Richard Burns Rally CZ - exkluzivně

Richard Burns přichází, respektive přijíždí. Stal se nakonec králem rally simulací i na PC? To si přečtěte v naší týden exkluzivní recenzi. Zároveň určitě nepropásněte naši soutěž o deset originálek české verze.

Když vyšel nepříliš podařený třetí díl závodní série Colin McRae Rally, valná většina pravověrných závodních fanoušků byla nástupcem legendární dvojky notně zklamána. I proto zaujalo oznámení další hry z prostředí automobilových soutěží, tentokráte připravované švédskou firmou Warthog. Těm se podařilo (respektive spíše vydavateli SCi) získat práva na využití dalšího špičkového pilota z Velké Británie, Richarda Burnse. Již od počátku tvůrci slibovali zaměření na maximální realističnost, pokud možno nejpřesnější převedení reality na konzole i domácí počítače. Když před půlrokem vyšel s tradičním několikaměsíčním zpožděním za konzolovou verzí čtvrtý díl Colina McRae, fanoušci si oddechli. Tvůrci z Codemasters poznali zápory předchozíhodílu a představili hráčům zábavný a povedený simulátor.I přesto šlo ale hlavně o zábavu, s cílem ohromit grafikou a slušnými jízdními vlastnostmi. Pořád tomu ale něco chybělo a tak se čekalo, zda dokáže Richard Burns Rally naplnit tato očekávání nebo se bude jednat o splasklou bublinu podobnou předchozímu dílu této švédské firmy Rally Championship Xtreme.

Nebudu vás dlouho napínat a hned v úvodu naznačím, zda se tvůrcům sliby splnit podařilo či nikoliv. S čistým svědomím můžu prohlásit, že Richard Burns Rally je nejrealističtější simulátor automobilových soutěží na všech dostupných platformách! Vím, že je to velice odvážné tvrzení a proto se pokusím na následujících řádcích popsat, proč jsem si troufl tímto způsobem formulovanou větu napsat. Úvodem dvě základní poznámky. Hra, jak je v poslední době již zvykem, vychází kromě PC i na konzole, konkrétněji PS2 a Xbox. Konzolové verze jsou již nějaký ten týden venku a sklízí velmi pochvalné recenze, PC verze vychází teprve v těchto dnech. Druhým faktem je absence licence na nejvýznamnější seriál v rally – mistrovství světa, kterou již drahnou dobu vlastní společnost Sony a vypadá to, že ji vzhledem ke svým finančním možnostem hned tak nepustí. Na rozdíl od jiných disciplín neexistuje něco jako druhá liga (protože dříve tuto funkci zastávající mistrovství Evropy se stalo akorát dojnou krávou starousedlých papalášů ve vedení světové automobilové federace), přesto ve hře použité závodní tratě úplně smyšlené nejsou. K tomu se ale dostanu později.

