Hra roku pro konzoli Wii: recenzujeme nový díl kultu Legend of Zelda

Série Legend of Zelda prošla pořádnou evolucí, ale její herní jádro zůstává stále stejné. Na mysl se vkrádá myšlenka, že by už mohl být čas na razantnější změnu. I přesto je ale nová Zelda pořád skvělým herním zážitkem, který byste neměli minout.

Série The Legend of Zelda změnila za svou 25letou existenci podobu hned několikrát. Chvíli se tvářila jako akční hopsačka, dvourozměrnou grafiku nahradila trojrozměrná, přišlo zaměření na mutliplayer, komiksová i realističtější podoba grafiky. Základní koncept hry na hrdiny však zůstal vždy nezměněn.

Hlavní hrdina Link se vydává na záchranu princezny Zeldy, na svých cestách bojuje s monstry, řeší hádanky, posilňuje své schopnosti a čas od času získá nějakou novou. Právě ona nebo třeba nějaký kouzelný předmět vždy posunou hratelnost do nových výšin.

K 25. výročí existence této série přichází The Legend of Zelda: Skyward Sword. Herně je na tom podobně jako předchozí Twilight Princess, hlavní roli v ní totiž hraje pohybové ovládání konzole Wii. Jako dárek k narozeninám navíc hra získala ocenění jako nejlepší hra letošního roku pro konzoli Wii v rámci každoročního udělování Video Game Awards.

Nyní je pohybové ovládání propracovanější, přesnější a zábavnější, i když ne úplně bez chyb. Nemalou měrou se na tom podílí i hardwarové rozšíření Wii MotionPlus, které je ke spuštění hry zapotřebí. Právě ono dělá souboje s meči tak zábavné.

Časově se Skyward Sword odehrává před Ocarina of Time z Nintenda 64. Zelda ještě není princeznou a s Linkem jsou dobří dlouholetí kamarádi. Společně žijí na ostrově v oblacích jménem Skyward a oba jsou letci na Loftwinzích, velkých ptácích, kteří hrají ve hře důležitou roli. Zelda je zde mnohem silnější postavou s větším charakterem, ne jen princeznou, která potřebuje zachránit ze spárů padouchů. Její povaha se však nezapře, a tak nakonec záchranu potřebovat bude. Z povrchu, který je jinak obyvatelům ostrovů v nebesích zapovězen a o jehož poznání Zelda vždy snila.

Herní koncept je téměř identický s většinou dílů od dob Nintentda 64. Úvod na Skywardu vám představí ovládání, naučí vás bojovat i se pohybovat ve světě hry. Ten je rozdělen do čtyř různých oblastí. Oblaka a lesnatý, pouštní a sopečný svět na povrchu. Link umí běhat, bojovat, ohánět se mečem a poskakovat kolem. Některé letité herní mechanismy by však už zasloužily obměnit.

A jedním z nich je automatické skákání. Vaše postava vyskočí pouze tehdy, pokud se dostanete na okraj povrchu. Zastaralé a nepraktické. Hra navíc nemá bezproblémovou kameru. Volně se lze rozhlížet pouze v pohledu první osoby, který zároveň slouží k hledání předmětů nebo cesty. Jinak pokud kamera přestane Linka sledovat korektně, a tato situace nastane při hraní nejednou, musíte ji manuálně vycentrovat.

Vzhledem k tomu, že vaše postava sama skáče, kamera vás přestane občas sledovat a zamíří do kouta, často skončíte kdekoliv, jen ne tam, kde byste chtěli. Ještě že máte po ruce příruční padák, kterým můžete zbrzdit pád a snést se.

Link má i spoustu dalších předmětů k použití, z nichž celá řada je nápaditá. Jako dálkově ovládaný brouk, který oplývá funkcemi. Kapitolou samou pro sebe jsou zbraně, kterým vévodí klasický meč, štít, luk a šíp, stejně jako nezapomenutelný prak.

