RECENZE: Na tajuplnou detektivku Kona jen tak nezapomenete

Soukromý detektiv Carl Faubert přijíždí do bezútěšného severního Quebecku, aby řešil případ, na který do smrti nezapomene. A vy, pokud máte rádi netradiční adventury, nejspíše také ne.

Je říjen 1970. Pomalu jedete po úzké sluncem zalité cestě setkat se s novým klientem W. Hamiltonem. Ten má nezáviděníhodný problém: od té doby, co znovu otevřel doly na měď, se jeho pozemky neustále stávají terčem vandalů, nejspíš místního kmene Kríů.

Carl Faubert je typické soukromé očko. Prožil si válku a teď bere každý kšeft, ale o jeho postavě se toho moc nedozvíme. Příběh totiž posouvá vypravěč, který komentuje každou Carlovu, tedy vaši akci v knižním duchu. Netrvá to příliš dlouho a proti Carlovi se na nepřehledném úseku silnice vyřítí auto a oba nabourají.

Kona

Kona

Po pár hodinách v bezvědomí se Carl probouzí, ale krajina se za tu chvíli změnila k nepoznání. Kam jen oko dohlédne, tam je vysoká pokrývka sněhu a okolí jezera Atamipek bičuje nemilosrdný blizard. Zraněný a podchlazený Carl musí rychle mobilizovat veškeré své síly, aby mohl bojovat proti vražedné zimě i přírodě samotné.

Survival adventura

Kona nepatří mezi dnes tolik populární walking simulátory, ale jistým způsobem si z nich bere inspiraci. Vlastně se inspirovala u mnoha žánrů, jistou podobnost najdete v netradiční ruské akci Cryostasis: Sleep of Reason, v nedávném atmosférickém Kholatu i v The Vanishing of Ethan Carter nebo Firewatchi.

Kona

Do typické adventury směle přikládá survival prvky i trochu toho bojování a to vše v míře, která nekazí požitek ze samotného příběhu. Kona dokonce udržuje atmosféru i přes silnou nelinearitu.

Dítko komunitního financování

Kona je dalším úspěšným kickstarterovým projektem. Vývoj trval tři roky a stojí za ním kanadští nezávislí vývojáři Parabole. Je to celkem malé studio, ale jak se ukázalo u této hry, talent má.

Kôna znamená v jazyce Kríů sníh a sníh a mráz budou vaším největším nepřítelem během celé hry. Je třeba být opatrný a neprochladnout. Kromě toho je nutné dávat pozor na Carlovu příčetnost a zdraví. Zdraví si ošéfujete klasicky z lékárniček a příčetnost, no, cigára byla v roce 1970 skoro nepsaným pravidlem a frťanem se nic taky nepokazí.

Carl se bude střetávat s mnoha stresujícími a děsivými výjevy, takže zásoba legálních drog je zcela na místě. Míra stresu není pouze pro parádu, ovlivňuje i hratelnost: Carl míří mnohem nepřesněji a uběhne kratší vzdálenosti. To v boji znamená nemalý problém.

Příběh je komorní, v oblasti jezera Atamipek moc lidí nežije. Jen pár rodin, ale jedna zajímavější než druhá. V jejich soukromí a minulosti se budete při pátrání prohrabovat každou chvíli a ne všechny stopy budou ty správné, některé jsou zde spíš pro utvoření hutné tajemné atmosféry. Což se hře daří skvěle.

Kona

Kona

Ať už jde o zdejšího doktora, nebo mechanika posedlého konspiracemi, každý dům tu vypráví svůj příběh. Je tedy dost škoda lenosti autorů, kteří některé domy nejenže zkopírovali, ale i jejich rozložení nábytku je skoro identické. Ubírá to trochu na uvěřitelnosti a atmosféře.

Hra nedává žádné explicitní nápovědy, co máte dělat. Stejně jako třeba v Kholatu i zde si vytyčíte na mapě cíl a vyrazíte na průzkum, buď pěšky, nebo vozidlem. To vám bude ku pomoci prakticky pořád. Není to jen rychlé přibližovadlo, ale i odkladní prostor na nepoužívané předměty.

Carlův inventář je limitovaný hmotností, jinak řečeno deset polen do kapes vážně nepobere. Mapu si můžete otevřít i v autě a vaše poloha je na ní na rozdíl od Kholatu stále vidět. Nejde tedy o bloudivou turistiku. Však Kona je v první řadě adventura.

K adventuře nesmazatelně patří i inventář, ale ten je asi nejméně domyšlenou částí hry, hlavně pak sekce dokumentů. Jako zkušený detektiv budete číst stohy textu (ve francouzštině a angličtině naráz, aby se zachovala autenticita) a k některým se i znovu vracet, protože v sobě budou ukrývat nápovědy k dalšímu postupu.