Richard Burns

K automobilovým soutěžím dovedl Richarda otec Alex, sám bývalý jezdec rally. V patnácti jej nechal zapsat do jezdecké školy ve Walesu, o dva roky později si poprvé vyzkoušel své umění při jedné z regionálních soutěží. Velký moment nastal roku 1989. Za volantem Talbotu Sunbeam totiž začal sbírat první úspěchy, což neuniklo pozornosti Davida Williamse, zapáleného příznivce rally. Ten dokázal pro příští sezonu sehnat vůz Peugeot 205 GTi včetně přihlášky do Národního poháru stejnojmenné značky. S Peugeotem vydržel Burns soutěžit do roku 1991. V následující sezoně usedl do Subaru Legacy skupiny N, se kterým Burns vybojoval titul šampiona seriálu Mintex National. O rok později již jel s vozem skupiny A a vynikajícími výsledky si vybojoval účast v kompletním Asijsko-pacifickém šampionátu za Subaru. Se Subaru Impreza pak v roce 1994 obsadil třetí místo ve skupině N na Safari Rally. V sezoně 1995 jel Burns poprvé kompletní MS, deváté místo však bylo neúspěchem a tak přestoupil k Mitsubishi. Ani první dvě sezony u Mitsubishi však nedopadly podle představ. Až třetí rok u Mitsubishi přinesl své ovoce; absolutně šesté místo v MS jezdců a triumfy v Africe a Velké Británii. A přišlo další stěhování a návrat k Subaru. S modelem Impreza WRC vyjel Richard Burns během následujících tří sezon dvakrát titul světového vicemistra a v roce 2001 se konečně dočkal i titulu. Dohra roku 2001 ale už pro novopečeného šampiona tak sladká nebyla. Problém nastal paradoxně v okamžiku zisku titulu mistra světa. Ve chvíli, kdy Subaru oznámilo příchod Tommiho Mäkinena, nelenil ani Burns a jen den poté, v polovině října, podepsal přestupní lístky k Peugeotu. Premiérový ročník za volantem Peugeotu 206 WRC a startovním číslem jedna však Richardovi příliš nevyšel. Ze začátku si především zvykal jak na jinou mentalitu Francouzů, tak především na fakt, že se jeho týmovým kolegou stal jiný mistr světa, Fin Marcus Grönholm. Vrcholem Burnse v roce 2002 byla čtyři druhá místa, což v konečném hodnocení znamenalo "pouze" pátou příčku. V poslední soutěži roku přitom mohl pomýšlet na druhé místo, ale havárie ve třetí etapě pohřbila jeho naděje. Ani rok 2003 nepatřil k Burnsovým nejšťastnějším. Největším úspěchem celé sezóny byly dvě druhá místa na soutěžích v Turecku a Novém Zélandu. Jinak se pohyboval pod stupni vítězů, kde sice pravidelně dojížděl, na nejrychlejší však nestačil. Proto nepřekvapilo, že ještě v průběhu sezóny podepsal smlouvu zpátky s továrním týmem Subaru na následující sezónu. K tomuto kontraktu však nakonec nedošlo, lékaři totiž našli v hlavě sympatického brita nádor, který vynutil přerušení a možná i definitivní ukončení Richardovy soutěžácké kariéry.

Vraťme se ale na počátek. Každá hra totiž začíná instalací. Richard Burns Rally se rozkládá na třech plackách a kompletní instalace zabere bratru něco přes tři giga místa pevného disku, což se ovšem v poslední době stává čím dál tím větším pravidlem. Po důležitém nastavení rozlišení či grafických detailů již následuje samotné spuštění hry uvozené celkem slušně podařeným intrem. Po něm následuje tradiční vytvoření profilu jezdce a hned přichází k dispozici úvodní menu. Jako vždy je potřeba se nejdříve podívat do sekce „Nastavení“, kde je potřeba uzpůsobit jednotlivé požadavky dle přání každého hráče případně výkonnosti právě používaného počítače. Už při nastavování ovládání překvapí některé položky, které nebývají u počítačových simulátorů zrovna pravidlem (spojka, nastartování auta). Nastavování grafiky či zvuků a hudby je v obvyklé formě, dalším zastavením, které stojí za to zmínit je nastavení displeje a hlavně spolujezdce. Na monitoru se můžou zobrazit tradiční ukazatele jako tachometr, otáčkoměr (konečně ukazující na vozy WRC reálné otáčky) či mezičasy, ale také méně používané menšími čtverečky zobrazované následující zatáčky nebo odpočítávání metrů, které chybí k další zatáčce. Tohle všechno lze nastavit, stejně jako vzdálenost od zatáčky, ve které bude spolujezdec hlásit informace a také množství informací, kterými bude kopilot svého jezdce zásobovat. Nabídka je to tedy určitě bohatá.

