RECENZE: Může ďábel plakat? Kolekce Devil May Cry vám to ukáže

Stylová řezačka Devil May Cry se vrací na PC, PlayStation 4 a Xbox One v obsáhlé HD kolekci zahrnující původní herní trilogii. Dojmy z jednotlivých her se výrazně liší. Jednička je po většinu času zábavné, byť trochu frustrující retro, dvojka je otřesnost, kterou lze projít s prstem v nose a parádní trojka obstojí i v porovnání s aktuální konkurencí. Dante je prostě frajer.

Fanoušci akční série Devil May Cry (DMC) s netrpělivostí vyhlížejí letošní ročník herní výstavy E3, kde by podle drbů mělo dojít k oznámení regulérního pátého dílu a dlouho očekávanému vzkříšení značky. A protože čtvrtý Devil May Cry je na PC, PlayStationu a Xboxu k dispozici už nějaký ten rok ve speciální edici, přišel čas všem novým fanouškům ukázat, jak celá tahle zběsilá jízda začala.

Aktuální HD kolekce vlastně nevychází poprvé. Zahrát jste si ji mohli už v roce 2012, kdy se objevila na konzolích PlayStation 3 a Xbox 360. Z toho vyplývají dvě zásadní informace. Zaprvé, všechny tři původní hry mají už svá léta. Zadruhé, nečekejte žádný remake ve stylu Shadow of the Colossus nebo Crashe Bandicoota. Jsou to HD verze her z roku 2001, 2003 a 2006. A je to na nich poznat na první pohled.

Devil May Cry HD Collection

Příběh DMC není příliš složitý a jak to u her od Capcomu většinou bývá, daleko více než na propracované postavy hraje spíše na efekt, hlášky a frajerskou akci utrženou ze řetězu. Měli byste vědět hlavně to, že svět lidí kdysi trpěl pod nadvládou pekelných bytostí. Dlouho trvající tyranii ukončil až démon a legendární válečník Sparda, který své rohaté vrstevníky z lidského světa vypudil a vděčným smrtelníkům daroval svobodu. 

Série Devil May Cry se točí kolem Spardova syna, jímž je lovec démonů jménem Dante. Frajírka s bílými vlasy, ohromným mečem a dvěma pistolemi nějaká pekelná bestie vůbec nerozhodí a nepřátele o velikosti kamionu si maže na chleba k snídani. Obecně lze říct, že stylovost her a Danteho frajeřiny vás budou buď totálně iritovat, nebo si je zamilujete. Mějte na paměti, že to, co v DMC vidíte a slyšíte, nesmíte brát příliš vážně.

Devil May Cry HD Collection

Devil May Cry

Nemá cenu si nic nalhávat, původní hra je dnes už zastaralá vykopávka. Vznikala jako Resident Evil 4, tvůrci však nakonec usoudili, že si zaslouží samostatné zpracování. Na hře jsou její kořeny poznat. Většina děje se odehrává v prostředí středověkého hradu a tímto důrazem na jednu konkrétní lokaci DMC trošku připomene první Resident Evil. 

Přestože zastaralá grafika vás okamžitě praští do očí, musím podotknout, že gotické prostředí a téměř hororová atmosféra má i po těch letech stále něco do sebe. Ve hře se často vracíte do už jednou navštívených lokací a prostředí se vám tak snadněji dostane pod kůži. A kdoví, možná si napodruhé všimnete skrytého bonusu, který jste původně minuli.

Bohužel první DMC trpí z dnešního pohledu řadou nedostatků. Tím největším je systém ukládání. Ve hře lze zakoupit nebo najít žluté orby, které můžete po smrti využít, abyste nemuseli začínat úroveň od začátku. Pokud vám orby dojdou, máte smůlu. Úrovně jsou naštěstí většinou extrémně krátké. Nejednou jsem některými proběhl klidně za tři až pět minut. Systém ukládání i tak leze dost krkem, protože je naprosto zbytečný a sráží radost z hraní.

Devil May Cry HD Collection

To bohužel není to jediné, z čeho budete otrávení. Pevně nastavené úhly kamer kdysi fungovaly u Resident Evilu, do adrenalinové akce, v níž je potřeba přehled o všech vašich protivnících, se však tento systém absolutně nehodí. V DMC je to občas doslova peklo, neboť přijde i na vyhrocené momenty během bitev s bossy, kdy sekáte prakticky naslepo. 

Střídající se kamery občas vadí i při obyčejném pohybu, kdy běžíte jedním směrem, poté se přepne kamera a protože nestihnete na změnu včas zareagovat, tak se Dante otočí a běží zpátky, jako by něco zapomněl. Nepřehledná kamera v kombinaci s jalovým systémem ukládání měla za následek, že než se nervovat, raději jsem posledního bosse ve hře udolal téměř výhradně s použitím speciálních předmětů a boostů. Hra nedrží krok se současnou produkcí ani co se týče soubojů. Zbraní máte málo, nelze mezi nimi plynule přepínat a dočkáte se tu jen pár odemykatelných komb. Sekání démonů je sice pořád fajn, ale na dnešní nároky soubojový systém postrádá hloubku a je málo flexibilní 

Asi to zní, že si protiřečím, ale až na zmíněnou frustraci s ukládáním a kamerou, jsem se při hraní prvního DMC po většinu času docela bavil. Je to taková lekce z herního dějepisu, musíte na to být připravení, a pak je to v podstatě příjemné retro ze zajímavého prostředí. Hra je navíc dost krátká a za nějakých pět hodin je vymalováno.

