Berzerkova kletba
V roce 1980 vyšla hra, která o rok později inspirovala původní Castle Wolfenstein – jmenovala se Berzerk. Klasická arkáda, střílíte zástupy robotů, ale s malým twistem. Po vyčištění herní obrazovky se objevil nezničitelný smajlík Evil Otto. Hráč mu musel utéct do další úrovně. Berzerk byl populární. Kabinety se objevovaly po celých Spojených státech. Jeden konkrétní, v arkádové herně Friar Tuck’s Game Room, byl nechvalně proslulý. Prý se nad ním vznášela kletba zlého Otty, který se hráčům mstil. Možná za to mohlo umístění herny. Stála hned naproti hřbitovu.
Berzerk
Osmnáctiletý Peter Burkowski jde v roce 1982 do své oblíbené herny. Mrzne, takovou zimu Calumet City nepamatuje. Prodírá se obtížným zasněženým terénem, ale co, vždyť to je kousek. Už se těší, až završí s kamarádem Benem den u hry, ve které je tak dobrý. V Berzerku se mu ten den náramně daří, už třikrát překonal nejvyšší skóre. Počtvrté si ovšem hru už nikdy nezahrál. Když se potřetí podepsal na výsledkové tabuli, ustoupil od kabinetu a ztratil vědomí. Než stihla dojet sanitka, už bylo pozdě.
Smrt si přišla i pro sedmnáctiletého Edwarda Clarka. Incident se stal ale až v roce 1988. Edward hraje jednu arkádu za druhou. Chce je vyzkoušet všechny. Pak přijde ke stejnému automatu, u kterého skonal šest let nazpátky Peter. Usmálo se na něj štěstí, někdo nechal v automatu pár žetonů. Edward se podíval kolem sebe, nikdo nepřicházel, a tak jeden žeton vložil do kabinetu. V tom se ze stínu vynořil šestnáctiletý Pedro Roberts, místní grázl. Osočil Edwarda z krádeže jeho žetonů, ale byla to lež. Hrozil, že pokud ho Edward nepustí ke hře, že uvidí. Na důkaz, že to myslí vážně, vytáhl Roberts nůž.
Pracovníci herny zakročili a promptně agresivního potížistu vykopli na ulici. Edwardovi doporučili, ať v herně zůstane co nejdéle pro svou bezpečnost a aby šel domů oklikou. Edward nedbal varování, šel přímou cestou. To byla fatální chyba. Jen o ulici dál na něj v temné uličce čekala Robertsova banda. Roberts rychle přistoupil k Edwardovi a bodl ho do hrudi. Edward podlehl zranění nedlouho potom.
Jeff Dailey, 19 let. Začátek roku 1981, Jeff tráví v herně Friar Tuck’s Game Room celý den. Hraje Berzerk. Je v tom opravdu dobrý, utratil zatím jen jediný žeton. Hra má 64 000 úrovní, skóre stále roste a pořád je kam postupovat. Číslo se nakonec zastaví na 16 660. Okamžik poté se Jeff skácí k zemi. První oběť? Proč jsem si chronologicky první příběh nechal nakonec? Ten jediný je totiž hoax, vymyšlený bulvárem, aby opepřil případ Petera Burkowskiho.
Jeff sice hrál v herně Berzerk, ale zemřel při havárii až dlouho poté. A co ostatní případy? Tak trochu jako prokletí faraonů. Peter zemřel na zástavu srdce. Sice byl mladý, ale měl skrytou vzácnou srdeční chorobu. Srdce se mu zastavilo z důvodu celodenního vyčerpání. A Edwardův případ je pouze důkazem, že bychom se neměli bát strašidel, ale lidí. Téma, které se naneštěstí line celým článkem.
Ať už Kevin Mannis vymyslel Polybius, nebo ne, v něčem má pravdu. Mýty rostou, skutečné události se zveličují, lidé zapomínají detaily, a tak se ze dvou tragických událostí postupem času mohla stát legenda o tajemné mašině, která ovlivňuje mysl a dokáže hráče zabít. Polybius přeci jen zní tajemněji než Kletba zlého Otty. Otázkou zůstává, co vypustil Kevin Mannis do světa jako prvotní legendu? A proč si dal začátkem roku 2022 jako fotku na Facebook herní automat Polybius?