Základní nabídka pro hraní je vesměs obvyklá, k dispozici je možnost odjet šampionát, jednotlivou soutěž či rychlostní zkoušku, zahrát si s více hráči na jednom počítači, zkusit si souboj proti samotnému Burnsovi v Richard Burns Challenge a také rally škola. Každý natěšený hráč okamžitě zapíná Rychlou rally, aby si co nejdříve vyzkoušel chování auta, zásadní to věc každého automobilového simulátoru. Jakou udělal chybu pozná hned v první zatáčce rychlostní zkoušky, kdy skončí se svým závodním miláčkem v lepším případě v příkopě, v horším ve stromě nebo na střeše. Richard Burns Rally je jednou z prvních závodních her, kde má výukový tutorial zde nazývaný Rally škola opravdu smysl. Jednotlivými lekcemi celé školy hráče provádí svým hlasem jedna z nejlepších současných českých posádek Roman Kresta, Jan Tománek. Cvičení začínají u rozjíždění a brždění, pokračují přes učení projíždění zatáček na ruční brzdu a končí speciálním testem na rychlostní zkoušce, za což každý úspěšný absolvent obdrží „licenci“, bez které se nemůže zúčastnit šampionátu. Celkově lze na rally školu pět chválu, protože základům ovládání soutěžního auta naučí celkem slušně.

Roman Kresta, Jan Tománek

Roman Kresta pochází z Trnavy u Zlína, Jan Tománek z nedalekých Otrokovic. Roman je vyučeným automechanikem, kterého již od dětství přitahovaly automobilové soutěže, a tak se stal mechanikem ve zlínském týmu Nefos, kde pomáhal připravovat Škodu Favorit. Za odměnu pak dostal start s tímto vozem na Horácké rally Třebíč 1994, kde dokázal s Janem Tománkem (ten již měl zkušenosti ze startu na Rally Žilina) vybojovat 14. místo absolutně a 6. ve třídě A/1300. Další etapu byla Zóna střední Evropy a v něm druhé místo v kategorii formule 2. V roce 1998 přichází vítězství ve třídě A/1400 v MČR i ve formuli 2 v zóně. Po takovémto úspěchu celkem logicky následoval přestup do silnější Škody Felicie Kit Car třídy A/1600, kde opět kraloval jak v zóně, tak v republice. To nenechalo chladným vedení továrního týmu Škoda Motorsport a tak se Kresta s Tománkem stali v roce 2000 tovární posádkou. Během této sezóny startovali poprvé se silným vozem specifikace WRC a hned při premiéře se jim podařilo vybojovat titul absolutního mistra ČR. V závěru pak startoval na show v Bologni, kde za pčasti světových pilotů vybojoval třetí pozici. Rok 2001 se nesl ve znamení obhajoby českého titulu, což se moravské dvojici podařilo již na srpnové Barum Rally. V tomto roce startoval nad plán i ve čtyřech podnicích MS, v závěru roku vylepšil své loňské postavení v Bologni o jeden stupínek. Rok 2002 byl dalším zlomem Romana Kresty. Stal se totiž oficiálním třetím jezdcem Škodovky pro mistrovství světa. Výsledkově se mu však nedařilo, v závěru sezóny se dokonce rozešel s Janem Tománkem a na sedadlo spolujezdce posadil Miloše Hůlku. Jejich spolupráce ale trvala jen půl roku, pak se na horké sedadlo vrátil zpátky Jan Tománek a až na jednu vyjímku v letošním roce vedle něj sedí dodnes. To již ale byl rok 2003, ve kterém Roman startoval za špičkový francouzský tým Bozian Racing s Peugeotem 206 WRC. Útok na český titul se vinou technických problémů i jezdeckých chybách nezdařil, ani úspěchy ve světě nebyly nijak oslnivé. A letošní sezóna? Od začátku roku již Roman vystřídal několik aut (Hyundai Accent WRC, Subaru Impreza WRC, Škoda Fabia WRC, Ford Focus WRC). V boji o domácí titul stále ještě je, ztráta na největší konkurenty je však téměř dvacetibodová. Ve světě dokázal zajíždět na Deutschland Rally velice slušné časy s tovární Fabií, jezdecká chyba jej však předčasně poslala domů. Jak se bude vyvíjet jeho další kariéra? Uvidíme...

