Čtvrtek 9. dubna 2020, svátek má Dušan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 9. dubna 2020 Dušan

RECENZE: Blackwood Crossing vypadá jako špičkový animák od Pixaru

aktualizováno 
Dětství sourozenců Finna a Scarlett bylo poznamenané tak dramatickými událostmi, že navždy změnily chod jejich životů. Celý Blackwood Crossing je jejich divoká fantazie. Procházka jejich podvědomím, které se s tragickým osudem snaží vyrovnat. A naštěstí je to také dost slušná, ačkoliv krátká adventura.

Blackwood Crossing | foto: PaperSeven Studio

75

Blackwood Crossing

Platforma: PC, XboxOne, PlayStation 4
Výrobce: PaperSeven Studio

  • hra skvěle navozuje různé emoce
  • vizuálně podmanivé, jinak se to vyjádřit nedá
  • chytré a zábavné hádanky
  • technicky bez kazu
  • krátké
  • nízká interakce s prostředím
  • poměrně jednoduchý děj působí kvůli symbolice až příliš komplikovaně

Herní karta

O bujnou fantazii jde především. To je vám jasné od samotného počátku. Jisté ovšem po většinu hry není to, čí fantazie to vlastně je. Sebevědomá náctiletá Scarlett, z jejíchž očí vše sledujete, je zprvu zmatená stejně jako vy. Ale na hru svého brášky v červeném hrdinském pláštíku brzy přistoupí. Musí, protože Blackwood Crossing je hodně lineární fantazie. Realistický zážitek se brzy promění v hledání smyslu v surrealistickém světě.

Od prvotní scény ve vlaku se v mžiku přesouváte do skleníku svého dědy, pak na nereálně vysoko položený domek na stromě a následně třeba na zjevně opuštěný ostrov s hlubokou a děsivou jeskyní. Přechody jsou mezi tím vším skoro magické, ale naprosto neznatelné.

Blackwood Crossing

Blackwood Crossing

Blackwood Crossing

Blackwood Crossing

Stačí vylézt po žebříku, který trčí do stropu vagonu a jste v naprosto jiném snu. Vejdete do temné jeskyně a ta vás zavede zpátky do vlaku. Blackwood Crossing je tak trochu, jak se mezi mazáky říká, „lynčovina“, ale vzor nachází také ve slavném Donnie Darkovi.

Stěžejním motivem příběhu je psychická transformace zasněného Finna. Ať už byla tragédie v rodině jakákoliv, je to právě on, kdo ji nese ze všech nejhůře. Zprvu veselý klučina, který si s vámi hraje ve vlaku na schovávanou, se tak brzy dokáže projevit jako vzteklý pyromaniak, jehož hněv, reprezentovaný jakousi černou lepivou hmotou, nebo ohnivou bariérou, vám mnohdy brání v postupu dál. Většinou je třeba vyřešit nějakou tu hádanku, aby překážka zmizela.

Blackwood Crossing

Blackwood Crossing

Ta, na niž narazíte první a která se bude postupem času ještě několikrát opakovat, zároveň nejlépe vypráví dějové pozadí, a tak dává její opakované začlenění rozum. Několik postav z minulosti, prarodiče, otec a matka, učitelka a šikanující spolužák a nakonec Scarlettin přítel se objevují jako vzpomínky v podobě nehybných postav. Všichni s prapodivnými maskami na obličeji, zamrzlí v nějakém gestu či situaci.

Vaším úkolem je vyslechnout výpověď každého z nich a „spárovat“ je tak, aby vytvořili souvislý smysluplný dialog. Ale jedna postava je trochu jiná. Děsivý malý chlapec s hlavou bílého králíka, který se v určitých momentech stane vaším dalším průvodcem. Na jeho funkci v celém ději musíte teprve přijít. Ostatně jako skoro na všechno.

Hádanek se nebojte, jsou snadné, přesto nápadité

Hádanky jsou obecně dost jednoduché a na žádný zákys určitě nedojde. Jsou však příjemně nápadité. Finnova fantazie nezná mezí, a tak budete manipulovat ohněm jako kouzelník v nějaké fantasy hře nebo třeba pomocí kouzla oživovat z papíru vystřižené motýly. Jediným momentem, kdy si možná zastesknete nad nedostatkem originality, jsou ty puzzly, ve kterých musíte na omezeném prostoru najít několik zastrčených předmětů.

Blackwood Crossing

Blackwood Crossing

Blackwood Crossing

Blackwood Crossing

Naštěstí těch skutečně aktivních není nikdy mnoho. Většina objektů slouží jen jako rekvizity a interagovat můžete jen s minimem z nich. Scarlett při pohledu na plakát k filmu prohodí sarkastickou poznámku, většina (v čase zamrzlých) postav vám poví jen jednu větu.

Opravdová interakce tak probíhá jen v dialozích s Finnem. Ačkoliv třeba nemluvíte přímo z očí do očí, jen u něj máte možnost zvolit ze tří odpovědí, které pak mají dopad na další děj. Můžete odpovědět narážkou, vztekle, nebo klidně a laskavě. Vaše odpověď posune dialog do jiných rovin a Finn se k vám v další scéně může chovat o malinko jinak.

Nutno podotknout, že pokud existuje něco, v čem hra opravdu exceluje, je to způsob, jakým ve vás vzbuzuje emoce. Nejde jen o samotné dráždivé výjevy doprovázené přiléhající hudbou, ale i samotný styl, jakým Blackwood Crossing dávkuje různorodé situace a nálady.

