Kruhy pod očima, které již dávno změnily barvu na krvavě rudou, sláb tak, že ledva v ruce myš udržím, ústa otevřena v nepřerušovaném zívání. Tak takhle nějak vypadám, když začínám psát tuto recenzi – po týdnu, kdy pro mě přestalo existovat cokoli jiného kromě Heroes.
Historie HOMM
Asi není potřeba dlouhých úvodů, takže jen stručně shrnu historii této originální fantasy strategické ságy. V roce 1995 vyšel první díl, který malinko zapadl v konkurenci dalších titulů, které vyšly téměř současně (Caesar 2, Command & Conquer, Magic Carpet). To už se ale nedá říci o dvojce (rok vydání 1997). Succesion Wars nabídly o třídu lepší grafiku, rozšíření herních možností a ještě lepší hratelnost a po právu se staly obrovským hitem. To podmínilo vznik datadisku Price of Loyalty cca o půl roku později. Třetí díl vyšel o další dva roky později. Restoration of Erathia sklidila rozporuplné ohlasy - fanoušci jásali a vychvalovali ji až do nebes, skeptici upozorňovali na pomalou a těžkopádnou hratelnost (těžko říct, jak k tomu přišli :o). Následovaly ještě datadisky Armageddon´s Blade, Shadow of Death a naprosto příšerné (cenou, nikoli kvalitou) Heroes Chronicles (první a druhá část). To byly ale jen předzvěsti toho, co mělo přijít na začátku roku 2002 - Heroes of Might & Magic IV. Ze začátku roku se stal začátek jara, v České republice dokonce polovina dubna (ale zato budete mít celou hru pěkně v češtině a za rozumnou cenu dostanete v krabici navíc i první a druhý díl!), ale důležité je, že jsou noví Heroes tady a my je můžeme pařit až do zemdlení.
Co se to stalo?
Příběh nás zavádí do nezáviděníhodné situace. Dva nezodpovědní hrdinové totiž proti sobě pozvedli nejslavnější a nejsilnější meče: Armageddon´s Blade (známe z prvního datadisku k Heroes III) a Sword of Frost (známe z Heroes Chronicles). Výsledek takového konfliktu nemůže být jiný, nežli katastrofální. V opět strhujícím, ale tentokrát o něco kratším intru vidíme, kterak světy Erathia, Enroth i Jadame podléhají zkáze a jen několik šťastných uniká pomocí portálu na terru incognitu jménem Axeoth. Na vás teď je, abyste jako jeden ze šesti velkých pánů pozměnili tvář nové země k obrazu svému.
Možnosti hraní
Heroes of Might & Magic IV obsahují celkem šest kampaní čítajících každá pět rozsáhlých misí. To dává dohromady třicítku scenarií propojených chytlavým příběhem, k čemuž přičtěme ještě něco přes třicet samostatných misí, na které jsme již zvyklí z předchozích dílů. Když vezmeme v úvahu, že herní doba jedné kampaně jsou nejméně tři dny čistého času, vychází nám z toho opět dlouhodobá zábava. Přesto čeká všechny hráče jedno velmi nepříjemné překvapení: nebudete tomu věřit, ale HOMAM4 neobsahují multiplayer v žádné jeho podobě! Zmizel Hot Seat, hra po síti či internetu – to vše nám má dodat až jakýsi patch. To je skutečně velké (a naštěstí asi jediné vážnější) mínus, které se také citelně projevilo na závěrečném hodnocení.
Ale huš z obecné roviny do konkrétní: pojďme se podívat, jak vypadá a jak se změnila samotná hra. Ačkoliv jsme se dočkali mnoha poměrně zásadních změn (asi největších v celé historii série), zůstává základní schéma stále stejné. Hra se skládá ze tří rovin: managementu měst, průzkumu mapy a boje. Ve městě stavíte různé budovy, trénujete jednotky, najímáte hrdiny a učíte je kouzla. S hrdiny a vypěstovanými nestvůrami pak cestujete po mapě, navštěvujete různá zajímavá místa jako jeskyně, oltáře, prameny, zabíráte doly na různé suroviny a také bojujete. Boj je zpracován jako samostatá obrazovka, kdy po hexovém poli šoupete své jednotky a čas od času to proložíte nějakým tím kouzlem. Toto zůstalo zachováno.
