The Legend of Zelda: Phantom Hourglass

The Legend of Zelda: Phantom Hourglass
Zelda patří k obratlům Nintenda a firma si je toho dobře vědoma. Slavné značky spolurozhodují o úspěchu nebo zkáze konzolí a zásadní chyby mohou znamenat katastrofu větší než malou. Proto v hlavní linii série nikdo neočekává nějaké zběsilé experimenty, spíše citlivé vybrušování drahokamu. Vzhledem k tomu, že Phantom Hourglass je vůbec první Zeldou na NDS, šlo tentokrát navíc o vybrušování pěkně zdlouhavé, ale pořád lepší tak, než vývoj uspěchat. A stačí několik prvních minut hraní, abyste se o této pravdě ujistili. To, co se dá vytušit už při pohledu na krabičku, je potvrzeno: Phantom Hourglass je přímým pokračováním Wind Wakera pro GameCube. Možná se najde někdo, komu to bude vadit, ale drtivou většinu příznivců série už tento samotný fakt spíše nadchne. Tím spíš, že cel-shadová grafika i laskavý styl humoru byly ještě přeleštěny, což by se mohlo zdát nemožné – kdybyste to neviděli na vlastní oči.
Kromě nepřátel bojujete jako obvykle i s vlastní šedou kůrou mozkovou.
Už samotné spuštění titulu je zvládnuto s maximální noblesou i v takových detailech, že hra podle nastavení vašeho handheldu sama ví, jak se jmenujete, a nemusíte se tedy obtěžovat s obvyklou nudnou administrativou. Hlavním hrdinou je tedy opět zeleně oblečený Link alias vy a hlavním motivem vašeho snažení je zachraňovat princeznu Zeldu alias Tetru. Tento rámec je zřejmě nevyhnutelný, neb tradice si tak žádá, ale tím současně i ošoupaný jak zadek taxikáře. Co na to Nintendo? Řeší situaci tím nejlepším možným způsobem: dělá si samo ze sebe legraci. Už známé „jarmareční“ uvedení do děje pomocí statických obrázků je tudíž svěřeno naprosto směšným – v dobrém smyslu – výtvorům ve stylu vystřihovánek z barevného papíru a v podobně, i když pokaždé jinak a vynalézavě, parodujícím stylu se nese celá hra.
Princezna Zelda, která nesnáší, když se o ní mluví jako o Zeldě, brázdí oceán společně s Linkem, u něhož se nezdá, že by na lodi požíval po čerstvě absolvované záchraně světa nějaké zvláštní úcty, v místech, kde se podle námořnických bájí a pověstí čas od času zjevuje Loď Duchů. O ní se vypráví, že je příčinou záhadného zmizení mnoha námořníků, kteréžto pověsti všichni s drkotáním zubů věří – kromě Zeldy, jež se námořníkům vysmívá pro jejich pověrčivost. Když se počasí bleskově zvrhne do mysteriózní sloty, z níž se Loď Duchů skutečně vynoří, všichni chtějí co nejrychleji zmizet – kromě Zeldy, která se nezdržuje uznáním svého omylu a pro změnu se námořníkům vysmívá pro jejich zbabělost. Tudíž v okamžiku, kdy Zelda s vyděšeným jekotem mizí v útrobách Lodi Duchů, má člověk chuť zvolat ozvěnou něco
nepublikovatelného, ale to by zase nebylo co hrát, že ano. Takže s chutí do toho a půl je hotovo, což naštěstí není pravda, byť se ukáže, že k záchraně princezny se tentokrát nebude muset do tak vzdáleného lesa, jak jsme z minulých dílů zvyklí. Alespoň na dvě desítky hodin máte ale vystaráno, na což si dnes nelze příliš stěžovat.
Je jasné, že se vám do cesty postaví patřičné množství oponentů, s nimiž není radno vést filozofické diskuse. Naštěstí na ně platí pověstné „hole v ruce“, neboli váš klasický arzenál: meč, štít, bumerang, luk a bomby plus další pomocný vercajk, přičemž svou základní čepel získáte dosti originálně – krádeží. Vzhledem k tomu, že ovládání postavičky včetně tahání, posunování a házení předmětů je svěřeno stylusu a směrový kříž slouží pouze k otevírání menu, musíte si i v boji až na drobnosti typu výměny zbraní vystačit jen se stylusem, což kupodivu funguje ku spokojenosti hráče - většinou. Základní úder mečem tedy provedete jednoduše tak, že se stylusem dotknete protivníka. Obdobným způsobem ovšem i chodíte – rychlost regulujete tak, že se buď dotknete obrazovky dál od Linka a ten běží, anebo blíž a hrdina zpomalí. To má za následek, že hra občas v krizových momentech nedetekuje přesně to, co byste chtěli, čili kupříkladu mácháte mečem, když chcete běžet - ale není to nic zásadního. Stylusem můžete i „škrtnout“ směrem k soupeři a hrdina provede výpad. Nebo rychle načrtněte kolem své postavičky kruh a ta se otočí s čepelí kolem dokola, čímž v optimálním případě smáznete víc much jednou ranou. Místy pak využití stylusu jednoznačně potěší, například možnost předkreslit bumerangu jeho dráhu je lahůdka, především při řešení rébusů. V rychlém boji už řízení bumerangu taková rozkoš není, ale opět nejde o nic, co byste hře neodpustili.
Kořením titulu jsou jako vždy souboje s tradičně kvalitními bossy.