Souboje s mečem jsou o poznání lepší než v minulém dílu. Hra vesměs dokonale kopíruje vaše pohyby, ať už sekáte vertikálně, horizontálně nebo šikmo. WiiMotion Plus totiž vše dobře snímá a k nezaznamenání pohybu dojde jen málokdy. Většinou se tak stane v horlivých bojích, kdy zasazujete jeden úder za druhým. Při soubojích i pohybu si ale pamatujte, že máte ukazatel výdrže, který se po pohybové aktivitě rychle vyčerpá.

Citlivému pohybovému ovládání byly přizpůsobeny i souboje s nepřáteli, kteří jsou zranitelní nebo se kryjí tak, abyste na ně museli útočit ve specifickém směru. Nepřátel jsou ve hře mraky. Nejrůznějších tvarů, velikostí i podob. I řadoví protivníci vyžadují často tvrdou strategii k poražení, a to není nic proti závěrečným bossům v kobkách.

Kromě sekání mečem si užijete i střílení, které je přesnější, než v Twilight Princess. Oproti předchozím dílům lze některé předměty a zbraně v Skyward Sword i vylepšit. Váš prak tak namísto jednoho projektilu bude schopný střílet tři.

Létání na Loftwingovi není kdovíjaká věda, stačí naklánět ovladačem, pokud budete chtít nabrat rychlost, stačí se vrhnout střemhlav dolů. K dispozici jsou i vzdušné útoky, které se hodí při závodech. Létání na obřím ptákovi není kdovíjaká zábava, ale příjemné rozptýlení při pohybu po světě. Z oblak se totiž budete spouštět do kobek.

A právě ony jsou tím, co zaslouží velkou chválu. Kobky, ve kterých bojujete i řešíte nejvíce hlavolamů a bojujete se závěrečnými bossy, jsou nápaditější a propracovanější než kdykoliv předtím. Jejich design mnohdy bere dech, jen počkejte, až se dostanete do míst, kdy budete pracovat s časovým krystalem.

Semper Fi

Vaším herním rádcem ve Skyward Sword je Fi, kombinace víly a umělé inteligence. Kdykoliv budete v nesnázích, stačí požádat o její přítomnost a radu. Může vám poradit, vysvětlit řešení hádanky nebo dát informace k prostředí, kde se nacházíte. Její rady budou neocenitelné, když zapomenete, co máte dělat, nebo budete v koncích při řešení hlavolamů. Hra se tak stává přístupnou i začátečníkům, pro které ale i tak bude nová Zelda tužší oříšek. Nenápadné podsouvání rad ve stylu Uncharted 3: Drake´s Deception se nám ale líbí víc. A upřímně, Fi kromě rad mele občas i naprosto irelevantní nesmysly.

Skyward Sword je hrou ze staré školy, která má rozsáhlý svět, jehož prozkoumání vám zabere nemalý čas. Herní doba je dlouhá, než hrou projdete, uplyne 40 až 50 hodin. Pokud tak chcete titul s pořádnou životností, tady ho máte.

I když je hardware konzole Wii omezený a je jasné, že hry pro něj nemohou dosahovat vizuálních kvalit jako na ostatních konzolích, podoba Skyward Sword je přesto zklamáním. Osobitý styl grafiky je znát, ale viditelnost je slabá, textury rozmazané a i když je hra novinkou, vypadá jako sedm let stará. Trochu škoda u hry takových kvalit. Hudba je však jedna báseň, poprvé byla také nahrávána s živým orchestrem. V prodeji je dokonce speciální edice se soundtrackem na CD.

Hru shazují některé zastaralé herní mechanismy, její značná předvídatelnost a známý koncept. Vtahující hratelnost, rozsáhlý svět a prvky her na hrdiny však vše vyvažují, takže je nová Zelda opět pecka. Jen bychom k 25. výročí čekali pecku ještě větší.