RECENZE: Čekání na Desperados 3 se rozhodně vyplatilo, je to pecka

Třetí díl oblíbené série Desperados nám udělal obrovskou radost. Na každém kousku je vidět, s jakou láskou a nadšením ke hře tvůrci přistoupili a my nemůžeme jinak, než vám ho maximálně doporučit. Je splněným snem fandů taktických strategií.

Kdo by to byl řekl, že poslední přírůstek do malé desperádí rodinky je dnes už puberťák. V Helldorado: Conspiracy (z roku 2007), jak se toto rozšíření jmenovalo, jsme skutečně ovládali Johna Coopera a jeho partu až do dnes naposledy. Naštěstí je tu vývojářské studio Mimimi, které se v roce 2016 blýsklo vynikajícím titulem Shadow Tactics: Blades of Shogun, v němž si tito borci dokonale osahali principy známé ze sérií Commandos nebo právě Desperados. A nyní nám po dlouhém čekání tito nadšenci servírují regulérní třetí díl Desperados. Stojí za to? Rozhodně ano!

Co se týká příběhu, je hned na začátku nutné zdůraznit, že jde o prequel k  prvnímu dílu z roku 2001 (číst dobovou recenzi na Bonuswebu). Příběh se odehrává kolem roku 1870 ve Spojených státech a líčí příběh Johna Coopera na cestě za pomstou. Kromě toho se dozvíme, jak se například seznámil s Kate nebo Docem, které jsme jako členy jeho party viděli i v předchozích dílech.

V pěti se to lépe táhne

Celá parta čítá tentokrát pět členů. Každý je samozřejmě zcela odlišný od ostatních a má své unikátní schopnosti. Sympatický John dokáže mistrně házet nožem, má rovnou dvě pistole a často se hodí i jeho hození mince, čímž na chvíli odláká pozornost některých strážných. 

Jeho starý známý Hector Mendoza je oproti tomu chlap jako hora, na zádech nosí obří past na medvědy, disponuje ničivou, ale také dost hlučnou brokovnicí a umí i pořádně zapískat a upoutat tak pozornost. Jako jediný si také dokáže poradit tváří v tvář s těmi nejsilnějšími nepřáteli. 

Dalším v pořadí je Arthur „Doc“ McCoy – věčně nevrlý chlapík v dlouhém plášti, pod kterým schovává odstřelovací pušku, jež vám často dokáže vytrhnout trn z paty. Dále nosí svůj lékařský kufřík, který se dá použít jako návnada na přilákání stráží, případně z něj umí vyndat omračující lektvary.

Desperados 3

Zbývají dvě dámy: krásná Kate O’Hara s důležitou schopností odlákání stráží (mužských) na odlehlé místo, kde následně dostanou na budku. Pakliže tedy Kate sežene převlek, ve kterém bude patřičně sexy, a stráže ji nepoznají. Pro jistotu také umí hodit flakónek svého parfému a dočasně oslepit ty, pod jejichž nohy dopadne. 

Poslední členkou je tajemná dáma z New Orleans – Isabelle Noreau. S touto mrštnou slečnou si poprvé v historii Desperados vyzkoušíme trochu nadpřirozena, Isabelle totiž praktikuje voodoo a dokáže například ovládnout nepřítele, který pak třeba zastřelí kolegu. Sice jí to stojí trochu zdraví, ale nevadí – Isabelle zvládne i léčení. Dále umí propojit dvě nepřátelské postavy, a co se stane jedné, stane se i druhé. Velmi zábavné. A v neposlední řadě může použít svou věrnou kočku, která na chvíli zaměstná nepřítele.

Kooperace klíčem k úspěchu

Určitě není třeba zdůrazňovat, že tato diverzita postav a jejich kooperace je naprosto nezbytná pro úspěšný postup. Situace, kdy Hector zapíská za plotem, zatímco otočivšímu se zmetkovi za zády proběhne John a svým nožem dokoná dílo zkázy, to vše za podpory Kate, která oslepí nedalekého borce, zírajícího přímo na nás, jsou na denním pořádku. Nutno podotknout, že ne všechny postavy jsou vždy k dispozici, takže je nutné experimentovat.