Z jednotlivých herních módů bych se chtěl věnovat hlavně šampionátu a posléze multiplayeru, proto se o zbývajících zmíním jen okrajově. V nich si můžete projet libovolnou rychlostní zkoušku či soutěž na libovolném voze. V úvodu však jsou k dispozici pouze tři soutěžní vozy a jen pár rychlostních zkoušek, ostatní je potřeba odemknou, čehož lze dosáhnout pouze účastí či dobrým výsledkem v šampionátu. Dalším speciálním módem je Richard Burns Challenge, ve kterém jedou na čas pouze dva jezdci – hráč a Richard Burns. A vězte, že porazit v tomto módu britského ex-šampiona není rozhodně procházkou růžovým sadem.

Vrhněme se ale už na slibovaný šampionát. Jako první (po volbě obtížnosti) bude potřeba vybrat stáj, za kterou se bude závodit. Tento mód je dělán nabídkovým a kariérovým způsobem, takže na začátku se samozřejmě nijak extrémně kvalitní nabídky nepohrnou, ty si budete muset vybojovat kvalitními výsledky na trati. Z nabízených možností jsem po vyzkoušení každého z aut na tréninkovém parkovišti vybral Frontline Racing a jejich Subaru Impreza WRC. Samozřejmě mě jakožto nezkušeného pilota angažovali na pozici dvojky. Stejně je to od šéfa stáje odvaha nabídnout takhle lukrativní místo človíčkovi s ještě nezaschlým razítkem na jezdecké licenci. Každopádně jsem tady, to je hlavní. Již za několik dní nás čeká první závod sezóny, bude potřeba podívat se důkladněji na auto a přizpůsobit ho podmínkám, které nás na daném kontinentu čekají. Tak vzhůru do toho! Nastavování závodního auta bývalo doménou hlavně okruhových závodů, v soutěžích se hry většinou omezovaly na typy pneumatik případně rozložení brzdného účinku, ale ne vždy to bylo na chování auta poznat. To tvůrci z Warthogu zašli mnohem, mnohem dál. Na každém autě je možné nastavit obrovské množství parametrů jako poměry rychlostních stupňů, mapy diferenciálů, geometrii ale také hustotu směsi v pneumatikách. A to všechno se při jízdě opravdu projeví!

Jedeme na start první soutěže. Nechápu proč, ale startujeme jako první. Pořadatelé jsou hodně optimističtí, to já si takhle vysoko rozhodně nevěřím. Ale což, nějak to určitě dopadne. Odhazuji trému a stavím se spolu se svým spolujezdcem na start. Pět – čtyři – tři – dva – jed… Bohužel jsem neudržel nervy a vystartoval dřív, než jsem měl, za což mi Jenda okamžitě vynadal. Hned od začátku mám tedy desetisekundovou penalizaci, což na klidu určitě nepřidá. To se také potvrzuje hned ve druhé zatáčce, kde ve snaze dohnat časovou ztrátu sklouzávám do příkopy a skrytý kámen v trávě mě katapultuje do několika přemetů. Přestože jedu na nejtěžší obtížnost i realistickou míru poškození, auto je stále ještě víceméně pojízdné. Jenom musíme zavolat diváky, aby nám pomohli obrátit auto zpět na kola (máme štěstí, na nejtěžší obtížnost totiž přijdou diváci pouze v případě, že se nachází někde poblíž, což bývá třeba uprostřed australské buše dost velkým problémem). Ještě znovu nastartovat auto a můžeme jet. Po pár ujetých desítkách metrů však poznávám, že na této soutěži už nemáme moc velkou naději na solidní výsledek. Auto se s vypětím všech sil plouží po trati, převodovka už nefunguje, přední sklo rozbité, motor se přehřívá…

