zbrusu nového čtvrtého pokračování.

"Autoři celou sezónu pojali jako jedno veliké dobrodružství rozdělené na jednotlivé díly"

Někoho možná vyděsí, že poprvé v historii není pod hrou podepsáno LucasArts, ale nebojte. Poté co slavná společnost rozpustila svojí adventurní sekci, aby se mohla plně soustředit na "výnosnější" žánry, rozprchli se bývalí zaměstnanci do mnoha jiných firem. A právě v Telltale jich skončilo asi nejvíce.

Stejně jako všechny jejich předchozí hry je i nový Monkey Island vydáván postupně formou pěti epizod. Jestli je to dobře nebo špatně už nechám na vás, každopádně takhle to vypadá, že má hra mnohem menší ambice, než by se na pokračování takové legendy slušelo. Alespoň že tentokrát celou sezónu pojali jako jedno veliké dobrodružství rozdělené na jednotlivé díly, nikoli jako samostatné a na sobě nezávislé epizody.

Nový příběh začíná zostra a to rovnou soubojem s hlavním záporákem celé série – nemrtvým pirátem LeChuckem. Guybrush má v rukávu tajný trumf: lektvar, kterým chce svého úhlavního nepřítele nadobro poslat do říše smrti. Jak už to tak ale bývá, něco se pokazí a místo aby LeChuck konečně nadobro zemřel, vrátí se díky jedné špatné ingredienci naopak naplno mezi živé.

To víte, magické lektvary se musí dělat přesně podle receptu a Babicův přísup ("Kdo nemá žampiony, tak ať si tam dá nějaký jiný houby. A kdo nemá žádný houby, tak ať si tam nedává vůbec žádný houby…") prostě nelze aplikovat. Jako by to samo o sobě nestačilo, nakazí se navíc Guybrushova ruka speciální infekcí a začne žít vlastním životem, nezávisle na jeho vůli.

V první epizodě se však budeme pouze snažit dostat se z prokletého ostrova Flotsam Island, na kterém náš hrdina po zmíněné katastrofě ztroskotal. Prokletém proto, že všechny větry v okolí ostrova míří směrem k němu, takže jakýkoli pokus dostat se na otevřené moře je předem odsouzen k neúspěchu.

Ostrov je to malinký a kromě jedné drobné vesničky s přístavem se na něm nachází jenom džungle. Celý díl se tak odehrává na několika málo obrazovkách a i v rámci epizodických her je opravdu krátký - nějaké dvě, maximálně tři hodinky. Přijde mi, že u psaní této recenze strávím víc času než samotným hraním.

Na druhou stranu, celá epizoda nemá jediné slabší místo a přes malou rozlohu se v ní stane až překvapivě mnoho věcí. Trochu mě zklamala absence pořádných hádanek. Ty co ve hře najdete, jsou sice poměrně originální, ale také bohužel až příliš jednoduché. Jistou roli na tom má jistě fakt, že hra vychází souběžně i na konzole, kde se prostě nějaké zdlouhavé přemýšlení nenosí.

Tou nejdůležitější vlastností, kterou Monkey Island vynikal nad konkurencí, je ale humor a toho se nám i tentokrát dostane vrchovaté porce. Guybrush cedí hlášky stejnou kadencí jako vždy a díky neodmyslitelnému dabingu Dominica Arnata si fandové budou připadat jako za starých časů.

"Bez klávesnice se neobejdete, ale většinu akcí díky bohu stále provádíte myší."

Celkově pozitivnímu dojmu nedokáže zabránit ani grafika, ačkoli se o to opravdu urputně snaží. Při nejlepší vůli ji můžeme nazvat účelovou, vhodnější slova však jsou ošklivá, zastaralá a levná. K Monkey Islandu prostě patří ručně kreslená grafika a i druhý díl z roku 1992 vypadá z estetického hlediska mnohem lépe.

Spousta lidí si stěžuje i na komplikované ovládání, ale tak strašné to naštěstí není. Pravda, bez klávesnice se neobejdete, ale většinu akcí díky bohu stále provádíte myší. Ano, kombinování předmětů v inventáři je zdlouhavé a šlo určitě udělat lépe, ale aspoň vás to odnaučí zkoušet všechno na všechno :-).

O pátém pokračování Opičího ostrova toho zatím moc napsat nejde. Z první epizody, která má rozlohu menší demoverze, je patrné, že přes nehezkou grafiku a komplikované ovládání je to stále ten starý dobrý Monkey Island, jak ho máme rádi. Pokud nejste ale opravdu fanatickými fanoušky, kteří usínají s plyšovou tříhlavou opicí pod polštářem, počkejte si raději až na zhodnocení celé sezony.