Mrtvolky dětí či ukřižovaní. Při hraní hororu Outlast II budete křičet

Nejbrutálnější a nejstrašidelnější horor všech dob se vrátil s úderností noční můry z dětství, na niž jste dávno zapomněli. Chvíli jsme si lámali hlavu nad tím, jestli máme vůbec odvahu ho spustit. Máme, ale bez křiku se to neobešlo.

Outlast je hororová zvrhlost toho nejbrutálnějšího kalibru, na jejíž hraní neměli mnozí odvahu. Vysvětlovat doma špinavé spodní prádlo střevní chřipkou taky nejde donekonečna, že? Outlast byl, je a bude naší démonickou srdcovkou, kterou z hlavy nikdy nedostaneme. Ani kdybychom se snažili. Možná lobotomie by fungovala.

Druhý díl, za kterým stojí tvůrci původní hry i neméně děsivého přídavku Outlast: Whistleblower, se událostmi z těchto her vůbec nezabývá a ani na ně nenavazuje. Outlast II je úplně nová morda. Hrůzy z ústavu pro choromyslné Mount Massive Asylum nechte plavat. Tentokrát vám zatopí okultisté, kacíři a bezbožná havěť na arizonském venkově.

Outlast II

Outlast II

Jste Blake Langermann, žurnalista a kameraman, který se svou ženou Lynn vyráží do zmíněných hor, aby společně vyřešili zmizení a vraždu těhotné ženy známé jenom jako Jane Doe. Jenže netrvá dlouho, jejich vrtulník se zřítí k zemi rychleji než Černý jestřáb a váš pilot je po vzoru Predátora stažen zaživa z kůže. Co se to tu děje?

Trvá jen pár hororových okamžiků, než se Blake a Lynn znovu setkají. Už to ovšem není vaše milá, kterou znáte. V sobě nosí něco nechutného, nelidského. Možná samotného antikrista. Příběh je černější než naše ranní káva a není vyloučeno, že na vás při hraní padne deprese. Všude kolem vás je temnota. A v ní čekají ještě děsivější věci.

Outlast II

Blake navíc není žádný rváč. Konflikt nedokáže vyřešit jinak než zdrhnutím nebo zalezením do úkrytu. V Outlastu II opět platí pořekadlo: „Uteč, schovej se, nebo zemři.“ Nic jiného na výběr nemáte.

A rozhodně nejste žádný Usain Bolt a žádnou dlouhou štreku taky neuběhnete. Dojde vám stamina a máte namále. Dobře si tak rozmyslete, než vezmete do zaječích. Míst ke schování je dost: skříně, barely, stany.

Zahrajte si originál i přídavek

Outlast jsou hry, které bylo až dosud možné koupit pouze digitální formou. S vydáním druhého dílu se však dostává do kamenných obchodů kompilace Outlast Trinity, v níž najdete originál, hutný přídavek Outlast: Whistleblower i aktuální dvojku. Navíc za cenu, za kterou se na PlayStation Network prodává pouze druhý díl. Kdo říká, že krabicovým hrám odzvonilo?

Kradmý postup tu hraje velkou roli a nutno přiznat, že Outlast II je poctivá plíživá akce. Okamžiky, v nichž se schováváte v kukuřici, jsou naprosto děsivé a evokují filmy jako Znamení a Kukuřičné děti.

Hraní je intenzivní zážitek a dopomáhá tomu i prostředí, od vypleněných vesnic, znesvěcených kostelů, zdánlivě opuštěných dolů přes temné lesy či přístav až po flashbacky ve škole. Postup hrou je sice lineární, ale vzhledem k jejímu designu to hráči nevadí.

Outlast II

Outlast II

Vaším největším spojencem při průzkumu je videokamera s nočním viděním. V této hře byste si sice občas přáli, abyste nic neviděli, ale stejně moc dobře víte, že jste bez nočního vidění ztracení. Pokud máte za sebou první díl, jistě víte, o čem je řeč. Abyste kameru mohli používat, musíte vyměňovat baterie. Ty se vybíjejí tak nesmyslně rychle, až je to absurdní. O bizarnosti odlehlých vísek v horách, kde nemají ani televizi, ale všude se povalují baterie do videokamery, raději nemluvě.

O tom, že je Outlast II strašidelný, není vůbec pochyb. Všude kolem vás se povalují znetvořené mrtvoly, prostředí na vás dýchá atmosférou a k tomu se čas od času pořádně leknete. Z mrtvolek dětí běhá mráz po zádech, z brutálních porodů se vám bude chtít zvracet, z mučení naskáče husí kůže, ale... ALE!

Outlast II

Toto je pokračování nejbrutálnějšího hororu všech dob, ve kterém bylo více vyhřezlých střev, více mučení, vulgárnější mluva i více lekavých scén, z nichž ve vás hrklo. Dvojka je na poměry ostatních hororů naprosto nechutná, ale oproti jedničce je to slabý odvar. Prostě čajíček. Chápeme, že Outlast II je zrůdnost, ale první díl šel ve zvrácenosti, perverzi a extrémním násilí mnohem dál. Rozumíme si, že?

Z vizuálního hlediska je hra oproti originálu mnohem hezčí. Ať už jde o modely postav, hru stínů či jiné světelné efekty. Hra vypadá správně děsivě, ale spíše z uměleckého hlediska než z toho technického. Na zubatější textury narazíte poměrně často, ale vadit vám to nebude. Mnohem horší jsou chyby typu výpadky umělé inteligence nebo prapodivná detekce kolizí. Někdy se stane, že vesničtí hrdlořezové na vás nezaútočí ani z metru, jindy po vás zase vystartují z mnohem větší dálky. Logiku v tom nenajdete, takže ji ani nehledejte. Jindy zase trochu nadskakují, když se vydají do míst, kde s nimi hra nepočítá.

Outlast II

Outlast II

Technické chyby zde jsou, ale výsledný dojem ze hry nakonec nekazí. Hudební doprovod je minimalistický, ale temný a ke hře se hodí. Jelikož je hra obtížná, a to docela dost (normální obtížnost je ta nejlehčí), potěší každého, že nahrávací časy jsou po smrti velmi krátké. V tomto ohledu by si mohly ostatní hry z Outlast II vzít příklad.

Hra je designovaná dobře, ale přesto se najdou místa, která jsou mnohem více frustrující než zbytek hry. Stálé opakování a opakování nudí. Máte si zahrát Outlast II? Rozhodně. Nám se tento horor hodně líbí. Tedy jestli je líbí to správné slovo. Spíše nás krásně děsí. Ale jednička je lepší.

Mikrofon, největší novinka

Jednoznačně největší novinkou a změnou oproti originálu je využití mikrofonu. Díky tomu, že snímá dění v okolí, je schopen vám ukázat, odkud se blíží někdo, kdo s vámi plánuje udělat rychlý konec. To se hodí jak ve zmiňované kukuřici, tak i v sudu, do kterého se můžete schovat a ze kterého není vidět nic, dokud nebudete riskovat vystrčení hlavy, které vás může prozradit. Mikrofon je šikovný pomocník, který vám pomůže překonat hrůzy hry.