Přehled soutěží

	Pirelli International Rally je situována do venkovské krajiny s mnoha lesy poblíž Gatesheadu v severovýchodní Anglii. Celá rally se odehrává na nezpevněných venkovských a lesních cestách, které mohou být za nepříznivého počasí značně zrádné.
	Rally Hokkaido se jela poprvé teprve v roce 2002 a je tedy nejmladší soutěží celého seriálu. Šotolinové silnice tohoto náročného závodu vedou nádhernými lesy a překrásnou zemědělskou krajinou regionu Tokachci.
	Arctic Lapland Rally je jedinou mezinárodní rally, u které je vždy garantován sníh. Poprvé se jela v roce 1937 a je situována do okolí města Rovaniemei. To se nachází na severním polárním kruhu. Trať závodu se vine člověkem nedotčenými severskými lesy a dostává se až k břehům řek Kemijoki a Ounasjoki.
	Rally USA je situována do lesů a pohoří Arizony a Jižní Nevady. Trať prochází indiánskými rezervacemi Hualapai a v její blízkosti se nachází i světoznámý Grand Canyon.
	Počátky prestižní Rallye Mont Blanc, která se kompletně odehrává na asfaltových tratích, se datují už do roku 1966. Tato soutěž je situována do půvabné horské oblasti v jihovýchodní Francii a nabízí rychlé a nebezpečné horské tratě.
	Subaru Rally Of Canberra je situována do kopcovité a značně lesnaté krajiny západně od australského hlavního města. Nedávné lesní požáry však přeměnily rozsáhlé oblasti poblíž řeky Molonglo na spálenou pustinu.

Takhle nějak probíhá průjezd rychlostní zkouškou. S realističností si tvůrci pohráli téměř do všech detailů. Chování auta je naprosto špičkové, téměř se vyrovná skutečnému chování na závodní trati. Hra skvěle simuluje odpružení všech kol, takže jde poznat každou nerovnost, kterou trať nabízí. Zrychlení i brždění je skvěle provedené, hráč má opravdu pocit, že sedí v závodním autě. A právě v tomto vězí i jeden z „problémů“ hry. Ultrarealistické chování auta potřebuje za volantem zkušeného a vyježděného pilota. A to samozřejmě znamená, že v úvodních minutách/hodinách/dnech (vyberte dle vaší zručnosti či schopnostem) budete mít problémy auto vůbec udržet na trati. Zatímco ve všech Colinech, Rally Championshipech či jiných podobných hrách většinou stačilo sednout do auta a už jste byli na předních místech, zde je k úspěchu opravdu dlouhá cesta protkaná trénováním, nastavováním a ježděním. Chce to trpělivost, ale pak budete odměněni špičkovou závodní hrou z prostředí rally. Začátečníky bych rád upozornil, že soutěžní auto má i brzdy. A vězte, že pomalé prudké zatáčky se zde opravdu jezdí v pomalých rychlostech. Rozhodně se nestane, jak tomu bývá třeba u Colina McRae, že by hráč projel zkouškou bez jediného použití brzdy.

…cíl. Stal se zázrak, s polorozpadlým vrakem se nám podařilo dojet až do cíle zkoušky. Nepodařilo se mi zastavit na stopce (během RZty mi odešly i brzdy) a tak se musel k časoměřičům Jenda vracet pěšky, což mi dal samozřejmě okamžitě sežrat. Nu což, hlavně že jsme v cíli, i když v nejhorším čase. Teď se ještě doplížit k servisní zóně, aby se na auto mohli vrhnout mechanici.

