Report č. 1: Úvod
FPS střílečka z vlastního pohledu, která se snaží věrně kopírovat dějiny druhé světové války a do které je zvláštním způsobem zainteresován i Steven Spielberg, vše zakryto křídly EA. Toť stručná a pro všechny určitě zbytečná úvodní vsuvka, aby se bylo od čeho odpíchnout.
Cestou jsme potkali několik tanků, které jsme počastovali několika ranami včetně hroznu granátů.
Nebudu se pouštět do výkladů historie, protože v tom mám mezery ráže 9 mm, nicméně už je všeobecně známo několik klíčových lokací, které jsou ve hře vyobrazeny. Ty nejklíčovější z klíčových vývojáři vytáhli, poupravili, a zasadili do nich „starý
vojny“. S nejznámějším Jimmym Pattersonem, kterého si ještě matně vybavujeme z prvního dílu MoH na PSX a stále nepřekonaném Frontline, budeme plnit misi Market Garden v Nizozemí. Na italském pobřeží si zaběháme se seržantem Johnem Bakerem, který pro konzolisty příliš známý nebude, protože si odskočil do PC titulů Allied Assault a Breakthrough. Důstojník William Holt z European Assault už je o něco známější, ten si pro změnu udělá výlet do Arden pod hlavičkou OSS. Za každou z těchto tří postav jsme si zahráli pětkrát, bylo to pěkné, ale bylo to krátké.
Singleplayer máme za sebou po pár hodinách. Na druhou stranu, mise jsou vcelku krátké, takže ideální hra do autobusu, aniž bychom riskovali minutí potřebné stanice. Je vlastně PSP verze MoH v něčem zajímavá? Nebo to je jen výtažek toho nejlepšího? Dočtete se v další zprávě.
Report č. 2: Stať
Popravdě, z MoH pro PSP jsme byli už od oznámení vyplesklí, neboť se v tomto druhu primitivní zábavy vyžíváme, takže jsme
sledovali každou novou informaci. S prvním screenshotem přišel mírný šok, protože jsme grafiku čekali trochu jinou. Vypadala dost hranatě a moc barevně. Časem se to lepšilo, a ve výsledku se to tak ještě dá skousnout. Co naplat, her tohoto žánru na PSP moc není a když reputaci potopil i ten King Kong, musíme brát, co je. Na druhou, stranu některé lokace vypadají pěkně,
jenom ti vojáci, ti vojáci…
Hned na začátku jsme museli zvýšit rychlost pohybu, byla totiž nastavená tak, že než jsme se otočili, byli jsme mrtví i v první misi na nejlehčí obtížnost. Zaměřování je tu vyřešeno stejně jako u Syphon Filteru pomocí tlačítek na pravé straně, ale automatické zaměřování se nekoná, takže to chce trénink. Zaměřování s přiblížením levým postranním tlačítkem je klasika. Trochu neohrabaně působí skok tlačítkem SELECT, ale ve hře toho není tolik potřeba. Engine hry nám připadal podezřele
nápadný poslednímu MoH, stejně jako hudba v úvodu, ale raději si to ověřovat nebudeme. Stačí jen, že sestřelení vojáci padají způsobem, jaký jsme už jednou viděli.Zvuková stránka hry je na tom o poznání lépe. Bez sluchátek nezní nijak zvláštně, ale s
nimi je to o něčem jiném. Kulisu jen trochu narušuje vysoký hluk, který způsobují vaši kolegové svým dupáním. ̈
Po celou dobu hraní jsme si ale nemohli nějak zvlášť zvyknout na ovládání.
Úkoly v singleplayeru jsou rozděleny na hlavní a vedlejší. Po splnění všech hlavních cílů level končí, takže pokud chceme lepší hodnocení a splnit i všechny mise postranní, musíme je dokončit předtím, než dokončíme poslední hlavní úkol. Zní to trochu krkolomně a vlastně ani nevím, proč jsme považovali za nutné se o tom zmínit. Vedlejší cíle jsou většinou šikovně ukryty, i když
šipka na mapě k nim neustále směřuje. Jsou to předměty, které je nutno odcizit, takže dokumenty, spisy, důkazy, reporty atd. Hlavní cíle jsou různé, většinou však spočívají v dobytí zóny a její bránění po určitou dobu, jindy je nutno zneškodnit důležitou
osobu, pak pomocí trhaviny ničíte generátory a to je asi tak zhruba všechno. Okecané je to hezky, ale vlastně jde o to jít tam, kam ukazuje šipka a tam něco provést.
