Žoldák, který měl tenhle komplex bránit před takovými, jako jsem já, si bezstarostně ulevoval u pisoáru a netušil, že se k němu potichu plíží jeho smrt. Když jsem byl těsně za ním, vyskočil jsem s mrštností hodinového pérka a nasadil mu na krk "kravatu". Po několika vteřinách strangulace se mrtev sesul k zemi. Ani si nestačil zapnout poklopec, chudák.
Metal Gear Solid je na první pohled zcela tuctová hra. Hráč pozoruje svého elitního hrdinu, tuctového speciálního agenta, tuctovým izometrickým pohledem ala Tomb Raider a s tuctovým arzenálem (pistole, samopal, raketomet, granáty) se pobíjí mraky tuctově vypadajících zakuklených teroristů. Záhy se však ukáže, že Metal Gear Solid tuctová hra rozhodně není, ba právě naopak, že se jedná snad o nejoriginálnější hru, která se na PC letos objevila. Čím je to způsobeno? V prvé řadě příběhem, což je paradox, neboť i ten je k uzoufání tuctový.
Hráč se stává speciálním geneticky vylepšeným agentem zvaným Solid Snake. Samozřejmě, že náplní úspěšné hry, v níž je ústřední postavou speciální agent, nemůže být agentova svatba, 
agentova dovolená či plení agentovy zahrádky, nýbrž drsná mise. V případě agenta přezdívaného "Solidní had" se jedná o nutnost zabránit teroristům, kteří vydírají vládu Spojených států amerických, aby odpálili nukleární střelu. Záhy po započetí hry však "tuctovost" začíná dostávat první trhliny.
Obvykle se hráč v tuctové akční hře prostě zjeví na začátku levelu, načež se může pustit do boje. Jak se do přísně stráženého komplexu vlastně dostal, je vedlejší. Zde je "Solidní had" k dějišti mise, pustému ostrůvku u pobřeží Aljašky, na kterém se nachází supertajná základna, dopraven americkou atomovou ponorkou třídy Ohio, která ho z bezpečné vzdálenosti, kde ji teroristé nemohou zachytit sonarem, vystřelí ve speciálně upraveném torpédu. Když dojdou pohonné hmoty, "Solidní had" se z improvizované miniponorky vysvobozuje a plave tunelem až k podzemnímu přístavnímu skladišti. Zde se speciálního agenta konečně ujímá hráč. Narozdíl od tuctových akčních her trůní v pravém horním rohu obrazovky radar, na kterém se ukazuje pohyb nepřátel a jejich zorné pole. Dalším rozdílem je, že speciální agent nemá do začátku ani nůž, ani pistoli, může jen máchat končetinami ve stylu hospodského karate. Aspoň něco, řekne si hráč a vrhne se vstříc prvnímu žoldákovi. Naštěstí ho včas zarazí pípání miniaturní vysílačky v uchu. 
Volá velitel operace, plukovník Campbell, který bojechtivého hráče informuje, že jeho cílem není všechny vojáky vyvraždit, nýbrž naopak se jim obezřetně vyhnout a proplížit se ke zdviži, která ho dopraví na povrch. Nyní by měla nastat chvíle, kdy hráč zjistí, že toto není tuctová hra ani náhodou. Pokud se jedná o hráče - skeptika, možná se o této skutečnosti přesvědčí o něco později, když se bude s tajemnou vojačkou bránit útoku nepřátelských samopalníků, když se mu postaví do cesty proklatě rychle tasící chlápek jménem Revolver Ocelot, když se neohroženě vrhne pod pásy rozjetého tanku M1 Abrams, když si to rozdá na nekryté střeše s po zuby ozbrojenou helikoptérou nebo když se bude zoufale bránit útokům vyhladovělých polárních vlků. Jednou však zjištění, že Metal Gear Solid je zcela netuctová, ďábelsky originální a skvěle hratelná akční hra, přijít musí.