Model poškození aut je sice hodně propracovaný, přesto se realističnosti v ostatních bodech dotažené k dokonalosti nejvíce vzdaluje. Bohužel, v tomto bodě se tvůrci zaměřili spíše na efekčnost různých přemetů než skutečnosti. Takový náraz do stromu nebo dřevěných klád ve skutečnosti znamená notné pošramocení karoserie i vnitřních součástí auta, málokdy vůz skončí v kotrmelcích. Naopak hodně častým důvodem odstoupení bývá ulomené kolo, to se mi za celou dobu hraní Richarda Burnse ještě ani jednou nepodařilo. Stejně tak se mi nepodařilo auto rozbít takovým způsobem, abych pro mě musel přiletět záchranný vrtulník, čímž se tvůrci hodně chlubí (ovšem již jsem měl možnost vidět snímek z takovéto záchranné akce, takže ve hře je). Stejně tak vysypané sklo se v reálu nevyskytuje, veškerá skla totiž musí být pokryta speciální fólií, takže můžou popraskat, ale rozhodně ne vysypat. Totéž jde napsat o upadených dveřích – s tímhle se rozhodně v reálu až na pár opravdu vzácných vyjímek nesetkáte, zatímco zde je to jako na běžícím pásu. K modelu poškození bych ještě dodal, že můžete volit míru poškození auta od žádného až po realistické. Zásadní rozdíl pak není ve vzhledovém poškozování auta, ale v chování (s vypnutým poškozováním se sice okno rozbíjí a plechy mačkají, ale auto se chová pořád stejně).

Tak i do servisní zóny se mi podařilo přijet včas. Auto je bohužel notně poškozené a je jasné, že všechno se opravit nestihne. Po konzultaci s hlavním technikem mého týmu vybíráme ty díly, které bude nutné opravit a které budou muset počkat až do dalšího servisu. Původně mechanikem odhadovanou dobu na opravy se sice nepodařilo dodržet a tak chytáme další penalizaci, pro nás nejdůležitější ale je, že technický komisař prohlásil naše auto za přípustné pro další pokračování v závodě. Časově jsme sice poslední, ale protože na první zkoušce odpadli naši dva soupeři, není šance úplně beznadějná a alespoň na jeden bodík do šampionátu se snad dostaneme. Protože čím víc bodů získáme, tím lepší nabídku můžeme dostat před nadcházející sezónou.

Přehled soutěžních týmů

	WWW stránka: www.coredrive.org Auto: Citroën Xsara T4 Sídlo: Debryshire
	Stránka: www.motiontechinternational.com Auto: Hyundai Accent WRC Sídlo: Norwich
	WWW stránka: www.nexusrallysport.com Auto: Mitsubishi Lancer Evo VII Sídlo: Sussex
	WWW stránka: www.cobaltmotorsports.com Auto: Peugeot 206 WRC Sídlo: Banbury
	WWW stránka: www.frontlineracing.org Auto: Subaru Impreza WRC Sídlo: Tintagel
	WWW stránka: www.tempusrallygroup.com Auto: Toyota Corolla WRC Sídlo: Berkshire
	WWW stránka: www.pparacing.com Auto: Subaru Impreza WRC Sídlo: York

Kariérový mód je opravdu propracován velice detailně. Od začátku sice jezdíte s těmi nejvýkonnějšími stroji, kvalita jednotlivých týmů je však rozdílná a k zisku titulu bude zapotřebí i kvalitního technického a servisního zázemí. Celý šampionát se koná na šesti různých většinou reálných soutěží čtyřech světových kontinentů, každá z nich má šestici rychlostních zkoušek, což dává celkový počet 36, což není zrovna mnoho. Tyto úseky jsou celkem slušně dlouhé, rozhodně se nejedná o nekonečné orgie známé z Rally Championship 2000. Co určitě stojí za zmínku je jejich design, který patří rozhodně mezi ty více povedené. Řada vracáků, horizonty, dlouhé skoky, série rychlých pasáží následované těžkou zatáčkou na most, vodní brody – zkrátka vše, co je možné nalézt i na reálných rychlostních zkouškách.

Smůla. Ani další rychlostní zkoušky, ani další soutěže se nám nepovedly. Manažer našeho týmu není s mým výkonem spokojený a dal mi nenápadně najevo, že pokud budu chtít i nadále jezdit v jeho týmu, měl bych se nejdřív přeci jen zdokonalit.