Města
Co se měst týče, je jich méně než v Heroes III – počet se zmenšil opět na 6 – a jsou všechna zbrusu nová. Ke každému z nich (s jednou výjimkou) se váže jedna škola magie – město Haven tedy učí hrdiny magii života, zatímco Necropolis smrti, v Academy se praktikuje magie řádu, naproti tomu v Asylu se setkáme s magií chaosu. Trochu mimo stojí přírodní magie města Preserve, a konečně město Stronghold magii nemá vůbec, zato má o něco silnější jednotky. Výstavba města je věcí jednoduchou – v každém městě můžete postavit celkem šestnáct budov (přičemž některé můžete posléze vylepšit, například z citadely udělat bytelný hrad) různého účelu – osm jich slouží k rekrutování jednotek, další třeba k výrobě lodí nebo přidávání zkušeností hrdinům, nechybí ani taverna, kde je můžeme rekrutovat, pokud máte příslušnou budovu a zájem, můžete jim ve městě i nakoupit artefakty.
Zajímavou novinkou je budova Karavana. Určitě jste si již zvykli, že na mapě objevujete různé rekrutovací budovy – pomocí karavany můžete v těchto budovách, které se nacházejí mimo město, nakoupit jednotky a odeslat je na příslušné místo. Je to budova užitečná a značně vám zjednoduší práci s mimoměstskými zdroji. Poslední změnou, kterou jsem zaregistroval, je zmizení tržiště jako speciální budovy – tržiště máte teď kdykoli přístupné z herního menu a nemusíte jej tedy už stavět (ostatně ani to nejde... :o).
K rekrutovacím budovám se váže několik novinek:
Nestvůry
Nestvůry, nestvůry. Oproti třetímu dílu jich citelně ubylo, ale nedá se jednoznačně říci, že by to bylo na škodu. Autoři si dali práci s těmi „přeživšími“ a s úplně novými,
takže každá už je svým způsobem užitečná, navíc orientace ve hře je mnohem snazší. S kým se tedy setkáme a s kým ne? Setkáme se s mágy, kteří umí několik užitečných kouzel, majestátními černými draky, anděly, nechybí ani jejich ďábelské protějšky, kostění draci či fénixové, kteří se skutečně rodí z popela. Přibyli třeba piráti, ze zlodějů se nám stali bandité, objevily se mořské příšery, Venom Spawni vrhající kyselinu, bílí tygři nebo noční můry v podobě pekelných koní. Velká řada příšer nabrala novou a o poznání přitažlivější podobu, snad jen hobiti jsou hezčí v HOMAM2. Ovšem nesetkáme se třeba s takovým Gremlinem a několika dalšími. Proběhlo i několik přesunů směrem město – „venkov“ a naopak – v příslušných budovách tak můžeme rekrutovat například nomády, zatímco vesničany nebo elementály potkáme jen v příslušných budovách na mapě, popřípadě na bitevním poli. Svou roli změnily balisty – z bitevních strojů, které úplně zmizely, se z nich stala zcela běžná střelecká jednotka (pravda, s poněkud větší obranou).
Hrdinové
Hrdinové doznali asi největších změn ze všech elementů HOMAM. Možná si vzpomenete, že je dříve bylo možno vycvičit jen na 24. úroveň. Tedy – šlo to samozřejmě i více, ale už nenabírali nové schopnosti. Teď už tato hranice čítá rovných 99 úrovní, což už je více než slušné číslo a budete rádi, když se vám v celé kampani podaří hrdinu takto vycvičit, natož v samotné misi. V jejich obrazovce nalezneme hned dvacet slotů na dovednosti, které jsou rozděleny do pěti skupin – bojové, taktické, magické, pohybové a vůdcovské.
