Sobota 23. října 2021, svátek má Teodor, Theodor
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 23. října 2021 Teodor, Theodor

RECENZE: Sea od Solitude vás konfrontuje s vnitřními démony

Pod hlavičkou vydavatelství Electronic Arts vznikla hluboce osobní hra o obtížích vyrovnávání se s minulostí. Zaujme především osobitým zpracováním a nenáročnou hratelností. Jen škoda, že její autorka nešla více na dřeň a neukazuje nic, co by se do člověka mohlo výrazněji otisknout.
70

Sea of Solitude

Platforma: PC, XboxOne, PlayStation 4
Výrobce: Jo-Mei Games

  • Krásná "designová" grafika
  • Upřímný osobní příběh
  • Je to skutečně hra, nikoli walking simulator
  • Příliš doslovné a předvídatelné
  • Hudba nestojí za řeč

Herní karta

Sea of Solitude | foto: Electronic Arts

Kdyby byl Sea of Solitude film, vysílali by ho na ČT Art někdy mezi druhou a čtvrtou hodinou ráno. Jde o hluboce osobní příběh, prezentovaný ovšem hodně abstraktní formou, jakožto putování osamělé hrdinky zatopeným městem, ve kterém na sebe příznaky minulosti berou podobu černočerných démonů. Herní prvky jsou zde upozaděny a prim hraje tíživá atmosféra docílená jednoduchou, ale nesmírně efektní grafikou.

Sea of Solitude

Zatopené město je inspirováno Berlínem.

Hra je prezentována jakožto výpravná, ale ve skutečnosti je celý průchod svázaný poměrně úzkým koridorem, ze kterého jde uhnout maximálně tak při hledání tajných sběratelských předmětů.

Hlavní hrdinka Kay jde pořád za nosem a kolem ní se zhmotňují vzpomínky z jejího života. Kay se přitom potýká s problémy se kterými se v nějaké podobě setkal asi každý, ať už jde o hádky rodičů, rozchod s milovaným člověkem, šikanu nebo obtížný vztah se sourozencem. Postupně tak dochází k pochopení, že její aktuální problémy nejsou způsobené smůlou, ale svojí pasivitou a neochotou se k nim postavit čelem.

Sea of Solitude

Všechny postavy z Kayina okolí vystupují ve hře jako černá monstra.

Přestože hra vychází pod hlavičkou neoblíbeného vydavatelství Electronic Arts, má ke standardní komerční produkci hodně daleko. Podobných ryze zážitkových her se v posledních letech vyrojila spousta, jen málokterá však dokázala uspět. Často se totiž autoři ve svých myšlenkách ztratí a nabídnou sice dílo vizuálně zajímavé, nicméně obsahově prázdné, anebo nepochopitelné. To tvůrkyně Sea of Solitude Cornellia Geppertová trpí opačným problémem – její příběh je až příliš doslovný a přestože se odehrává ve fiktivním světě, neponechává žádnou svobodu a představivost, jak prezentované situace interpretovat.

Sea of Solitude

Hlavní hrdinka řeší podobné problémy, jako většina z nás.

Ano, na krátkém prostoru zhruba pětihodinového putování není dostatek času pro rozvoj jednotlivých charakterů, ale to ještě není důvod, aby se všichni chovali tak nepřesvědčivě. 

Hra navíc působí, jako by někdy v průběhu vývoje došly peníze, a tak ji museli tvůrci rychle ukončit. Zatímco úvodní oťukávání je až nudně zdlouhavé, vypořádání se ve vzpomínkách s manipulativním přítelem je záležitostí několika minut.

Ale možná je to tak úmyslně, a v hrdinčině hlavě jsou všechny postavy záměrně jen jednorozměrně negativní. Člověk má každopádně hned jasno, co „tím básník chtěl říct“, což se mi u her jako Abzû nebo Dear Esther bohužel zjistit nepodařilo.