Technické zpracování odpovídá současnému standardu. Grafické orgie podobné Colin McRae 04 se sice nekonají, přesto lze grafiku označit jako nadprůměrnou. Trať je zpracována velice slušně, podél ní se nachází spousta stromů, keřů občas protknuta baráky či reklamními panely. Některé z těchto překážek jsou i interaktivní, třeba po nárazu do dřevěné klády se nejen že vznese auto, ale z původního místa odletí i ta kláda. Dalším plusem je dostupná šířka tratě, kdy hráč nejede v uzoučkém koridoru, zde se dá vyletět z tratě hodně daleko a návrat časově hodně bolí. Podél tratě se objevuje i řada diváků, oproti skutečným soutěžím je však jejich počet jen zlomkový. Vypadá to, že žádný z tvůrců závodních her se ještě nebyl na žádné skutečné soutěži podívat; podél trati totiž bývá často více lidí než na formulových okruzích nebo fotbalových stadionech. Kapitolou samou pro sebe jsou pořadatelé, kteří se nesmyslně chovají mnohdy hůř než diváci samotní. K dispozici jsou tradiční pohledy, tedy zpoza auta, uvnitř v kabině a na přední kapotě. V porovnání s konkurencí jsou povedené zvukové efekty, pneumatiky zní na každém povrchu jinak, motor vesele vrčí, turbo „ufukuje“, plechy po nárazu do stromu zní celkem slušně. Co se hudební stránky týče, v podobných hrách není až tak podstatná. Hlavní melodie „Burns Attack“ se ujal Paul Oakenfold, který je prý na britských ostrovech populární (přiznávám, v hudbě se moc nevyznám a o tomhle člověku jsem nikdy předtím neslyšel). Poslední z technické stránky zůstává dabing. O ten se v České republice postarali moraváci Roman Kresta a Jan Tománek s tím, že se snažili implementovat do hry své vlastní zvyky ze závodního auta. Pokud někomu bude připadat Tománkův diktát flegmatický, pak vězte, že úplně stejně se chová i v závodním autě. Celé technické zpracování je opravdu povedené, i zde však existuje zápor. Ano, je tím hardwarová náročnost, kdy minimální konfigurace nutná ke spuštění není zrovna z nejlidovějších. Zde je také nutno podotknout, že podobně jako u některých dalších současných titulů nepůjde hru spustit na kartách od nVidie z typové řady MX, která nepodporuje Pixel Shading.

Ještě před závěrečným shrnutím jsem si nechal multiplayer. Ten je možný pouze na jednom počítači a to s maximálně čtyřmi hráči. Je možné hrát buď jako split-screen nebo jako mnohem realističtější alternate mód, kdy se střídají jeden hráč po druhém. Žádné síťové nebo internetové hraní se nekoná, což je určitě velká škoda.

No a to je všechno. Warthogu se podařilo vyrobit skvostný simulátor automobilových soutěží. Pokud budou chtít udělat k této hře pokračování a vychytají všechny nedodělané mouchy (hlavně co se poškození týče), pak to bude dokonalost sama. Takhle máme před sebou zatím nejlepší dílo z oblasti rally, které kdy bylo předvedeno. Je určeno hlavně fanouškům rally, kteří dlouhá léta volali po něčem, co by se přiblížilo realitě podobně, jako třeba počítačové „kopie“ formule 1, fotbalu či hokeje. Rozhodně od toho nečekejte hru typu Need for Speed, k vítězství tu budete muset opravdu něco dokázat. Velkým plusem je také kompletní lokalizace celé hry do češtiny stejně jako možnost pro odpůrce lokalizovaných verzí si jazyk přepnout na anglický originál.

P.S. Doporučuji použít volant. Nechci říkat, že by hra byla na klávesnici nehratelná, ale teprve s volantem dosáhnete správné atmosféry (a také lepších výsledků).