Do bojových patří dovednosti zlepšující útočná a obranná čísla v boji, dosah a účinnost střeleckých zbraní a další vlastnosti, v taktických se nalézají možnosti zlepšovat morálku jednotek nebo jejich „dojezd“, magické slouží k učení kouzel, regeneraci many, zvyšování účinnosti a snižování ceny, ale také třeba k regeneraci nebo vyvolávání nemrtvých, pohybové schopnosti zlepšují zrak hrdiny, umožňují mu ujet více polí za tah, nebo se dokonce schovat před nepřáteli a konečně vůdcovské souvisí s městy – hrdina se pak může stát jejich guvernérem a zvětšovat přírůstek jednotek, zlepšit těžbu nebo peněžní výnosy. V každé dovednosti může dosáhnout celkem pěti stupňů zručnosti – základní, pokročilý, expert, mistr a velmistr, což vynásobeno dvacítkou dává zmiňovanou stovku (vida, jak to krásně vychází…).
Jako jednotka jsou teď hrdinové ještě mnohem důležitější a užitečnější. Krom toho, že mají jejich schopnosti ještě o něco větší vliv na průběh bojů, nesmíme jim zapomenout, že se bitek taktéž aktivně účastní: nejenže mohou používat kouzla a čáry, ale navíc se mohou pohybovat, útočit a bránit se jako každá normální jednotka. Ze začátku vás to bude spíše otravovat, protože budou slabí a téměř bezbranní, časem se z nich ale stanou smrtící zbraně ve vašich rukou. Režim sdružování do armád je navíc o mnoho volnější, takže vám nic nebrání vytvořit si třeba skupinu sedmi hrdinů, nebo tří hrdinů a čtyř jednotek. Dokonce můžete po mapě posílat i samotné jednotky, které ale nemohou rekrutovat jiné jednotky a zabírat samy doly. Pokud by snad hrdina padl ve vyhrané bitvě, mohou díky tomu ostatní jednotky odvézt jeho ostatky do města, kde jej klerici oživí.
Kouzla a artefakty
K hrdinům se úzce váží kouzla a artefakty, neboť nikdo jiný jejich služeb nemůže využívat. Mezi kouzly najdeme devadesát devět procent starých známých, jen nově roztříděných do pěti magických škol – můžeme tak pomocí nich zabíjet jednotky, nebo naopak léčit, přidávat či ubírat štěstí, zvyšovat výkonnost v boji, útok, obranu, nebo provádět i sofistikovanější akce jako znehybnění, otrávení nebo přenášení zranění z jedné jednotky na jinou.
I nekouzlící hrdinové si mohou užít nepřirozených efektů pomocí nejrůznějších lektvarů, které mohou házet na libovolné jednotky v „line of sight“ – tedy které vidí. To bývají většinou ty méně příjemné jako kyselina, jed nebo oslepující plyn, naopak ty s příznivými efekty (přidá zdraví, obranu atd.) si sobecký hrdina vychlastá sám.
Artefaktů je opět obrovské množství, takže musíte pečlivě vybírat, který bude váš hrdina používat – pochopitelně nemůže najednou využívat služeb desítek nahromaděných mečů a štítů, ale jen těch, které unese, tedy přeneseně těch, které se mu vejdou do slotů v inventáři. Jejich efekty jsou teď často složitější a snoubí se v nich řada kladů a záporů, takže před významnějším bojem přicházejí zábavné kalkulace – odkud jsou nepřátelské jednotky, kdo bude mít s tímto artefaktem jaké bonusy, kdo bude mít naopak postihy, vyplatí se mi radši silnější specializovaný artefakt, který postihne jen část soupeřových jednotek, než slabší univerzální, který oslabí všechny – jedním slovem paráda.
