I když mám v oblibě především kratší uzavřené hry s hlubokým příběhem, na sérii Left 4 Dead nedám dopustit. V obou jejich dílech jsem utopil desítky hodin a na společné masakrování zombíků s partou kamarádů mám jen ty nejhezčí vzpomínky.
Back 4 Blood
Podobné hry, ve kterých jste v kooperaci s jinými hráči prolézali přísně nalajnovanou kampaní, byly dlouhou dobu vzácné, v posledních letech jich však vychází tolik, že je ani nestíháme hrát. Back 4 Blood tak ke své smůle vychází ve chvíli, když už ho díky hrám jako Warhammer: Vermintide 2, Outriders, World War Z nebo třeba Zombie Army 4 vlastně ani moc nepotřebujeme. A to se na nás ještě v blízké době chystá Evil Dead a Redfall, které vypadají daleko zajímavěji. Přesto jsme si veřejnou betu této střílečky nemohli nechat ujít.
Po dohrání jedné celé kampaně jsou ovšem naše dojmy rozpačité. Všechny výše zmíněné hry se totiž snažily původní koncept nějak obohatit, jediný přínos Back 4 Blood je ovšem jen a pouze v hezčí grafice. Která je mimochodem skvěle optimalizovaná a tak létá v 60 FPS na plné detaily i na obyčejné GeForce 1060.
Na výběr je tentokrát rovnou z osmi hrdinů, kteří se liší svými speciálními schopnostmi, nejde však o nijak zásadní rozdíly a tak si nejspíše budete vybírat jen podle jejich vzhledu. Postavy si během hry povídají a komentují okolní situace, ovšem kromě pár povedených vtípků není potřeba jejich dialogům věnovat pozornost a rozhodně nečekejte nějaký napínavý příběh.
Rasistické zombie?Zombie jsou ze své podstaty hloupé, přesto si od několika hráčů vykoledovali obvinění z rasismu. V jejich nemrtvém mručení lze totiž prý občas zaslechnout nechvalně proslulé slovo od N. Vývojáři proto museli okamžitě přispěchat s vysvětlením, že jde jen o nešťastnou náhodu, která je způsobena smolným prolnutím několika zvukových stop na jednou a že to do vydání plné verze opraví. |
Jinak jde však o úplně stejnou hru, jakou jsme hráli před jedenácti lety. Což je na jednu stranu pozitivní v tom, že fanoušci dostanou přesně to, co chtěli, na druhou si ovšem uvědomíte, jak obrovský skok počítačové hry v uplynulé době udělaly. A bohužel i to, že z čeho jsme tehdy učůrávali nadšením nám najednou nestačí.
Veškerá náplň spočívá v tom, že postupujete rovnou za nosem a likvidujete nekonečné zástupy nabíhajících zombíků. Čas od času se objeví nějaký ten větší bossák, který vydrží více zásahů, jiné zpestření ovšem nečekejte. Zasazení do kulis amerického venkova je už také notně okoukané, to se však může v dalších slibovaných kampaních ještě změnit.
Velkým zklamáním je pak slibovaný systém automatického režiséra, který měl plynule reagovat na hráčův postup a tak vás neustále udržovat v napětí (viz náš článek). Ano, na začátku každého kola sice losuje z širokého množství různých modifikátorů, které lehce ovlivní, co na vás v následujících minutách hra vrhne, nic to ovšem nemění na tom, že budete muset zlikvidovat vše, co vám naběhne před hlaveň. A po pravdě řečeno takto stereotypní náplně jsem měl po dvou hodinách plné zuby.
Nad Back 4 Blood však ještě hůl nelámu. Hlavní problém byl totiž nejspíše v tom, že jsem ji musel prolézat s neznámými cizinci, přičemž hra je vyloženě dělaná na hraní v partě. Právě společné zážitky s kamarády, s nimiž jsem se mohl častovat vtípky a urážkami, si po letech vybavuji více, než jakékoliv herní situace. Pravdou ovšem je, že po roce nucené sociální izolace bych je asi raději viděl naživo, než jen přes hlasový chat.
Na rovinu řečeno, asi bych stejně nedokázal s klidným svědomím přemluvit tři lidi, aby do Back 4 Blood investovali částku přesahující tisíc korun.
Back 4 Blood vychází 12. října na PC a playstationech i xboxech nové i minulé generace. Hra obsahuje cross-play, takže si můžete bez problémů zahrát i proti majitelům jiných platforem.