Přestože Metal Gear Solid pro zjednodušení nazývám akční hrou, zařadit tento kousek do určité škatulky se dá jen těžko. MGS osciluje kdesi mezi střílečkou, adventurou, interaktivním filmem a rozhlasovou hrou. Jediný, kdo má o žánrovém zařazení titulu jasnou představu, je sám autor, 
elitní designér slavné japonské firmy Konami Hideo Kojima. Svůj výtvor nazývá v úvodních titulcích souslovím "taktická špionážní akce". Ať už je to ale střílečka, interaktivní film či "taktická špionážní akce", hraje se to skvěle.
Hra se skládá z několika módů, které harmonicky přecházejí jeden do druhého. Tím základním je situace, kdy se hráč může zcela svobodně pohybovat po komplexu základny. Svoboda pohybu po základně plné teroristů má samozřejmě poněkud odlišný význam. Hráč se musí opatrně pohybovat mimo dohled všudypřítomných strážců a bezpečnostních kamer. To mu ulehčuje radar, který ukazuje jak jejich pozici, tak zorný úhel. Obecně platí, že nemá cenu strážce bezdůvodně zabíjet. Jednak se jim dá vcelku lehce vyhnout, jednak je nutné být při jejich likvidaci nenápadný, což znamená buďto je odstřelit pistolí s tlumičem anebo se k nim tiše přiblížit zezadu a zaškrtit je, jak se v průběhu hry může stát například onomu nešťastníkovi u pisoáru zmíněném v úvodu. Bdělému oku kamery je možné se buďto vyhnout v okamžiku, kdy hledí jinam, anebo ji na pár kritických sekund vyřadit z provozu speciálním protielektronickým granátem. Ať už hráč vzbudí nechtěnou pozornost kamery či strážců, následuje poplach, 
načež se začnou valit posily ze všech stran. Jediným řešením situace je zdrhnout z této oblasti a po chvilce, kdy se vrátí klidový režim, se vrátit. Svoboda pohybu je dále omezena nutností rozvázat jeden za druhým uzlíky zamotaného příběhu. Díky vysílačce hráč zpravidla přesně ví, kam má v komplexu zamířit a co udělat - musí například zkontaktovat určitou osobu, najít novou zbraň či proniknout do nové části základny. Čas od času nastane akční mezihra, jejíž náplní sice může být prostá likvidace nabíhajících nepřátel, častěji se však jedná o souboj s nějakým proklatě tuhým protivníkem - záhadným ninjou, vysoce přesným pistolníkem, mutantem disponujícím psychokinetickou energií, ale i tankem či vrtulníkem. K výhře pak obvykle nevedou jen rychlé prsty, ale především nalezení způsobu, jak na dotyčného protivníka vyzrát. Když hráč opravdu neví, jak dál, vyplatí se promluvit si s každým, kdo je přes rádiové spojení k dispozici. Dostane se mu mnoho neocenitelných tipů, triků a rad.
Dalším módem je situace, kdy hráč nemůže do dění na obrazovce nijak zasahovat, poněvadž se odvíjí příběh. Ten je vyprávěn buďto prostřednictvím dialogů v éteru (právě proto existuje určitá podobnost 
s rozhlasovými hrami) anebo prostřednictvím animovaných scén v herním enginu. Ten sice nevyniká množstvím rozpohybovaných polygonů či maximálním možným rozlišením, postavičky dokonce při rozhovorech ani nepohybují pusou, zato autoři naprosto geniálně zvládli motion capturing, a to rozhodlo. Tak perfektní scény přímo v herním enginu tu ještě nebyly. Vynikající kvalitu motion capturingu dovodí následující příklad: Mezi několika strážnými, kteří se v identických uniformách a s kuklami na hlavě procházejí po místnosti, se nachází i osoba, kterou máte kontaktovat. Jak ji ale poznat? Víte, že se jedná se o ženu, a tak přepnete na přímý pohled vlastníma očima a jednotlivé stráže si prohlížíte. Podle stylu chůze a především nezaměnitelnému svůdnému pohybu zadních partií záhy poznáte, kde se nachází vaše "klientka". Samozřejmě, že správnému splnění tohoto úkolu by mělo předcházet hojné a důkladné pozorování v reálném životě.