Průzkum okolí
Při prvním pohledu na mapu scenária si povšimneme jen naprostého minima změn – lépe řečeno, na první pohled je vše při starém. 2D mapa, kterou vidíme izometricky, obsahuje cesty, řeky, moře, po kterých se lze plavit jen na lodích, neprůchodné lesy a skály, čistě ozdobné objekty a pak velkou řadu aktivních míst, kam můžeme zajet s hrdinou a jeho armádami. Předně jsou to doly na sedm základních surovin – zlato, dřevo, kámen, drahokamy, krystaly, rtuť a síru. Každý důl vám dává určitý počet jednotek této suroviny za tah, naproti tomu speciální budovy jako mlýn, zahrada nebo jiná podobná struktura vám jednou týdně jako dar poskytne fixní množství „své“ suroviny, avšak je třeba si do ní pokaždé znovu zajet. Dále tu máme budovy rekrutovací, kde nalezneme i řadu jednotek, které ve městech vyrobit nemůžeme (zato si je tam díky karavaně můžeme poslat), budovy učící – magické a bojové školy, krystaly vědění, stromy moudrosti apod., které přidávají hrdinovi zkušenosti nebo dovednosti, speciální tržiště, kde se dají suroviny měnit levněji, obchody se zbraněmi a artefakty. Na mapě též můžeme nalézt „zapomenuté“ suroviny, poklady, které nám dávají na výběr mezi přidáním zkušenosti hrdinovi a přidáním zlata do pokladny. Nechybí ani tradiční obelisky, které nám postupně odhalují mapu vedoucí k nalezení pokladu (ten mě ale velmi zklamal, oproti HOMAM2 a 3 je jeho důležitost minimální), dočkáme se i teleportů, jednosměrných portálů a vodních maelstromů. Ne vše ale hned ze začátku přístupné – řadu míst střeží větší či menší množství nepřátelských tvorů, se kterými se chtě nechtě budete muset dát do boje. A pozor – v omezené míře se tito bojovníci i hýbou, takže pokud svého hrdinu zaparkujete moc blízko silné příšeře, můžete se těšit na jednu ne úplně příjemnou „návštěvu“.
Boj
Boj se opět odehrává na obrazovce, která je rozdělena na síť šestiúhelníků a poseta nejrůznějšími terénními překážkami. Podle své rychlosti se v každém tahu vystřídají všechny jednotky, které mohou popojít podle svých schopností o určitý počet hexů a zaútočit, nebo místo toho provést jinou akci – třeba zakouzlit nebo vystřelit. Ano, stejně jako ve třetím díle mohou některé jednotky samy kouzlit, například čarodějové mohou jiné jednotky otrávit, andělé umí oživovat mrtvé a řada dalších jednotek má podobné schopnosti.
Jednotky jsou rozestaveny do dvou řad, což má krom estetického i praktický efekt – nelze střílet na jednotku v zákrytu a často se stane, že odvetnou ránu schytá někdo úplně jiný, protože stál mezi útočníkem a obráncem. Střelecké jednotky se tentokrát brání nejen bezmocným bodáním proti útokům tváří v tvář, ale odpoví i ráznou střelou na nepřátelský projektil, navíc v případě některých rychlých jednotek přichází protiútok dříve, nežli útok samotný, což může znamenat třeba i bezúčelnou smrt útočníka. Na hratelnost to ale kupodivu zase tak zásadní dopad nemá – jde prostě jen o jeden z řady faktorů, se kterým musíte při taktice boje přemýšlet. Trochu též byla omezena účinnost střeleckých jednotek, kterým může útočné číslo spolu se vzdáleností klesnout dokonce až na jednu osminu původního.
Kapitolu samu pro sebe pak tvoří dobývání cizích hradů. To bylo úplně přepracováno. Chybí jakékoliv bojové stroje na obou stranách, ale obránci mají výhodu tří věží, na které mohou vystoupit jednotky, kterým se tím zvedne obrana. Střelecké navíc mohou z těchto vyvýšených pozic ostřelovat obléhající jednotky.
Hradby jsou tentokrát nezničitelnou překážkou (ovšem leteckým jednotkám nic nebrání je přestřelit, střelecké mohou zkoušet štěstí jen na osazenstvo věží), ovšem dovnitř je možno se dostat skrze bránu, která má 50 životů na základní úrovni a podle toho, zda máte postavenu citadelu či hrad se jí životaschopnost ještě o něco zvýší. Pokud váš hrdina v boji s cizím nebo při dobývání hradu padne, stále se ještě nemusíte ničeho lekat – ocitne se totiž v nepřátelském vězení, odkud jej můžete úspěšným dobytím příslušného města zase vysvobodit.