Blackwood Crossing

Blackwood Crossing

Funguje to spolehlivě jako hodinky. Jako nevysvětlitelné kouzlo. V momentech, kdy se před vámi Finn schovává, cítíte se hravě a zvědavě. Když se vzteká, bojíte se ho, ačkoliv jste ho ještě před chvílí zachraňovali. Když utíká, jste na něj naštvaní. Velkou zásluhu na tom má nejen skvělá scenáristická práce, ale i perfektní namluvení postav a fakt, že se s nimi od první minuty sžijete. Bravo.

Další věc, díky které se hra vyvyšuje nad ostatní jí podobné, vám musí být jasná už podle obrázků. Grafické zpracování je technicky skutečně dokonalé. Nejde však jen o čistotu (i když i v tom vás hra od prvních minut překvapí), ale především o styl, který je v herní branži minimálně nezvyklý. Hrát Blackwood Crossing je jako dívat se na magicko-realistickou pohádku z dílen Disneyho nebo Pixaru.

Fotogalerie

Na každém koutě je vidět, jak obrovskou práci si autoři dali s detaily. Třebaže s věcmi kolem nemůžete dělat mnoho, prohlížet si jednotlivá zákoutí je skutečně požitek. Každá ubikace ve vlaku vypráví vlastní malý příběh, každá jednotlivá hračka na podlaze Finnova úkrytu má svůj smysl. Stejně tak jednotlivé animace, ať už postav, nebo světa, jsou precizní. Nadsazené, podobně jako v oněch pohádkách, ale precizní.

Ale jak už to v tomto žánru chodí, Blackwood Crossing není hrou pro každého. Nedostatek interakce s prostředím vám možná navodí pocit tzv. „walking simulatoru“ a v takovém případě nebudete daleko od pravdy. Ne nadarmo vám při hraní vyvstane na mysl podobná hra The Vanishing of Ethan Carter, která dokonce vypráví svůj příběh až podezřele podobně. Pokud však jste s limity tohoto žánru smířeni, berte tento postřeh jen jako pouhé reptání.

Co však reptání není, je povzdechnutí nad délkou hry. Celý děj se vám odhalí tak za hodinu herního času, a to pouze v tom případě, že si budete všímat drobností a detailů. Logicky tedy při prvním průchodu hrou. Ta vás jistým způsobem motivuje k opakovanému spuštění, ale pak se vše smrskne klidně do čtyřiceti minut. Sami musíte zvážit, jestli je to i na tento žánr dostačující.

Blackwood Crossing

Blackwood Crossing

On příběh samotný, který je v podstatě celkem jednoduchý, je díky snovým výjevům, retrospektivám a různorodé symbolice dost špatně čitelný. Při sledování závěrečné scény a titulků budete mít z dohrání hřejivý pocit, to ano, ale nirvána z rozluštění celé zápletky vás asi nečeká. Spíš se budete ptát sami sebe, jestli vám něco neuniklo, nebo jestli nás všechny autoři náhodou netahají za fusekli.

Ale to už je zkrátka úděl těchto fantaskních, snových příběhů a narativních her. V mnoha smyslech je Blackwood Crossing skvělá zábava. Zvlášť pro toho, kdo zastává stanovisko, že hry by se měly více přibližovat filmovým vzorům. Ačkoliv děj není nijak epický, ale naopak vysoce intimní, v tomto případě se to přibližování povedlo dokonale.

Autor:

Hodnocení hry

Redakce

75 %

Čtenáři

87 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 15 čtenářů

  • Nejčtenější

Podle výpočtů váží mariňák z Dooma půl tuny a běhá rychlostí 80 km/h

Počítačová grafika ušla za posledních dvacet let obrovský kus cesty, ale není to jediné, co se v moderních hrách mění....

KVÍZ: Poznáte nejslavnější postapokalyptické hry?

Značku Fallout zná snad každý, ale her, které se odehrávají v katastrofou postižených světech, je nespočet. Poznáte...

Návrat slavného monstra v Predator: Hunting Grounds smrdí průšvihem

Zajímavě vypadající multiplayerovou akci Predator: Hunting Grounds se slavným mimozemským lovcem bylo možné o uplynulém...

RECENZE: Bílý dům opět v plamenech. Remaster Modern Warfare 2 se povedl

Po nekonečných spekulacích se fanoušci druhého dílu kultovní Call of Duty: Modern Warfare 2 konečně dočkali vytouženého...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sony představilo ovladač k PlayStationu 5. Bude bílý a s větší výdrží

Gamepad se bude jmenovat DualSense a přinese hráčům nové funkcionality, jako je haptická odezva, adaptivní síla odporu...

Premium

Klienti versus cestovní kanceláře: jak nepřijít o peníze za zájezd

Cestovní kanceláře jsou zahlceny žádostmi klientů o zrušení zájezdů. Sociální sítě se plní příspěvky nespokojených...

Premium

Ufňukaná generace. Mladí v pandemické panice možná konečně dospějí

Vše zlé může být k něčemu dobré. Dokonce i koronavirus. Magazín Víkend DNES se domnívá, že mladí lidé v pandemické...

Premium

KOMENTÁŘ: Po dvou měsících přijde rozvrat. Nečekejme na pomoc, konejme!

Karanténní prázdniny může ekonomika státu vydržet měsíc. Po dvouměsíčním výpadku už hrozí naprostý rozvrat výroby,...

  • Další z rubriky

RECENZE: World of Warplanes se snaží navázat na tankový úspěch

Podaří se zopakovat zásah do černého i podruhé, kdy tanky z World of Tanks nahrazují letadla? Zatím to není jisté.

RECENZE: Half-Life: Alyx posouvá žánr akčních her na novou úroveň

Fanoušci herní série Half-Life se po dlouhých letech čekání dočkali dalšího titulu. Stejně jako druhý díl bořil...

RECENZE: War Thunder je snem všech milovníků vzdušných bitev

War Thunder uspokojí více i méně náročné piloty. A nadchne technickým provedením.

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

Najdete na iDNES.cz