Postup vpřed bude skalním fanouškům nejspíš připadat trochu snazší než obvykle, ale usnadnění nepřesahuje nepříjemnou míru a holt v dnešní hektické době nemá každý čas a energii na další Minish Cap. Jeden usnadňující prvek si ale zaslouží potlesk a tím je možnost čmárat přímo do mapy poznámky a značky – kéž by se to stalo novým standardem her vyžadujících mapu! I když je totiž hra lineárnější než obvykle, poznámky permanentně po ruce mají cenu zlata. Jak známe z Wind Wakera, herní mikrokosmos je tvořen oceánem, posázeným ostrůvky, byť pochopitelně nejde o tutéž mapu jako ve WW.
|


Kořením titulu jsou jako vždy souboje s tradičně kvalitními bossy – kvalitou přitom nemyslíme ani tak jejich tuhost, jako spíš promyšlenou pestrost a maximální zábavnost soubojů bez zbytečného koupání hráče ve frustraci. Nicméně i zde se ukazuje, že ovládání pouhým stylusem má ještě své rezervy – možnost vypomoci si směrovým křížem, jež padla za oběť stylovosti, byla možná zahozena trochu předčasně.
Hra obsahuje multiplayer charakteru příležitostné hry, ale na druhou stranu spolehlivě fungující. Spočívá v tom, že se jeden hráč ujme Linka a jeho úkolem je sbírat v dungeonu šestistěnné Force Gems, lišící se velikostí a jí odpovídajícím bodovým ohodnocením, a nosit je do svého označeného území, v čemž se mu protivník snaží zabránit s pomocí tří obrněných fantomů s palicí. Fantomové se ovládají tak, že hráč stylusem kreslí do mapy jejich trasy. V případě dopadení Linka nebo po vypršení
časového limitu na kolo se pak úlohy vymění. Po uplynutí všech kol se sečtou body a vyhlásí vítěz. Výhodou je možnost zahrát si i s jedinou cartridgí. Rovněž si lze měnit s kamarády v hlavní hře nasbírané poklady a lodní součástky.
Co se týče hudebního doprovodu, jeho základ obstarává stará známá muzika z Wind Wakera, lehce přetřená bezbarvým lakem: když přičteme počet hodin, po něž nás obšťastňovala na GameCubu, je to trochu moc dobrého naráz. Kupodivu ani toto ale ve výsledku nijak zásadně nevadí. Nejnovější dobrodružství okatého klučiny byste si prostě neměli nechat ujít. Jo, a navzdory tomu, co stojí na krabici, nemusíte čekat, až vám bude sedm let.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 108 čtenářů
Zemřela herečka Annie Werschingová, královna Borgů i Tess z The Last of Us
V pouhých pětačtyřiceti letech zemřela americká herečka Annie Werschingová. Televizní diváci ji znali jako agentku...
Nejdražší hra na Steamu stojí 46 tisíc korun. Mám na to právo, tvrdí autor
Na Steamu vyšla nezávislá hra The Hidden and Unknown, která se prodává za bezmála dva tisíce dolarů, tedy přes čtyřicet...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Už i pohlazení kočky vadí. Hra ze světa Harryho Pottera dále vzbuzuje emoce
Chystaná hra ze světa Harryho Pottera budí spoustu emocí, a to ještě ani nevyšla. Nejnověji se ke kritice autorů přidal...
Filmaři vysvětlují, proč změnili zásadní věci v seriálu The Last of Us
HBO už odvysílalo tři díly seriálu The Last of Us a každý z nich byl lepší než ten předchozí. Nadšeni jsou kritikové,...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Jak by vypadal legendární Wolfenstein, kdyby vyšel o třináct let dřív?
Legendární Wolfenstein 3D v roce 1992 v podstatě založil žánr stříleček z vlastního pohledu. Tehdejší hardware ždímal...
RECENZE: Tiny Tina’s Wonderlands ukazují špičkové spojení fantasy a sci-fi
Spin-off k sérii Borderlands nepřekvapí herními mechanismy, ale fantasy kabátek mu náramně sluší. A hlavně: je to...
RECENZE: Evil West je přímočará akční jízda ze staré školy
Tvůrci Shadow Warriora přicházejí s další akční peckou, která si na nic nehraje. A znovu to funguje, tentokrát v...
RECENZE: Staňte se drsným bijcem, King of Fighters XV myslí i na nováčky
Značka King of Fighters se vrací po šesti letech. Je přístupná začátečníkům, zklamáni ovšem nebudou ani experti na...

Vyhrajte sladce originální valentýnský dárek z Čokolandie
Kdo by nemiloval čokoládu? A navíc patří prostě k Valentýnu. Vyhrajte vouchery na nákup v hodnotě 1 000 Kč v „nejčokoládovějším kousku světa“....