RECENZE: Slay the Spire vás naučí přizpůsobit se každé situaci. Jinak zemřete

Slay the Spire je návyková kombinace karetní hry a průchodu věží, v níž na vás čekají peníze, relikvie, různá tajemství a samozřejmě spousta nepřátel. Je to typ hry, od níž se jen těžko odtrhává.

Pokud bych měl Slay the Spire k něčemu přirovnat, napadá mě režim Dungeoun Run z Hearthstone a Darkest Dungeon. Z prvního zmíněného je to postupné vylepšování balíčku a potkávání stále silnějších nepřátel, z druhého pak průchod místnostmi a management.

Slay the Spire

Ačkoliv i Slay the Spire je označován jako roguelike, nepřijde mi tak ďábelský jako Darkest Dungeon. Ano, i zde se vám může stát, že vás nějaká potvora připraví o téměř všechno zdraví, nicméně je zde hodně mechanismů, jak být připraven.

Je to hra, která vás neustále nutí zvažovat, zda jít do rizika. Zda přežijete další bitku, když místo léčení zvolíte vylepšení důležité karty. Musíte pořád přizpůsobovat taktiku. U řady nalezených předmětů je to něco za něco a vy zvažujete, zda benefit převyšuje postih. Hra je tak na každý průchod jiná a umí si hráče uvázat tak, že v ní bez problémů strávíte desítky hodin.

Slay the Spire

Tři postavy

Na začátku je dostupná pouze jedna postava, záhy si ovšem odemknete dvě další a postupně k nim i nové karty a předměty. Předpokládejme, že všechny tři hlavní postavy máme zpřístupněny.

The Ironclad je voják, bojovník založený na síle, který oslabuje nepřátele, rozdává damage přímo, a to i plošně. Umí si ovšem vybudovat i výbornou obranu a také toho dál využít. Mnohé karty jsou něco za něco: více energie na úkor obrany, více energie na úkor životů a podobně. Ačkoliv je to přímočará postava, i zde jsou samozřejmě potřeba silná komba. Startovní relikvie Burning Blood na konci bitky vyléčí šest životů, což se velmi hodí.

Slay the Spire

The Silent je něco jako Rogue z Hearthstone. Startovní relikvie Ring of the Snake mu zaručí dvě karty v ruce navíc. Dále manipuluje s jedy, které u oběti pozvolna ukusují zdraví, a je více založen na kombech než voják. A některá jsou vážně úžasná, zejména v situacích, kdy silného protivníka odpravíte už v prvním či druhém kole.

The Defect je robot manipulující s orby, které pasivně na konci kola provedou akci podle svého typu. Standardně může mít tři, ale jsou tu karty, které počet navýší. Mrazivý orb přidává brnění, bleskový zraňuje náhodného nepřítele atd. Každý má ještě navíc dodatečný efekt, jenž se aktivuje kartou, nebo v okamžiku, kdy je nahrazen jiným. Je to hodně zajímavá postava, která ovšem potřebuje více času, aby naplno rozjela svá komba.

Vzhůru do věže

Cesta se vygeneruje pokaždé trochu jinak, má však svá pravidla. Například před každým bossem je tábořiště, které umožní zahojit si rány nebo vylepšit karty. Celkem na vás čekají tři akty, přičemž sami si vyberete, přes která místa budete postupovat.

Slay the Spire

Pokud nebudu počítat bosse, je zde šest základních políček. Ikonka monstra je jasná, čeká vás souboj. Pokud vyhrajete, získáte trochu peněz a možnost rozšířit si herní balíček. Ikonka monstra s rohy značí silnější potvoru, ale lepší je i odměna. Měšec je bezpečné místo, u obchodníka můžete nakoupit karty, lektvary i relikvie (předměty s pasivním bonusem). 

Tábořiště je další bezpečné místo. Musíte si ovšem vybrat, zda se trochu uzdravíte, nebo zda vylepšíte jednu svoji kartu (silnější efekt, nižší cena za zahrání apod.). Truhla je zřejmá, odměna bez boje. Dobré je, že pokud se vám odměna nehodí, nemusíte si ji brát. Za otazníkem se ukrývají různé události, a to pozitivní i negativní. Můžete narazit na prokletý oltář, bandity, ale i knihovnu či starodávný svitek, který vylepší všechny vaše základní útoky a obranu.

Slay the Spire

Balíček karet se točí stále dokola. To znamená, že když si vezmete poslední kartu, znovu se použijí ty odhozené. Trik je v tom, že některé karty lze v bitvě použít jen jednou. Kvůli tomu, že jsou silné. Je to ovšem i jeden z řady mechanismů hry, kdy vám nepřátelé ředí váš balíček nepoužitelnými nebo dokonce škodlivými kartami (po skončení bitvy samozřejmě zmizí).

Na Slay the Spire mě baví provázanost všeho se vším. Je to hra, v níž neustále hledáte synergie. V bitvě totiž vidíte, co na vás nepřítel či nepřátelé příští kolo chystají. Je to pořádně naboostovaný útok? Potom je třeba se mu nějakým způsobem vyhnout. Bude to nějaká kletba? Potom není třeba plýtvat karty na obranu. Získáte novou relikvii, změní to nějak moji strategii? Možná by se hodilo zbavit se nehodících se karet.

Zároveň je to hra, u které budete počítat a podrobně sledovat statusové stavy u sebe i nepřátel. Mimochodem, někteří jsou pěkně vypečení. Například lapka vám každým svým útokem sebere část peněz. A pokud ho nestihnete rychle zabít a vzít si je od něj zpět, po pár kolech uteče. I s penězi. 

Napoprvé také nevíte, co od nepřátel čekat. Strach mi třeba nahnala obrovská hlava se zlověstnou hláškou „Why are you still here?“. Později už celkem přesně víte, co se stane, ale protože těch kombinací karet, relikvií, lahviček a událostí je tolik, ani poté se Slay the Spire neomrzí.

Ačkoliv je hra označována jako roguelike (ano, občas budete mít prostě smůlu), přijde mi velmi dobře vyvážená. Tolik momentů, kdy jsem vyvázl třeba jen s jedním životem (nebo o kolo prohrál s posledním bossem), jsem dlouho nezažil. Pokud jde o chyby, žádná zjevná mě nenapadá. 2D grafika je hodně obyčejná, někdy až i ošklivá, audio bych si dokázal představit také lepší. Určitě bych si nechal líbit ještě alespoň jednu postavu a tedy i sadu karet. Po herní stránce je to ovšem klenot.