Celkově zabírají animované scény a rozhovory přes interkom takřka polovinu herní doby a věřte mi, není to čas ztracený. Právě proto, že animovaná scéna čeká na hráče takřka na každém rohu, 
dá se o tomto titulu mluvit jako o určité specifické formě interaktivního filmu, který se svým obsahem vyrovná jakémukoliv hollywoodskému akčnímu velkofilmu. Pokud bych měl příběhu něco vytknout, pak je to především přemíra patosu, který v kombinaci s hláškami hlavního hrdiny dává hře poněkud parodický přídech. Přece jenom otázka "Copak je patriotismus důvodem pro obcházení ústavy?" působí z úst drsného speciálního agenta poněkud nevěrohodně. Pokud však hráč oplývá příslušnou dávkou sentimentu, může ve hře naopak vidět symbolický protest proti válce a atomu. Navíc nechybí ani patřičně romantická lovestory hlavního hrdiny s... Ale to už bych o příběhu prozrazoval příliš, navnadím však hráče ještě tím, že svou lásku bude muset hlavní hrdina dokázat i na mučidlech a aby se nakonec se svou milovanou šťastně shledal, bude mu hráč při mučení muset pomáhat co možná nejrychlejším mlácením do klávesy "space".
Bezduché mlácení do jedné klávesy je však naprostá výjimka. Mozek hráč musí zapojovat do hry naopak co nejčastěji. Například je nutné vyřadit z provozu generátor napájející podlahu chodby elektřinou. Jediný přístup však vede právě jen touto chodbou a navíc je celý prostor 
zaplynovaný sarinem, takže se hlavní hrdina pomalu dusí. Myslím, že nic nepokazím, když prozradím, že k úspěchu vede použití řízené raketové střely. Další choulostivá situace nastane třeba v okamžiku, kdy běžíte tmavým podzemním brlohem a ze všech stran se na vás vrhají polární vlci, kteří chrání svá mláďata. Samozřejmě je možné jim prostě utéct. Výhodnější je však schovat se pod kartónovou krabici a nechat se malým vlčátkem počůrat. Dravé bestie se k vám pak budou s láskou lísat.
Sečteno a podtrženo, Metal Gear Solid je výtečný produkt, který by mohl směle kandidovat na titul "nejlepší hra roku na PC". Háček je však v tom, že Metal Gear Solid původní hra na PC není. Jedná se o konverzi ze Sony PlayStation. Her, které byly z konzolí přeneseny na PC, je jako šafránu, a když už dojde k takovému rizikovému podniku, jakým konverze mezi herními platformami bezesporu je, musí se jednat o naprostou bombu. A to Metal Gear Solid bezesporu je. Ani potom však není jisté, zda na odlišné hardwarové bázi vybuchne tato bomba se stejnou razancí. V případě Metal Gear Solid se ale podobné obavy ukázaly liché. Může zato možná i fakt, že výrobce, firma Konami, spolupracoval na konverzi přímo s 
Microsoftem, takže hra funguje naprosto bezchybně pod kteroukoliv verzí systému Windows od "devadesátpětek" výše.
Výčet dobrých zpráv ještě nekončí. K PC-verzi Metal Gear Solidu patří ještě Virtual Missions, bonus, který se na Sony PlayStation prodával jako samostatná hra. Jedná se o virtuální trenažér, v němž si Solid Snake může vyzkoušet nanečisto používání zbraní, taktiku i logické myšlení v sérii vtipně navržených hříček. Kromě toho je možné prohlížet si ve virtuální realitě zblízka všechny sličné dívky, které se v původní hře objevily (samozřejmě jsou oblečené). Bohužel, když se k nim chce hlavní hrdina, respektive hráč, přiblížit na nejvyšší možnou míru, stojí mu v cestě jakési silové pole. Aby kvůli tomu nepodlehl freudovské frustraci, může si sličné dívky aspoň fotit virtuálním fotoaparátem.
| Metal Gear Solid | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