Fotogalerie

Co se týče samotné hratelnosti, Sea od Solitude příjemně odsýpá a neklade před hráče prakticky žádné výzvy, díky neustále se měnícímu prostředí jsem se ale nenudil ani na sekundu. Hlavní podíl na tom má designově vytříbené grafické prostředí. Výrazná stylizace hře sluší a i při minimálních nárocích na hardware nabízí hra působivý zážitek. To samé bohužel nejde říct o hudbě, která je pro podobné hry neméně důležitá. Jenže těch pár nenápaditých fragmentů, které tady čas od času podtrhnou nějakou scénu, jsou naprosto generické a jen vám protečou ušima.

I tak ale Sea of Solitude zůstává osobitou hrou, která vám ve společnosti láhve vína může zprostředkovat pěkný nostalgický zážitek na jeden líný večer. Za ten jeden měsíc platby za Origin Access Premium pak bezesporu stojí.

Druhý pohled

Na Sea Of Solitude (dále jen SOS) jsem se dlouho a upřímně těšil. Mám velkou slabost pro tyto „artové“ hry, které se snaží pomocí přístupné hratelnosti a unikátního vizuálu podat poměrně ambiciózní ústřední myšlenku. Mezi moje oblíbené v tomto žánru patří například Braid, Flower, Journey, Abzû, Hellblade, Unfinished Swan, Gris nebo Rime, ale příkladů je – obzvláště v posledních letech, se vzestupem indie scény, celá řada.

SOS začne relativně slibně. Vizuálnímu zpracování nelze upřít kouzlo, ačkoliv audio mu tak docela čest nedělá: hudba je poněkud tuctová ve srovnání s konkurencí a hlas ústřední postavy mi byl místy protivný. Každopádně zápletka s podivnou holčičkou, objevující zatopené město, obydlené hrstkou výrazných, démonických monster, zaujme a žene vás vpřed za odhalením záhady, co to všechno znamená. Poměrně brzo jsem si ale všiml dvou věcí: hratelnost je opravdu elementární a vaše postava víceméně nezavře pusu, což je tím horší, že její vyprávění a osobnost mi vyloženě nesedly.

Autorka hry v úvodu důrazně varuje, že to není příběh pro slabé žaludky a že obsahuje její životní zkušenosti – a přesně tak to také působí. Jako kdyby si před vás sedl psychicky ztrápený člověk a tři hodiny do vás tepal svoje deprimující zážitky, k čemuž navíc hodně často používá příliš dospělý tón na to, že hrdinka vypadá jako malá holčička. Samotný obsah příběhu pak řeší věci jako sexuálně orientovanou šikanu, rozpadající se rodinu, související pocity méněcennosti a celou řadu depresivních historek, ve kterých není prakticky žádné světlé místo a pokud ano, také se rychle rozpadne. Aby toho nebylo málo, přišlo mi, že obzvláště mužské postavy v příběhu jsou vyobrazeny jako neschopné nebo bezcitné karikatury.

Sea of Solitude

Chápu, že hra o depresi a osamění nemohla být žádná procházka růžovou zahradou, ale upřímně mi toho tady přišlo opravdu příliš. Ve výsledku na mě tedy nezabrala ani katarze na konci, přestože samotná ústřední myšlenka – vyjádřená na konci v jedné klíčové větě - se mi líbila hodně. Jenže byla utopená v tuně omáčky, která mi byla po mnoha stránkách vyloženě nepříjemná. Je mi líto dětí, které se k této vyloženě dospělé a depresivní hře dostanou skrz její zdánlivě pohádkový vizuál.

Možná se divíte, že se tolik věnuji příběhu a myšlence hry místo samotné hratelnosti. Jak už jsem napsal, hratelnost je vyloženě elementární (to neznamená, že místy není frustrující, viz nošení skořápek mezi poletuchami) a je vidět, že to hlavní pro autorku bylo povyprávět její životní příběh – takže vám ho zkrátka tlačí horem spodem a je tím hlavním, co si ze hry odnesete. Přál bych si, aby lépe odhadla míru, protože s trochou střídmosti a citlivější prezentací to mohla být paráda. Takto je to za mne „jen“ lehký nadprůměr.

