RECENZE: Memoranda zaujme jen nádhernou grafikou

Některé hry vypadají mnohem lépe, než se nakonec hrají. Tento rozpor potkal i adventuru Memoranda, která se inspiruje povídkami japonského spisovatele Harukiho Murakamiho.

Hlavní hrdinkou je mladá dívka, která si nedokáže vzpomenout na své jméno. Zda za tím není něco více, se pokusí zjistit v malém městečku s evropskou architekturou a jeho blízkém okolí.

Protože tvůrci odkazují na magický realismus, nemělo by vás překvapit, že v rolích některých lidí vystupují zvířata. Těch zvláštností je samozřejmě mnohem více, ale v rámci herního světa do sebe zapadají.

Memoranda

Memoranda

To první, co vás praští do očí, pravděpodobně bude ručně kreslená grafika. Je vážně nádherná. Tvůrci se také snažili, aby obrazovky nepůsobily staticky, téměř všude se tak alespoň trochu něco hýbe.

S kvalitou grafiky bohužel kontrastují animace. Zejména pohyb hlavní hrdinky je hodně prkenný, čemuž už vůbec nepomáhá „doskočení“ animace z chůze do výchozí pozice, kdy postava stojí na místě. Naštěstí se lze mezi obrazovkami rychle přesouvat přes dvojklik.

Memoranda v mnohém připomíná některé staré adventury, ne však v tom dobrém slova smyslu. Asi ještě pochopím, že někdo ocení nulovou návodnost. Vadí mi ovšem pixel hunting, kvůli němuž se zbytečně zaseknete. Vážně nerozumím tomu, proč jsou interaktivní plochy u některých předmětů tak malé.

Memoranda

Nelogické jsou i následky některých akcí. Například připravíte past pomocí mouky na chodníčku u chaty, což má za následek, že se na náměstí objeví tři lidi, na které lze kliknout. Do té doby šlo na náměstí spatřit různé postavy, žádná však nebyla interaktivní.

To může být problém také při rychlém přesunu, kdy si nevšimnete návazné věci v sousedící obrazovce. V takových momentech by měl být rychlý přesun neaktivní. Hra vás totiž klidně nechá teleportovat se z bytu třeba k majáku, čímž lze přeskočit celkem dost obrazovek.

Občas, zejména v první polovině hry, jsem se úplně ztratil – netušil jsem, co po mně hra chce. Deník se zápisky je jen minimálně nápomocný, zaznamenávají se do něj pouze zjevné věci.

Memoranda

Memoranda

Nejvíc mě ovšem zklamalo, že až na pár výjimečných chvilek mě hra nedokázala vtáhnout. Při čtení knihy si vytváříme v hlavě obrazy, při hraní her se stáváme součástí už konkrétního fantaskního světa. Memoranda však na mě nijak nepůsobila.

Po dohrání jsem neměl moc o čem přemýšlet, nic ve mně nezanechala. Možná je to i tím, že příběh hlavní hrdinky není nijak extra zajímavý. Více mě zajímaly některé vedlejší dějové linky (třeba příběh slona), které však zůstaly i po dokončení otevřené.

Memoranda

Délka hry není nijak závratná, ale můžete u ní vydržet i osm, deset hodin. Často vás kromě hádanek totiž potrápí i nelogické kombinace předmětů či pouhé přehlédnutí. Obtížnost kolísá od začátku do konce a u některých puzzlů si se systémem pokus - omyl nevystačíte. V inventáři se samozřejmě zbytečně kupí předměty, které už nikdy nepoužijete. Potěšitelná je naopak cena.

Slovo závěrem: asi není dobře, když vás více než příběh motivuje to, že uvidíte další nádhernou obrazovku. Není to propadák, některé neduhy se ještě dají napravit, ale asi se nic nestane, když Memorandu vynecháte. Jen dobrý námět, zajímavý svět a hezká grafika automaticky nedělají povedenou adventuru.