Devil May Cry (HD Collection)

Devil May Cry 2

Druhý díl platí v sérii za ten nejhorší a není těžké uhádnout proč. Dante toho příliš nenamluví a místo frajerských hlášek a provokování doprovází setkání s jednotlivými bossy trapné ticho. Tyto souboje jsou navíc od základu špatně navržené. Většinou vám stačí držet se od nepřítele dál a pižlat ho palbou z vašich pistolí. Navíc si ve hře v podstatě jen zlepšujete sílu vašich zbraní a neodemykáte si žádná nová komba. Ani prostředí nepůsobí zajímavým dojmem a místo konkrétní lokace postupujete pořád vpřed ve stylu klasických levelů. Chápu však, že to někomu sedne více.

Kromě Danteho můžete v DMC 2 hrát i za postavu Lucie, ta slabý dojem nevylepšuje, právě naopak. Většina úrovní je tu naprosto stejná, nepřátelé snad ještě více neschopní. Snad jediným pozitivem je, že je tahle hrůza ještě kratší než v kůži Danteho a za tři hodiny je po všem.

Devil May Cry (HD Collection)

Dlužno podotknout, že v některých ohledech je DMC 2 krok správným směrem. Vylepšené jsou pohybové schopnosti vaší postavy a konečně můžete přepínat mezi dvěma typy palných zbraní bez toho, že byste museli lézt do menu. U mečů to však z nějakého důvodu pořád nejde. Nenajdete tu ani onen frustrující systém ukládání a po smrti už nehrozí, že budete muset opakovat celou misi. Tak jako první DMC není jeden průchod hrou vůbec dlouhý a díky velmi nízké obtížnosti s ním nebudete mít problém. Budete za to docela rádi, neboť DMC 2 je po všech stránkách nezajímavá hra s otřesným příběhem a hloupými dialogy a její primitivní soubojový systém je prostě rozbitý.

Devil May Cry HD Collection

Devil May Cry 3: Dante’s Awakening (Special Edition)

Třetí Devil May Cry je krásným příkladem toho, jak to vypadá, když tvůrci poslouchají přání svých fanoušků. Napravili tu prakticky všechno, na co si hráči stěžovali ve dvojce, a co do kvality posunuli sérii o pořádný kus nahoru. V DMC 3 vás čekají zaručeně nejlepší filmečky plné velkohubých hlášek, humoru a naprosto přehnané akce. Příběh odehrávající se před událostmi jedničky se točí kolem bratrské rivality Danteho a jeho bratra Vergila. Děj a postavy tu jsou stejně tak po „capcomácku“ přehnané, jako zábavné. Vergil je rozhodně jedním z těch lepších herních záporáků.

Stejně tak bitky s bossy jsou výborné, navzájem se od sebe liší a vyžadují různé taktiky. Soubojový systém oba své předchůdce s přehledem zastiňuje. Kromě možnosti přepínat mezi dvojicí palných a konečně i sečných zbraní k tomu přichází i volba jednoho z možných bojových stylů, kde se vám jejich používáním postupně odemykají další pohyby a útoky. 

Devil May Cry HD Collection

Stejně jako v jedničce i trojka se odehrává v jednom konkrétním komplexu démonické věže a celý koncept posouvá ještě o něco dál. V labyrintu místností, chodeb a rozlehlých prostranství se můžete celkem snadno i ztratit. Grafika je i přes svou zastaralost tentokrát citelně lepší a narazíte tu na gotické architektonické prvky se sochami a reliéfní výzdobou. Občas při panoramatických záběrech kamery vynikne větší měřítko hry a frajerská akce ve filmečcích zahanbí i filmový Matrix.

O pořádný kus výš byla vyšroubována rovněž obtížnost a vy si dobře rozmyslete, jestli nakonec přece jen nesáhnete po lehčím stupni. Jen je dobré s tím příliš neotálet, protože pokud si přepnete na easy, musíte začít hrát od začátku. 

Dante’s Awakening je s přehledem nejdelší hrou z celé kolekce a po dohrání si jej můžete projít v kůži Vergila. Jeho systém upgradů však nemá takovou hloubku a je škoda, že místo samostatného příběhu s ním procházíte hrou stejně jako předtím s Dantem. Co příliš vylepšené nebylo, jsou pasáže, kde se od vás vyžaduje přesnost při skákání. To tvůrci jednoduše neumí, naštěstí ho tu není mnoho.

Devil May Cry HD Collection

Přesto je Devil May Cry 3 zábavný a hratelný ještě dnes a dovedu si představit, že si kolekci někdo koupí jen kvůli němu. Skutečnost, že je to prequel a jeho děj na nic nenavazuje, tomu odpovídá. Měl bych také dodat, že hry DMC hodně cílí na znovuhratelnost. Můžete si úrovně projít znovu ve snaze zlepšit svoje skóre, pokořit hru na stále těžší a těžší obtížnost nebo u dvojky a trojky vymlátit co nejvíce nepřátel ve speciální aréně Bloody Palace. Nemyslím si ale, že to dnes už zláká mnoho lidí.

Je škoda, že předělávka původní DMC trilogie je pouhou HD kolekcí, nikoliv plnohodnotným remakem ve stylu prvního Resident Evilu. I když udělat povedený remake dvojky zní jako nadlidský úkol, jedničku si v tomto smyslu dovedu představit celkem snadno. Trojce by pak stačila jen důkladněji přepudrovat grafika. Takto je HD kolekce určená pouze pro fanoušky žánru a pro ty, kteří chtějí poznat kořeny značky, která se snad brzy vrátí v plné parádě.