Silent Storm: Sentinels

Výborný datadisk k výborné hře. Tak se dá označit Sentinels, precizní nástavba taktické strategie Silent Storm. Věřte nebo ne, duo Silent Storm + Sentinels tak dohromady tvoří nejlepší tahovou strategií za poslední roky.

Minulý rok vyšlá tahová strategie Silent Storm zaplnila díru, která vznikla po definitivních pohřbech sérií UFO a Jagged Alliance. Tedy dvou titulů, které určily žánr tahových strategií na úrovni bojů jednotlivých vojáků. Čas jde ale dál, a mezitím, co se pracuje na remaku a na pokračování Jagged Alliance (to už ale dělá jiná společnost než Sir Tech), vychází výborná a hratelnostně precizní nástavba Sentinels k původní hře Silent Storm.

Nový příběh a peníze
Po ukončení druhé světové války, v jejíchž kulisách se Silent Storm odehrával, se příběh rozvíjí novým směrem. Už proti sobě nestojí spojenci a Osa, ale organizace Sentinels, která monitoruje akce teroristů ze skupiny zvané Thor’s Hammer. Ti se po válce rozmnožili jako potkani a je třeba jim zabránit v jejich akcích, které mají mimo jiné za cíl sestrojit a získat atomovou bombu. Hráč se dostává do role velitele několikačlenné skupiny vojáků, tentokrát ovšem jen v jedné kampani, a to právě za organizaci Sentinels. Opět zde máme stejná povolání a jejich vlastnosti; rozdíl je ale v tom, že výběr vojáků zahrnuje jak ty původní ze spojenecké kampaně, tak i ty za Osu. Někteří z žoldáků mají hned od počátku slušnou porci zkušeností, podle toho taky roste i cena ze jejich rekrutování do týmu. Peníze dostává hráč za splnění misí a prodej nalezených zbraní a střeliva.

"V celé porci misí za celou hru patří přibližně dvě pětiny do kolonky geniální."

Samotná základna zůstala vesměs stejná, máme tady lékaře, prodejce vybavení a velitele, zadávajícího mise. Ne všechny nutně souvisejí s příběhem. Po splnění nějakého důležitého úkolu vždy následuje jakási minipauza, při které si člověk vybírá z kvarteta různých misí. Ty slouží jako sběrna zkušeností a nového vybavení. Po jejich zdárném ukončení následuje pár rozhovorů, posun děje a nějaký příběhový úkol, který vojáky přenese do jiného prostředí s trošku jinými nepřáteli. Hrací doba je celkově přibližně stejná jako v původní hře.

Skvěle udělané mise
V celé porci misí za celou hru patří přibližně dvě pětiny do kolonky „geniální“. Větička o „různých způsobech, jak splnit misi“ zde nabývá skutečných rysů. Hráč si totiž OPRAVDU může vybrat z několika variant přístupu k danému úkolu. A to jednak výběrem postav, jdoucích do akce, jednak samotným postupem v misi. V jedné takové musí hráč najít a osvobodit inženýra schovávajícího se v troskách. Co teď? Nasadit průzkumníka, v módu „hide“ prošmátrat celou mapu a po nalezení inženýra bez jediného výstřelu splnit misi? Nebo nasadit úderné komando, které povraždí všechny nepřátele a pak jednoduše v klidu prohledat trosky? Příklad druhý: v prvé čtvrtině hry se člověk dostane do patové situace, kdy teroristé kolem vojáků nasází čtyři časové nálože, jež vybuchnou po několika tazích. Variant řešení je několik: vzít sebou čtyři inženýry, aby každý deaktivoval jednu bombu. Nebo na teroristy udeřit s co největší silou a pozabíjet je, než stačí nálože vůbec aktivovat. Anebo ještě lépe poctivě prozkoumat mapu, nalézt pušku s uspávacími šipkami a v klidu nepřátele zneutralizovat jen se dvěma ostřelovači.

Obecný charakter misí z počátku inklinuje k zajímavým úkolům, někdy osvobozovacím, jindy nalézacím (osoby, předmětu) nebo destrukčním (budov, základen). Později Sentinels sází na hromadné vraždění všeho živého a ke slovu se dostává větší palebná síla. Autoři se naštěstí vzdali prekérních panzerkleinů, jejichž nasazení bylo v původní hře nezbytné. V Sentinels jsou tyto bojové obleky spíše doplňkem, mnohé mise se ani s nimi nedají splnit, protože hráče prozradí od prvních sekund a upoutají pozornost tam, kde je třeba přijít inkognito.

"Síla a to nejlepší na Sentinels je ale jinde. V umělé inteligenci."