Desperados 3

Naprosto klíčovou funkcí je zastavení času a rozdání úkolů několika postavám najednou. Po stisknutí klávesy Enter pak tyto postavy provedou vše najednou. Často je takto nutné vyřešit situace, kdy například tři stráže koukají přímo na sebe a je nutné je zlikvidovat v jeden moment. Bez této vychytávky by některé úseky opravdu nešly zvládnout a doporučuji si ji osvojit co nejdříve.

Cestou necestou

Hra obsahuje celkem šestnáct unikátních misí, což je slušná porce zábavy na pěkných pár večerů. Na obtížnost normal mi trvalo dohrání něco přes třicet hodin, a pokud budete chtít s obtížností přitvrdit, případně plnit medaile, herní doba se výrazně natáhne. À propos medaile – podmínky pro jejich splnění se dozvíte až po prvním průchodu dané mise, takže je pak nutné ji kvůli nim opakovat. A můžu říci, že některé jsou opravdu drsné (nepoužití převleku u Kate, nikoho nezabít, vejít se do krutého časového limitu a podobně) a vyžadují hodně velkou trpělivost.

Mise jsou velice různorodé, takže jednou budeme v poušti, podruhé v bažinách, následně ve městě. Každá mise má zkrátka co nabídnout. Různé terény rovněž skýtají různé vlastnosti, na které si je třeba dávat pozor, takže zatímco v poušti vás nepřítel může zpozorovat podle stop v písku (což se dá samozřejmě také využít k nalákání do pasti), v bažinách zase pod nohami čvachtá voda a je to slyšet.

Desperados 3

V první polovině hry jsou mise zhruba na hodinu, v pozdější fázi hry i na více. Obrovským kladem je i možnost vybrat si jednu ze dvou cest v mnoha misích, což opět přispívá ke znovuhratelnosti. Třešničkou na dortu je zobrazení vašeho postupu na konci mise, kde vidíte celou mapu a celou cestu – kudy jednotlivé postavy šly, kde koho zabily a podobně. Někde by se tu měl povalovat obrázek, na kterém je to dobře vidět.

Pokud vám je ale šestnáct misí málo, jsou k dispozici výzvy (challenges). V průběhu hry budete několikrát kontaktováni tajemnou osobou s pseudonymem Baron, která vám zadá speciální úkol na již dohrané mapě. Tyto úkoly jsou velice originální a zábavné a nechci vám je prozrazovat. Jen pro ilustraci uvedu tu první – vrátíte se zpátky na mapu, kde budou protivníci opět na svých místech. Vaším úkolem bude zlikvidovat pět konkrétních cílů, což by normálně nebyl velký problém, ale háček je v tom, že zde nebudete mít jedinou zbraň. Ani nůž, ani pistole, zkrátka nic. Opravdu povedená mise!

A jak se na to kouká?

Hra běží na stejném enginu jako už několikrát zmiňovaná hra Shadow Tactics: Blade of Shogun. Ten sice není nejnovější, ale hře tohoto žánru naprosto dostačuje. Každá mise je graficky nádherná a skvěle nadesignovaná. Opravdu jsem se celou dobu ani trochu nenudil, a protože zde není žádný časový limit (pouze pokud byste se hnali za medailí), často jsem se jen kochal nejrůznějšími detaily. Hardwarová náročnost není nic hrozného, quicksave i quickload jsou prakticky okamžité, potěší i možnost naprosto plynulé rotace kamery a zoom. Postavy jsou namluveny dobře, zvuky parádně zvučí, hudba také neurazí.

Desperados 3

Hratelnost je na prvotřídní úrovni, a přestože se najde několik mušek, na celkový dojem mají minimální vliv. Za všechny bych jmenoval například horší umělou inteligenci v některých situacích. Pokud třeba hlídač zjistí, že najednou zmizel jeho kolega, s nímž si ještě před chvílí povídal, zavolá ho, pár vteřin se po něm dívá a pak dělá, jako by se nechumelilo. Už v prvních Desperados to znamenalo většinou poplach. Dále mi třeba přišlo nelogické, že hlavní postavy spolu vedou dialog, přestože jsou každý na druhém konci mapy a vůbec o sobě nemůžou vědět, ale to už je puntičkářství.

Celkově jsem byl z Desperados 3 nadšený celou dobu, co jsem je hrál. Každá další mise pro mě byla doslova odměnou za splnění té předchozí, a i když příběh není nic, z čeho byste si sedli na zadek, přeci jen se těšíte, jak to celé dopadne. Takže abych to shrnul – čekání na další díl bylo dlouhé, ale rozhodně stálo za to.