60%

Martin Zavřel

Autor:

Hodnocení hry

Redakce

70 %

Čtenáři

75 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 9 čtenářů

  • Nejčtenější

RECENZE: Je to vůbec ještě legální? Úchylná Succubus šokuje za každou cenu

Novinka od autorů nechvalně proslulého Agony sice po herní stránce trochu vyspěla, stále se však opírá především o co...

Nejpopulárnější seriál současnosti vděčí za svůj úspěch i herní kultuře

Seriál Hra na oliheň vzal svět útokem. Na Netflixu si připsal nejúspěšnější seriálový start vůbec. Co je jeho receptem...

Lednice Xbox se okamžitě vyprodala, naštvaní lidé zahájili review bombing

Začalo to jako vtip, kterého se Microsoft obratně chytil. Nyní je z malé ledničky Xbox, která vypadá jako vlajková loď...

Jen ať nás Sony zažaluje, provokoval výrobce příslušenství. A dočkal se

Vyměnitelné boční pláty na nových playstationech se staly předmětem sporu mezi Sony a výrobcem neoriginálního...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

RECENZE: NHL 22 je po dlouhé době hokej, který si zaslouží vaše peníze

Příchod nových konzolí konečně vlil dlouhodobě upadající hokejové sérii od Electronic Arts čerstvou krev do žil. Hra...

Syndrom Petra Pana. Proč někteří muži nikdy nedospějí a žijí jako paraziti

Premium V každém chlapovi zůstává kousek kluka, ale musí to být právě jen ten kousek. Pokud muž nechce vyrůst a převzít...

Čína má Evropu v hrsti, za pár týdnů dojde hořčík. Auto bez něj nevyrobíte

Premium Vše nasvědčuje, že současná čipová krize v automobilovém průmyslu je jen zahřívacím kolem před tím, co se na Evropu...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

  • Další z rubriky

RECENZE: Zaklínačský animák působí spíš jako „neznačkové“ fantasy

Nový animovaný film se zaklínačskou tématikou je dalším přírůstkem do kolekce nabídky původní tvorby Netflixu. Ačkoli...

RECENZE: Pobouřil Číňany a dva roky nešel koupit. Jaký je horor Devotion?

Tchajwanský horor Devotion způsobil před dvěma roky obrovský poprask. Vývojáři do něj nenápadně propašovali na první...

RECENZE: Crash Bandicoot 4 žádné revoluční změny nepřináší. Naštěstí

Konečně jsme se dočkali vymodleného čtvrtého dílu Crashe a byť to zní jako klišé, trpělivost se vyplatila. Je to pocta...

RECENZE: V Tribes of Midgard musíte zajistit přežití vikinské vesnice

Sympatická směsice žánrů, která je sice zasazená do vcelku okoukaného prostředí, ovšem na zábavnosti jí to neubírá....

Čína má Evropu v hrsti, za pár týdnů dojde hořčík. Auto bez něj nevyrobíte

Premium Vše nasvědčuje, že současná čipová krize v automobilovém průmyslu je jen zahřívacím kolem před tím, co se na Evropu...

ČEZ od ledna zdraží: elektřinu asi o třetinu, plyn o víc než polovinu

ČEZ od nového roku zdraží elektřinu i plyn. Podle šéfa energetické společnosti Daniela Beneše to může být asi třetina u...

Jestli bude inflace stoupat dál, lidé ztratí polovinu úspor, varuje ekonom

Současná míra inflace bude trvat ještě několik let, důvodem jsou zejména vysoké objemy pumpování peněz do ekonomiky,...

Rodině postavil dům za Prahou. Z obří obývací kuchyně se stal problém

Pan Jarda je původem z Uherského Brodu, ale již léta pracuje a žije v Praze. Pro svou lásku Alenu a jejich dvě děti...

Střelba proti kameře je běžná, ale herec za nehodu nemůže, tvrdí Dvořák

Zpráva, že americký herec Alec Baldwin při natáčení westernu zastřelil kameramanku a postřelil režiséra, vyvolala...