Vítek Houšť
Víceméně od prvního okamžiku, co jsem měl možnost hru hrát, bylo jasné, že se její tvůrci snažili o skutečnou simulaci závodního dění. Podle mého názoru se jim to v některých směrech povedlo velmi dobře. Samozřejmostí pro ovládání hry je použití volantu, jinak se člověk jen plácá a hru si nemůže užít. Chování auta je velice dobré, ať už se jedná o jeho zrychlení, pocit z rychlosti jízdy (např. když se řítíte mezi stromÿ 180 kilometrů v hodine na úzkém, uskákaném francouzském asfaltu a podvědomě vás to nutí ubrat plyn) či o jeho interakci s vozovkou, kdy auto různě uskakuje. Autoři se, alespoň podle jejich vyjádření, snaží o simulaci různých dějů. Například nezávislé zavěšení kol, ojíždění pneumatik, změna trati od předchozích jezdců apod. Díky tomu všemu je potom radost pohledět na replay, který místy vypadá velice opravdově.

Velice zajímavá je též snaha o simulaci dějů v motoru jako takových. Výsledkem je určitý průběh kroutícího momentu, který má podobný průběh jako v závodním autě. Je to snad první hra zabývající se touto tématikou, kde se řadí při asi pěti a půl tisíci otáčkách. Bohužel ani tady se ale tvůrci neubránili chybám. Špatný údaj o hmotnosti u Toyoty Corolly WRC je jen maličkostí proti jízdním a motorickým vlastnostem jediné dvoukolky ve hře. MG Metro se chová, jako by mělo turbodmychadlo, přičemž doopravdy má jen atmosférický motor.

Dalším kladným bodem této hry jsou tratě, po kterých se můžete prohánět. Většinou jsou velmi úzké, rychlé a náročné. Trať je velice pěkně vymodelovaná a pokud jedete rychle, vypadá velice hezky a reálně. Najdeme na ní i takové věci jako jsou vyjeté koleje, vyházené nečistoty od předchozích jezdců apod. Pokud se samozřejmě zaměříte na detail, chyby zde určitě najdete, což je ale pochopitelné a rozhodně to dojem ze hry nekazí. Bohužel ani jedna z tratí není součástí světového šampionátu. Délka jednotlivých rychlostních zkoušek je dostačující, pohybuje se od 2 km až do 13 km. Mě osobně by nevadily ani 25ti kilometrové, ale dokážu si představit, jak člověka naštve, když s tím praští např. na 24tém kilometru. Takže jediné, co se tvůrcům v tomto ohledu dá vytknout, je tedy počet tratí. Je zde jen 6 soutěží a 36 rychlostních zkoušek. Mě osobně chybí více asfaltových tratí a také např.uskákané finské soutěže. Bohužel i v této hře jsou slabším článkem zvuky. I když i zde je vidět určitý pokrok. Např.zvuk ALS či Waste Gate a také transmisí při vysokých rychlostech.

Samostatnou kapitolou je snaha tvůrců o tzv. reálné poškozování vozu. Myslím, že tohle mě zklamalo asi nejvíce. Z auta odpadávají věci, které doopravdy odpadnou málokdy - např. dveře. Zato věci, které doopravdy upadávají celkem pravidelně, v této hře drží jako přibité (světla či kola). Také defekt buď ve hře nejde dostat nebo jen velice obtížně (,ě se to nepovedlo). Naproti tomu můžete ale poškodit chladič či převodovku. Je ale zvláštní, že i za skoro nulových rychlostí.

Celkově je ale tato hra velkým krokem kupředu a jedná se myslím bez nadsázky o první simulaci (pokud nebouráte) rally. Myslím, že se někomu může zdát v první chvíli velice těžká, ale v tom případě doporučuju vytrvat, stojí to za to. A chyby, které tato hra má, si doufám tvůrci nechávají na napravení do příštích dílů.