Počátkem týdne obletěla herní svět zpráva, že hra DayZ od českého studia Bohemia Interactive narazila v Austrálii na přísnou cenzuru a nebude tam moci být prodávána. Důvodem má být údajně zobrazení pozitivních účinků drog na lidské tělo, což je v této zemi nepřípustné (psali jsme tady).
Zarážející je, že se DayZ v Austrálii prodává už několik let a nikomu to dosud nevadilo. Ostatně proč by také ano, nic, co by mohlo byť jen vzdáleně připomínat propagaci drog, v této multiplayerové zombie střílečce samozřejmě není.
Extrémně násilný Outlast 2 v Austrálii vyšel ve stejné podobě jako u nás.
Lidé tak mohou jen spekulovat, co vlastně konkrétního se úředníkům na DayZ nelíbilo: jestli to je využívání morfinu pro utlumení bolesti (k čemuž se ovšem morfin ve skutečnosti opravdu používá), anebo několik nepoužitých grafických konceptů marihuany, které lze nalézt mezi herními soubory, ale do ostré verze nebyly nikdy implementovány. Každopádně česká „Bohemka“ rozhodně není jedinou herní společností, která se musí s rozhodnutím australských cenzorů narychlo vypořádat.
Ještě před deseti lety v Austrálii vše, co si žádalo přísnější rating než 15+, bylo zakázáno. Aby se pravidla sjednotila s filmovým průmyslem, došlo roku 2011 i u her k zavedení ratingu R18+. Australané si od té doby mohou zahrát v necenzurované podobě drtivou většinu toho co my. Několik výjimek se ovšem najde a my si teď připomeneme ty nejslavnější.
Co se týče zobrazení extrémního násilí, australská pravidla se od těch našich téměř neliší. Například takový Outlast 2, což je asi nejkrvavější hra, jakou jsem kdy hrál, tam vyšel bez jakýchkoliv úprav. Pokud má však násilí sexuální podtext, je to najednou něco úplně jiného.
Například pixelartová střílečka Hotline Miami 2 byla zakázánu kvůli následující scéně, která se nachází hned v úvodním výukovém tutorialu. Přitom nejenže díky schematické grafice není žádné násilí vidět, ale v kontextu příběhu jde jen o „falešnou“ scénu z natáčení filmu. Zákaz proto autory hry naštval, a než aby ji nějak upravovali, raději vyzvali tamní hráče, ať si ji raději ukradnou.
Za sexuální násilí byla popotahovaná i hra Stick of Truth na motivy kresleného seriálu o South Parku. Ten je plný černého humoru od začátku do konce, ovšem scény, kdy hráč musí provádět potrat anebo jeho postava dostává od mimozemšťanů anální sondu skrze obří robotický penis, byly na australské cenzory už příliš.
Na stížnosti tvůrci hry vtipně zareagovali tím, že kontroverzní scény „přelepili“ obrázkem plačící koaly a pomocí textového popisu barvitě vylíčili, o co že diváci přicházejí. Mimochodem stejný zásah postihl i konzolové verze v Evropě, na PC však žádné úpravy být nemusely.
Narazil i druhý díl Zaklínače, a to konkrétně nepovinný úkol „S tlukoucím srdcem“ (With Flickering Heart). Za jeho splnění totiž nabídne démonická sukuba hlavnímu hrdinovi sex, což se cenzorům nelíbilo. Autoři vše napravili tím, že hráči žádnou volbu odměny již neumožnili, a Geralt tak erotickou službu automaticky odmítne. Jde o citlivou změnu, a kdybyste o tom nevěděli, nejspíše si toho ani nevšimnete.
Kromě sexuálního násilí pak v Austrálii největší problém představuje zobrazení drog. I tady je sjednání nápravy většinou jednoduché, ale třeba takové RPG Risen mělo „drogovou kulturu“ natolik napevno zabudovanou do svého příběhu, že autoři jakékoliv změny raději vzdali a hru v Austrálii prostě neprodávají.
Nejznámějším příkladem je pak Fallout 3, kdy byl prodej hry zakázán kvůli tomu, že se léčebná injekce jmenovala morfin. Stačil drobný zásah a přejmenování kontroverzní látky na neutrální Med-X problém vyřešilo. Nový název navíc zní mnohem víc cool, takže se tato změna promítla i do všech ostatních světových verzí.
Morphine nebo Med-X, není to nakonec jedno?
To tvůrci Saints Row 4 měli mnohem těžší práci, protože jejich hra je doslova a do písmene šílená. Mise Psychosomatic pak byla natolik ujetá, že než aby ji nějak osekali, raději ji prostě rovnou vystřihli. Parta hlavních hrdinů se v ní totiž našlehne experimentální mimozemskou drogou, která jim propůjčí superschopnosti a vydává se vraždit konkurenční gang.
To bylo jen několik příkladů z mnoha. I tak je z nich patrné, že cenzoři mají v době svobodného internetu těžkou práci, a ať se budou snažit dělat cokoliv, stejně nikomu v ničem nezabrání, maximálně ho jen zdrží. Důležité je spíše to, že se jim daří alespoň vymezit jasná pravidla.
Každopádně buďme rádi, že nás se to netýká, a tak si sami můžeme určit, co ještě chceme vidět a co už je pro nás moc.