Nový arzenál
Jak bylo řečeno, vlastnosti vojáků a celý RPG systém zůstal na původním základu. Rozšířila se ale nabídka zbraní. Přeci jen je už po druhé světové válce a pokrok jde dopředu. Výrazně nabobtnal sortiment granátů, nožů a zbraní pro boj na blízko, přibyly různé druhy nábojů a staré modely některých odstřelovacích pušek nebo kulometů dostaly například lepší průraznost a silnější zásah. Modifikace zbraní souvisejí i s možností nákupu zbroje (tedy spíše neprůstřelných vest), která absorbuje určitá procenta ze zásahu. Kromě ní může člověk své vojáky vyfešákovat libovolnými uniformami a oblečením. Není proto problém si ze své jednotky udělat třebas rotu červených baretů nebo bandu mafiánů ve stylových černých kabátech a kloboucích.

Rekonstrukcí taky prošla správa vybavení. Seznam zbraní v dané kategorii (pistole, pušky atd.) má formu přehledného seznamu. U každého modelu jsou navíc hned pod ním uvedeny jeho příslušené náboje a vše je tak mnohem přehlednější a uživatelsky přívětivější než dřív. Stejný seznam se používá po ukončení mise pro rychlý sběr nalezeného vybavení. Člověk nemusí chodit po celé mapě a ručně všechno ošmatrávat, místo toho svým vojákům jednoduše přetáhne do batohu to, co si chce z mise odnést.

To nejlepší nakonec – umělá inteligence
Nově zpracované mise společně s elementem nakupování vybavení by bohatě stačily na každý jiný datadisk. Síla a to nej na Sentinels je ale jinde. V umělé inteligenci. AI prošla jasně viditelnou obměnou a to, co předvádí nepřátelé, patří k úplné špičce strategického žánru. Nabíhají si ze zálohy, obkličují hráčovy žoldáky z několika stran, střílí naslepo do míst, kde tuší nějaký pohyb, nebo umně využívají možnosti nasazení těžkých zbraní a granátů. Člověk proti sobě nemá stádo blbečků, ale dobře organizované zabijáky. Právě útoky nepřátel z několika stran jsou tou hlavní platformou, na níž stojí celá obtížnost. Sentinels je tak ještě těžší než jeho předchůdce; někdy dokonce ani nefunguje save-load systém, protože je počítač prostě v takové pozici, že se dá vypudit jen čistě čirým přemýšlením.

A co teprve lahůdky, kdy si člověk myslí, jak dobře drtí teroristy, zatímco jeden z nich potichu přijde zezadu a hodí po hráčových mužích granát tak, aby je dostal všechny najednou. Vypečená je třeba taky příhoda s jednou úzkou rovnou chodbou a postranním výklenkem v ní. Pokud jdou vojáci chodbou přímo za nosem, míjí onen výklenek, kde stojí i taková menší bedna, a pokračují dál. Fór je v tom, že za onou krabicí číhá nepřítel, který čeká, až žoldáci projdou chodbou tak daleko, aby je mohl v klidu postřílet zezadu. Bravo.

"I proto se dostáváme ke starému známému pořekadlu „ještě jednu misi a jdu spát"

Podobných lahůdek je hře daleko více, výborné je na tom to, že člověk není pod přehnaným tlakem a že i vnitřně cítí, že je pro něj poražení nepřítele výzva. Ano, obtížnost je zatraceně vysoko, ale ne tak, aby na ni nikdo nedosáhnul. Tento element je pak jedním ze stavebních kamenů hratelnosti: i proto se dostáváme ke starému známému pořekadlu „ještě jednu misi a jdu spát“.

Prosíme potlesk
Grafika a celé technické zpracování se moc měnit nemuselo, opět se ukazuje síla naprosto geniálního enginu, který umožňuje ničit zdi, stěny nebo rovnou celé budovy. S novými prostředími se také objevují nové grafické prvky, sníh, nádherné pouštní scenérie nebo pěkná hra světel a reflektorů v některých nočních misích. Výrazným plusem je vyčištění a optimalizace programového kódu, díky níž trvá nahrávání map a tah nepřítele mnohem kratší dobu než dřív.

Tím ale výčet vylepšení nekončí. Sentinels dokáže neustále překvapovat něčím novým, ať už je to poruchovost zbraní, indikace nálady nepřátel nebo „srandičky“ typu lámání vazů při útoku zezadu na nic netušícího nepřítele. V zahraničních diskuzních fórech se i debatuje o misích, v nichž prý člověk najde staré obrazy nebo zlato, které se dá slušně zpeněžit. Je toho opravdu moc a trošku to připomíná objevování tajných lokací nebo možností v Jagged Alliance 2. Tenkrát do ní tvůrci přimíchali na první pohled nezjistitelné vychytávky, které hráči následně s úžasem nalézali. Sentinels má toto kouzlo taky.

Verdikt: Silent Storm: Sentinels je prostě po všech stránkách učebnicovým příkladem skvěle odvedeného datadisku. Je v něm stejná hrací doba jako v původní hře, kila vylepšení a pořádek od minulých chyb a bugů. K dokonalosti chybí snad jen multiplayer, to ale nic nemění na faktu, že tady máme tahovou strategii těch nejvyšších kvalit.