Čekali jsme, co dalšího hra nabídne. Cestou jsme potkali několik tanků, které jsme počastovali několika ranami včetně hroznu granátů, ale nic se nestalo. Zkoušet tedy, jestli se do vozidla dá nasednout, už nám připadalo zbytečné, nicméně nijak nás nepřekvapilo, že to nejde. Levely mají své hranice a ty jsou i přes několik odboček vcelku rušivé. Když už se zmiňujeme o
granátech, zaujalo nás, že jejich účinnost je proti nepříteli velmi vysoká a má solidní dosah, ale když vám ananas spadne na helmu, vcelku se nic neděje. Asi bychom si příště měli nastavit vyšší obtížnost než „zelenáč“. Granáty lze nejen
házet do různých vzdáleností, ale jsou znázorněny i na mapě jako žlutý bod a když ho nějaký puritán hodí k nohám, lze ho, pokud to stihnete, jednoduše odkopnout. Maličkost, ale zaujala a hlavně se párkrát hodila.
Po celou dobu hraní jsme si ale nemohli nějak zvlášť zvyknout na ovládání. Postava se šíleně courá a běh, který se nešikovně spouští dvojím vyklopením analogu vpřed, je omezen ukazatelem energie. Poloha stoj/leh se dá přepnout jen v klidu, tedy nikoli při zamíření nebo přebíjení, stejně jako boj zblízka lze použít jen v případě, že třeba zrovna nepřebíjíte. Jsou to zbytečné chyby, díky kterým se nelze do hry dostatečně dostat. Ovládání prostě ruší. Vaši kolegové chodí stylem „mašinka“, tedy téměř přesně po vaší trase, v případě, že se loudáte. Když naopak seskočíte někde z věže, vycvičená jednotka to raději zvládne
po schodech. Sice sami pálí do nepřítele, nicméně někdy máte pocit, jako když oběť dokážou pouze nastřelit a jen vy ho
dokážete dorazit, aby zas nedělali všechnu práci za vás. Z tohoto nehezkého standardu se lehce odchyluje AI nepřítele, který se
často schovává za překážky a často kmitá, abyste ho tak snadno nesundali. Jindy se však něco porouchá a nepřítel běží střemhlav proti vám. Doufejme, že to bylo jen v případě, že mu došly náboje.
Po dokončení každé mise ze zobrazí vcelku podrobný zápis z průběhu akce, započítají se vedlejší úkoly a přesnost střelby a podle toho hráč získá medaili a následně několik odemčených oblečků do multiplayeru nebo zvláštního režimu Skirmish, o kterém si teď něco povíme.
|
Dokončením levelu v singleplayeru se tento odemkne i pro zvláštní režim Skirmish. Zde si lze zvolit zónu boje, počet protivníků a
délku hry. Jedná se vlastně o klasický death match. Po zóně běhá zvolený počet systémem vedených postav, přičemž každý je
proti každému. Nehraje se na zdravotní balíčky, po smrti se přičte střelci bod a oběť čeká několik sekund, než se vrátí do hry. Po vypršení nastaveného limitu hra končí a hraje se na nejvyšší skóre. Zajímavé je pozorovat, nejlépe v době čekání na nástup do hry, chování počítačem ovládaných postav. Multiplayer nabízí možnost připojení až 32 hráčů v šesti bojových režimech.
K dispozici je také režim Quick Play, který umožňuje zahrát si znovu jakýkoliv z otevřených levelů ze singleplayeru.
|
Skirmish režim
Starý engineMoH: Heroes je jediný MoH a vlastně jediný adekvátní zastupitel tohoto žánru na PSP. Měli bychom být proto rádi, nicméně platformová jedinečnost není zrovna to, co se tu hodnotí. Když vezmeme v potaz, že hra je nehorázně krátká, grafika občas vypadá jak vypadlá ze zapomenutých PSX titulů a míření je za trest, musí skóre vyrovnat aspoň občasná zajímavost lokací a super zvuková stránka. Ale řekněme si na rovinu, když chybí pohyb vozidel a zajímavější struktura levelů, hra na moc dlouho nezabaví.
| Medal of Honor: Heroes | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
