Freedom Fighters - malé překvapení

V roce 1945 shodili Američané atomovou bombu na Hirošimu a Nagasaki... Představme si ale alternativní historii, kde to nebyli Američané, ale Rusové, kdo atomovou bombou ukončil druhou světovou válku. Nastává boj za svobodu.

Pohled zpět
Přestože dějepis je mi vzdálený asi tak jako osobní známost s panem prezidentem, ještě ze školy si pamatuji některá důležitá fakta. Vím například, že v roce 1945 shodili Američané atomovou bombu na Hirošimu a Nagasaki, čímž donutili Japonsko ke kapitulaci. Představme si ale alternativní historii, kde to nebyli Američané, ale Rusové (resp. Sověti), kdo atomovou bombu shodil a tím ukončil druhou světovou válku. Američané se do války vůbec nezapojili a Sovětský Svaz se nerušeně rozrůstal po celé Evropě a v roce 1953 už byla komunistická celá Evropa. O několik let později rozmísťuje Sovětský Svaz svoje základny na Kubu a o několik dalších let obsazuje Mexiko. V roce 2004 začíná sovětská invaze do Spojených Států za účelem převzetí moci...

Právě takto si přestavují alternativní historii chlapci z IO Interactive, kteří na tomto příběhu postavili skvělou hru Freedom Fighters. Hra začíná právě v momentě, kdy invaze Sovětů začíná a do USA začínají proudit stovky Sovětských vojáků. Christopher a Troy Stonovi jsou instalatéři v New Yorku a právě jsou v jednom bytě, kde mají opravit kohoutky. Byt se zdá být prázdný, ale během chvíle do něj vtrhne jednotka sovětských vojáků a zajme Troye v domnění, že je to spojenec antisovětské aktivistky, která v tomto bytě bydlí. Chris se stačí skrýt a uteče oknem ozbrojen pouze hasákem. Takto efektivně vás Freedom Fighters uvedou do děje. Chris se skryje v kanálech, které jsou shodou okolností i skrýše povstalců, kteří bojují proti sovětské invazi. Zde si vybíráte vybavení a mise, případně se dozvíte nějaké informace.

Jak je to s misemi?
Mise jsou rozděleny do několika celků, většinou po dvou až čtyřech a představují různé části New Yorku. Zatímco úkoly jsou víceméně klasické (vyhoď do vzduchu, osvoboď, ...), prostředí už se mění od každé mise. Hra se odehrává v rozmezí léto až zima, takže ze začátku budete pobíhat ve sluncem ozářenými ulicemi, později v sychravém podzimu a nakonec si užijete i zasněženého New Yorku, který vypadá obzvláště efektně. Mise jsou navíc skvěle provázané – uvedu příklad. V jedné misi máte vyhodit do vzduchu jeden most, ale cestu k němu blokuje vrtulník, před kterým se nedá téměř uniknut. Stačí ale v „sousední“ misi vyhodit do vzduchu heliport, ze kterého vrtulníky startují a máte cestu volnou. Takovýchto vychytávek je v misích spousta. Většinu misí navíc zakončuje symbolické stažení sovětské vlajky ze stožáru a místo ní umístění klasické americké. Po každé sérii misí budete navíc svědky sovětské propagandy ve formě televizního přenosu, v němž vám moderátorka Tatiana Kempinsky drsným sovětským přízvukem okomentuje vaše působení. Samozřejmě s patřičnou nadsázkou, ve které vyznívá klasická sovětská propaganda typu – my jsme ti dobří, proč proti nám bojujete :).

Ovládání, grafika... ne, opravdu nehrajete Hitmana
Přestože po několika málo minutách si budete opravdu připadat jako byste hráli Hitmana, je to způsobeno pouze tím, že hra běží na stejném enginu, zvaném Glacier, který, byť je hodně modifikovaný, Hitmana dost připomíná. Co se týče ovládání, je stejné – směrovými klávesami určujete směr pohybu, pomocí myši se rozhlížíte. Levým tlačítkem pak střílíte, případně používáte předměty (lékárničky, C4, ...), které si vybíráte kolečkem. Pravé tlačítko vykonává také jednu skvělou funkci. Kamera jakoby najede za Chrisovo rameno a pohled se trochu přiblíží. Tím se skvěle zaměřuje a bez této funkce byste netrefili téměř nic, případně by na to padlo o moc víc nábojů.

Grafika je jedním slovem skvělá. Prostředí je velice detailní a neopakující se. Vzhledem k tomu, že na každou misi jste v jiné části New Yorku a v jiných budovách, je prostředí velice pestré. Muniční sklady vypadají opravdu jako muniční sklady, při bojích v televizním studiu je všude plno kanceláří a počítačů, prostě super. Navíc se postupem času mění roční období a tím i počasí, což vypadá také úžasně. Jediné, co trochu zamrzí je, že je prostředí příliš statické a téměř neměnné. Tím chci říct, že ačkoliv se všude nalézá plno dveří, nedají se otevřít a k cíli vede stejně většinou pouze jedna cesta. Zničit se dají pouze automobily a barely, do kterých když střelíte, krásně vybuchnou a nabídnou letecký den kolem postávajícím Sovětům. Modely postav vypadají pěkně, pouze většina sovětských vojáků jako by si z oka vypadla, ale v zápalu bojů vám to ani nepřijde. Co je na modelech skvělé je dokonale zpracovaný „rag doll“ efekt, což není nic jiného, než realistické ztvárnění lidské kostry, konkrétně pádů a posmrtných poloh, které tím pádem nejsou nerealistické a jsou skutečně takové, jak by měly být. Pokud zastřelíte vojáka hlídkujícího na věži, čekejte, že efektně spadne dolů. Pokud střelíte do barelu a v okolí budou vojáci, pokocháte se skvělým efektem, kdy vojáci působením tlakové vlny odletí. Stručně řečeno – už žádné postavy visící ve vzduchu, už žádné postavy umírající ve stále stejné animaci případně v nerealistických polohách.