Kona

Ale v kruhovém inventáři, kterému se zobrazují popisky až po najetí kurzorem, se spíš ztratíte, než že byste našli tu správnou stopu. Carl je ovšem pečlivý a ty nejdůležitější stopy si zapisuje do deníku. Bude to deník, který, pokud ho budete pořádně studovat, vám dá nejvíce indicií, co máte dělat dál a hlavně jak si otevřít druhou, mnohem lineárnější část hry.

Poslední zcela zásadní proprietou, bez které se Carl neobjede, je fotoaparát. Při vyšetřování bude potřeba věci řádně dokumentovat. Někdy vás k tomu hra pobídne sama, jindy to bude na vás. To trochu mate, bylo by lepší, kdyby vás hra pobídla k focení pokaždé.

Fotoaparát vás i navede na skrytá místa v lesích, pokud budete následovat zářící stopy, vždy narazíte na nějaké zajímavé místo plné zásob. Párkrát je to i důležité pro samotný postup hrou. Celkovou atmosféru dokreslují tajemné Carlovy vize, které se dostaví na důležitých místech a dovysvětlují příběh.

Celá první, nelineární část hry vám zabere zhruba pět hodin. Jestliže budete důkladní a nesmíříte se s nevyřešenými kolonkami v deníku, pak více. To znamená vyřešit i pár zapeklitějších adventurních hádanek, které jsou nepovinné, ale je radost je rozlousknout. Jako zcela nepovinný úkol si můžete dát i geocaching v divočině.

Kona

Po splnění zásadních úkolů nastoupí druhá, slabší část hry. Styl hraní se zde zjednodušuje, adventurní stránka jde do pozadí, aby dala prostor survivalu a akci. Celá pasáž vypadá, že autorům došly finance, dech, nebo obojí. Vše aby už honem bylo a mohlo následovat finále.

Vlastně je celá druhá pasáž hry jen o ježdění od stanoviště ke stanovišti, zakládání ohňů na ohřátí, bojování a uklidňování pomocí cigár a piva. Je to silně lineární a naštěstí krátká část, která nemusí trvat déle než 30 minut. Velká škoda, že si autoři nedali práci, protože v první, adventurní části všechny složky fungují na jedničku.

V hlubokých lesích není bezprostředním nebezpečím pouze zima, proti které se musíte včas bránit zapalováním ohnišť a krbů, ale i divocí vlci. A ti si rádi pochutnají na vašem mase. Rána sekerou nebo střela do jednoho z nich smečku rozežene, ale konflikt můžete vyřešit i mnohem nenásilněji, flákotou masa, která zvěř uklidní.

Kouzelná Kanada

Na hru se skvěle kouká, kanadské lesy mají nepopiratelné kouzlo samy o sobě a do nich vetkaný folklór vše krásně umocňuje. Strach z bělavé jednotvárnosti mít nemusíte, většina lokací je osobitých, kolikrát se při jízdě autem po zamrzlé silnici budete pouze kochat a přejíždět vytyčená místa, hra vás pohltí.

Kona

Z kochání vás však vytrhnou náhlé loadingy dalších úseků mapy. Jsou dlouhé, a pokud jedete zrovna v autě, můžete si být skoro jisti, že to po loadingu do něčeho napálíte.

Ve hře jsem narazil na pár nepříjemností: do žurnálu se stopy, informace a fotky ukládají prapodivně. Někdy se neuloží vůbec, jindy z naprosto neznámého důvodu až po čase. Otevírání dveří je krkolomné a aktivní prvky by mohly být lépe vidět, ale to vám zážitek ze hry příliš nenaruší. Vtáhne vás unikátní atmosféra kanadských lesů.

Hudba také přispívá k atmosféře. Užijete si mnoho francouzštiny, jak psané, tak mluvené (hra je jinak samozřejmě v základu v angličtině). Skvěle zvolený je i vypravěč, který skoro až otcovským tónem komentuje počínání i myšlenkové pochody hlavního hrdiny, jenž za celou dobu neutrousí jediné slovo.

Spousta tajemství

Nebýt druhé poloviny hry, která je šitá horkou jehlou, by byla Kona kombinací všeho nejlepšího z několika žánrů. Tam, kde jiní selhávají, Kona v prvním dějství vyhrává. Sice zažijete pár klopýtnutí, ale hra dokáže udržet atmosféru do poslední chvíle, a to i přes svou nelinearitu. Zároveň vás neustále nechává v nejistotě s pocitem bezprostředního nebezpečí.

Kona vás bude nutit být ve střehu, šetřit náboje a bát se neznámého nebezpečí. V pár případech i trochu zapojit logické uvažování a zároveň obdivovat bezútěšnou krajinu severního Quebecku. To všechno zcela přirozeně. Fanoušci netradičních adventur, stejně jako milovníci tajemných příběhů, neotálejte. Těch pár večerů, které v této hře strávíte, si vryjete do paměti.