RECENZE: Český Samorost 3 uchvátí zpracováním, zaslouženě uspěl i ve světě

Překrásná adventura pro každého Samorost 3 těží především ze strhujícího zpracování. Chybám se ovšem nevyhnula.

Za těch 12 let, co Amanita Design fungují, si dokázali vybudovat jasně rozpoznatelný styl. Co na tom, že jsou si jejich hry do velké míry podobné, když dohromady jasně vyčnívají mezi lehce zaměnitelnou konkurencí?

Ani Samorost 3 není žádnou revolucí, on dokonce není ani mírnou evolucí, ale komu by to vadilo. První místo v prodejích na Steamu dokazuje, že parta kolem výtvarníka Jakuba Dvorského si už svojí pozici v herním průmyslu našla a designerské veletoče může s klidným srdcem přenechat jiným.

Svébytný originál

Trojka v názvu může v nováčcích vzbuzovat dojem, že by tímto dílem naskakovali do rozjetého vlaku, ale o příběh v této sérii nikdy nešlo. Jste prostě bílý trpaslík plující vesmírem na své planetce a jestli existuje nějaký důvod, proč se svým nafukovacím korábem navštěvujete okolní vesmírné objekty, je doslova utopen v přehršli drobných hříček a vizuálních nápadů.

Samorost 3 (PC)

Samorost je a vždycky byl především o průzkumu neznámého, kochání se unikátní audiovizuální podobou, zkoušení nečekaných reakcí okolí a prostém hraním si, nikoli o postupu vpřed a překonávání překážek. Jenže překážky tu bohužel jsou a není jich málo. Od hry, která na první pohled připomíná Malého Prince na tripu, by asi nikdo nechtěl racionální matematické hádanky. Jenže autoři občas zašli až příliš daleko, kdy není jisté, co se po hráči vůbec chce.

Na každé z přibližně deseti planet (či jejich měsíců) tak úvodní nadšení nad hromadou skvělých animačních, hudebních či grafických nápadů postupně vystřídá frustrace, kdy nevíte, co dělat. Zaseknout se na půl hodiny se zpívajícími mloky je paráda. Když se potom chcete pohnout dál, zjistíte, že musíte splnit hádanku, jejíž logika je z jiného vesmíru a nalezení správného řešení spíše dílem náhody.

Samorost 3 (PC)

Jenže je vůbec fér kritizovat něco, co je evidentně tvůrčím záměrem? Hra není cílena na lidi, kteří chtějí příběhem proletět a odškrtnout si další dohraný titul ze seznamu. Na druhou stranu by to měl být hráč sám, kdo si určuje tempo postupu a ve chvíli, kdy máte náladu na další obrazovku, už vám milé detaily typu kálejícího papouška náladu nezvednou.

Nevěřil bych, že to někdy napíšu, ale doporučuji k Samorostu nepřistupovat jako k výzvě, kterou je potřeba vlastními silami překonat, a proto není od věci se občas kouknout do návodu. Nápověda přímo zabudovaná ve hře je zpracována vkusně a není žádná ostuda ji čas od času využít. Nemá totiž smysl napínat mozek nad hádankami, pro jejichž vyřešení nemáte a ani nemůžete mít dostatek informací.

Vesmírný ráj to na pohled

Můžeme dlouho diskutovat o herní náplni, protože co já beru jako negativum, může pro jiného naopak znamenat klad, ale na jednom se shodneme všichni: Samorost 3 je opravdu krásná hra.

Nemám na mysli jen famózní grafiku, která uchvátí neskutečnou mírou drobných detailů. Ani ozvučení, jemuž vedle Floexovy ambientní hudby vládnou nápadité zvuky a maximálně dvouslabičné průpovídky. Až v kombinaci s mírumilovnou a pozitivní atmosférou samotné náplně, jež vás nekonfrontuje s žádnými nepřáteli, nenutí vás nikomu škodit nebo se vysmívat, dávají tyto jednotlivé stránky vyšší smysl.

Bytostně se mi příčí kýčovité fráze jako „pohlazení po duši“ či „zahřátí u srdíčka“, ale pravdou je, že Samorost se člověka dotýká na místech, kam se ostatní počítačové hry moc často nedostanou. Že se dokázal prosadit mezi tituly, v nichž jde v drtivé většině o nějakou formu boje, mi tak trochu vrací důvěru v lidskou rasu. Samorost není přitom jen svébytné dílo pro hráče unavené současnou mainsteamovou produkcí, ani pro děti nebo intelektuály. Je to hra pro všechny, kteří umějí vnímat krásu. A jak vidno, takových je spousta.

Berte to!

Hry od Amanity mají konkurenci jen samy v sobě. Na mé osobní škále nedosahuje třetí Samorost geniality mnohem kompaktnějšího Machinaria nebo pohodovosti hravější Botaniculy.

Samorost 3 (PC)

V rámci objektivity nemůžu ani přivřít oči nad poněkud vyšší cenou, než bývá zvykem (i když 20 eur není za cca sedm hodin hraní nijak moc) a jakožto hráč ze staré školy nejsem příliš nadšený z nutnosti dívat se do návodu. Dílčí chybičky spíš jen potvrzují osobitý rukopis, protože z této hry nečiší nutnost zaplatit složenky, a tedy ani snaha zalíbit se všem. V Amanita Design vytvořili především to, co se líbí jim, a jen díky tomu je Samorost 3 nezapomenutelný.