Interakce s okolními postavami
Tady bych se rád pozastavil nad jedním skvělým nápadem, který sem chlapci z IO implementovali. Tím je charisma a s ním spojené přibírání spolubojovníků. Za téměř každou úspěšnou akci, kterou provedete (zničení elektrárny, získání území, ...) dostanete několik zkušenostních bodů do charismatu. Pokud získáte určitý počet, zvýší se vaše charisma natolik, že budete moci do své skupiny přibrat dalšího vojáka. Takovýchto spolubojovníků můžete mít až dvanáct a nutno dodat, že svou práci zastávají znamenitě a nejednou vám zachrání kůži. Pokud váš spolubojovník padne, můžete ho oživit lékárničkou a on bude zase jako nový. Takto můžete uzdravovat i zraněné občany, na které cestou narazíte a tím si zvyšovat charisma. Také je nutno dodat, že ve většině lokací je vaším hlavním úkolem vztyčit vlajku a ostatní úkoly už nemusíte plnit (v podstatě se splní automaticky tím, že jste získali oblast, jen za ně nedostanete pochopitelně ani bodík zkušeností), takže pokud chcete více zkušeností, musíte vlajku vyvěsit až úplně na konec. Na ovládání spolubojovníků a umělou inteligenci se podíváme podrobněji v následujícím odstavci.

Jsou NPC pouhé loutky nebo občas vystřelí i správným směrem?
Nebudu vás napínat - umělá inteligence a s ní spojené ovládání vašich spolubojovníků je na špičkové úrovni. Vaši parťáci se výborně kryjí, navzájem se podporují a bezproblémově překonávají překážky. Na ovládání vaší partičky máte sice pouze tři povely, ale stačí to. Můžete jim rozkázat, ať hlídají danou oblast, drží se blízko vás nebo vyběhnou dopředu a zaútočí. Skutečně to funguje. To, jak dobře se vaši spolubojovníci kryjí mě skutečně překvapilo a troufám si říct, že tak dobrá umělá inteligence tu dlouho nebyla. Pokud vyčistíte nepřátelské kulometné hnízdo a před vámi se objeví další nepřátelé, spolubojovníci si automaticky stoupnou za stacionární kulomety a nepřátele zlikvidují. Ztíženou hru máte i tím, že Sověti se kryjí stejně dobře, jen občas je znát menší chaos v jejich řadách. Bohužel se mi mnohokrát stalo, že si sovětský voják vybral za cíl mého spoluhráče a bylo mu úplně jedno že já stojím vedle něj. Taková malá chybka je ale detail v jinak dokonalém provedení.

Zvuková stránka hry
Co se týká zvuků, ohodnotil bych je jako lepší průměr – nic co by vás zklamalo, ale také nic extra. Klasické zvuky explozí, střelby, prostě klasika. To s namluvením už je to lepší – hlasy jsou profesionálně namluvené a takový hlas Tatiany Kempinsky nebo sovětského generála Tatarina je provedený na jedničku. Absolutní špičku představuje hudební doprovod. Hudba samozřejmě graduje v akčnějších chvilkách, jindy uslyšíte výborné nervy drásající vokály, prostě lahoda.

Dokonalost sama? Bohužel ne...
Z předchozích odstavců by mohlo vyznít, že Freedom Fighters je takřka dokonalá hra, ale bohužel ani této hře se nevyhnuly mušky, či lépe řečeno pořádné masařky. Jedním z největších záporů celé hry je nepochopitelná absence multiplayeru. Kooperace s kamarádem proti Sovětům se přímo nabízí a věřím, že by si ji ráda vyzkoušela spousta hráčů. Bohužel si to nevyzkouší v této hře. Další velký zápor je délka, resp. krátkost hry. Ostřílenějším z vás se podaří hru pokořit za odpoledne i na nejtěžší obtížnost a to je skutečně málo. Další ze záporů je již zmíněná malá volnost v misích a malé množství zničitelných objektů. Další věc není tak úplně zápor, ale stejně jako v Hitmanovi nelze během misí ukládat pozici. Je sice pravda, že na některých místech (vchody do kanálů) lze uložit tzv. „quicksave“, ale ten se stejně smaže pokud misi neukončíte. Tím je sice zaručena napínavá atmosféra, převážně na vyšších obtížnostech, ale ne každému to vyhovuje.

Závěrečný ortel
Jak to tedy nakonec dopadlo? Freedom Fighters je jednoznačně skvělá a nadprůměrná hra, kterou bych si dovolil označit synonymem „překvapení roku“ a která je důkazem toho, že lze vydat dobrou hru i bez nafouklého hypu a neustálého odkládání. Je jen škoda, že ji vývojáři nedotáhli až do konce. Pokud by hra obsahovala multiplayer a byla alespoň o třetinu delší, neváhal bych ji ohodnotit přes devadesát. Takhle bohužel dostává „jen“ něco přes osmdesát.

Freedom Fighters

Minimum:	CPU 700, 128 MB RAM
Optimum:	CPU 1300, 256 MB RAM
Multiplayer:	ne
Další informace:	demo / screenshoty / trailer
Výrobce/distributor:	IO Interactive / Electronic Arts
Distributor v ČR:	Cenega
Oficiální stránka:	homepage
Verdikt:	Nadprůměrná, zábavná, ale příliš krátká hra.
Hodnocení:	84%