Grafika
Trochu jsem se podivil, když jsem viděl první screenshoty před několika měsíci. A nakonec když se dívám na ty, které budou za chvíli zdobit tento text, ani jeden z nich není vyloženě – jak se tak říká – top notch. Nenechte se tím zmýlit – grafika Heroes of Might & Magic IV je stejně kouzelná, jako kdykoli předtím, ba ještě o mnoho víc. Zpracování zůstalo kompletně 2D a nutno říci, že bylo dovedeno asi na samotnou hranici dokonalosti. Je úžasné sledovat, jak krajina žije – tady se u lesa pase jelen, tady se točí větrný mlýn, tady pohazuje hlavou nomádský kůň. Autoři navíc dokázali prvky různých rekrutovacích a jiných budov a krajinky poskládat do nádherných konstrukcí, a tak můžeme na mapách objevit třeba vesnici (rekrutují se zde Peasanti, ve stájích zvýší hrdinovi rychlost, v obchodě si můžete výhodně vyměnit suroviny…) nebo hradbami obehnané město s kostelem, kasárnami a fontánou – jedním slovem nádhera, třemi slovy nádhera na druhou, dvanácti slovy nádhera na n–tou, kde n patří do oboru R+ a zároveň n>1.
Města doznala jen malých změn, ale můžeme například ocenit to,
že se graficky liší v závislosti na terénu, na kterém jsou postaveny – zeleného města se na sněhu dočkáme jen těžko. Navíc uspořádání budov bylo sjednoceno, takže hned víme, že v pravém dolním rohu se nacházejí rekrutovací budovy 1. a 2. stupně, uprostřed taverna a třeba vpravo nahoře hrad.
Konečně ani boj nepůsobí graficky ušlápnutě – odehrávat se může na mnoha různých površích, použité textury jsou konečně zároveň poměrně realistické a na pohled stejně líbivé jako zbytek hry, animace jednotek jsou povedené (počkejte, až uvidíte typicky houpavým krokem se pohybujícího trolla, jsem zvědav, jestli se ubráníte smíchu) a konečně už se nehýbe jen jedna jednotka, ale v omezené míře všechny.
Hudba a zvuky
Tady budu vcelku stručný – hudba je opět stejně parádní jako minule, monumentální chorály a jemné melodie příjemně doplňují hru a vytvářejí skvělou atmosféru, zvuky jsou provedeny standartně a není co na nich chválit nebo hanět.
Atmosféra a hratelnost
Přišel čas na asi nejkontroverznější část recenze. Je mi jasné, že mě hned po přečtení začne deset tisíc odborníků na hry NWC a Heroes především v diskusi opravovat, ale přesto je třeba zhodnotit celkový dojem ze hry a užitečnost provedených změn.
Atmosféra je opět úžasná a věrně napodobuje předchozí díly: jakmile jednou rozehrajete misi, ponoříte se do ní natolik, že vám nezbyde, než ji pařit v jednom kuse do té doby, než ji pokoříte. Budete-li snad násilím odtrženi od počítače, ručím za to, že se vám bude o Heroes zdát a pocítíte počítačový absťák, jaký jste dlouho nezažili. Ve prospěch HOMAM4 hraje všechno – pohádková atmosféra, silný příběh kampaní (ten je vám sdělován nejen mezi misemi, ale i v průběhu pomocí rozhovorů pánů a sluhů nebo hrdinů mezi sebou, jen škoda, že autoři nezařadili více videosekvencí, ale to by se už hra asi nevešla ani na 2 CD), léty prověřený herní princip snoubící jednoduchou strategii a jednoduché RPG do dortu, kterým by ani pejsek a kočička nepohrdli. Ač mohou být některé provedené změny diskutabilní, jsem toho názoru, že většina z nich hře jen prospěla a noví Heroes tak v mnohém překonávají své předchůdce. Na poli fantasy tahovek tak zatím jen těžko budou hledat konkurenci (byť nedávno vydané Disciples 2: Dark Prophecy také nejsou k zahození) a mezi ostatními strategiemi patří zatím k tomu nejlepšímu, co tento rok vydal.
Pokud se divíte, proč tedy závěrečné hodnocení nestoupá ještě výš, mám pro vás jednoduchou odpověď – považuji hru za nedodělanou. Laxní hlášku v menu, že multiplayer přinese až dodatečný patch považuji za podraz na zákazníka a projev arogance distributora. Až tedy tento dodatek vyjde, přičtěte si k hodnocení 5% a spokojeně pařte, dokud nepadnete. Heroes of Might & Magic IV si to zaslouží.
| Heroes of Might and Magic IV | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
