„Třeba na Jirku Dopitu jsem neměl, pravděpodobnost, že proti němu vyhraju, byla minimální,“ vzpomíná Martin Straka na staré časy.
Buly jako klíč, v Naganu odemklo zlatou bránu. Proč teď Čechům drhne? |
V čem byla jeho síla?
Zaprvé měl ohromnou lopatu (čepel hokejky). A taky obrovskou páku, takže jsem ho neudržel. Nezbylo mi, než si pomáhat nohama. To už se dneska nesmí, takže jsou kluci limitovaní. Dneska bych musel jít jenom do hokejky, aby zůstal puk ležet pod námi nebo kousek za ním.
Jak moc se buly změnilo od vašich let?
Jsou přísnější pravidla: stačí jedno napomenutí a pak už dostanete dvě minuty. A nesmí se do puku kopat nohama. Dřív jste mohli protihráče zablokovat a puk odkopnout. Ještě se hráči nesmí při buly přetáčet, což jsme za mých časů hodně používali. Obecně jsme to zkoušeli na rozhodčího víc, čárový nás hned nevyhodil.
Považujete změnu pravidel za správnou cestu?
Jo, myslím, že jo. Strašně důležitý je, aby byl centr na buly nachystaný. Aby měl těžiště dole - to vidíte u Kanaďanů, kteří jsou tak skrčení, že mají hlavu úplně u ledu. Tam se pomalu nedá buly ani hodit. Mají to v krvi a jsou zarputilí.
Což chybí Čechům na mistrovství světa v Bratislavě, viďte?
Tohle má u nás Honza Kovář, který je na buly nejúspěšnější, má to v sobě. Je to strašně důležitá část hry, protože je něco jiného hrát bez puku než s pukem. My s buly máme v Plzni také dlouhodobě problémy a když si vybíráme hráče, tak se koukáme, jak mu jdou. Loni jsme stavěli na Tomáši Mertlovi, letos na Milanu Gulašovi. Vždycky jsme to nějakým způsobem hlavně v obranném pásmu zdvojovali. Posílali jsme je tam jenom vyhrát buly a šli z ledu.
Takhle to kdysi dělal Vladimír Růžička ve Slavii s Josefem Beránkem. Jak moc těžké je naučit se buly?
Kluci mají v Bratislavě nejlepšího učitele, protože Alby (Robert Reichel) je uměl úplně nejlíp. Ono to ale není jenom o centrovi, ale o všech hráčích. Celá pětka musí být domluvená, co bude dělat. Já když šel na Jirku Dopitu, tak jsem se ho snažil jenom zablokovat, aby puk zůstal mezi námi a ostatní ho šli sebrat. Nebo jsem rovnou posílal kluky za sebou na protihráče za Dopitou. Vždycky jsme byli dopředu domluvení, co budeme dělat podle toho, na koho jdeme.
Měl by si všechno korigovat centr?
Jasně, on by si měl postavit hráče, jak chce. Nejdůležitější je buly v obranném pásmu, protože podstatné je nedostat gól. Proto jsem vždycky chtěl, aby hráči okamžitě startovali na soupeře, kteří stojí za centrem. Důležité je také obsadit centra a zůstat s ním.
Netrápí reprezentaci buly kvůli tomu, že má mladé centry? Simon a Chytil s ním nemají tolik zkušeností.
Jo, zkušenosti člověk získává časem. Ale také to musíte mít v sobě. Někomu se buly nezdá jako podstatná záležitost, ale časem zjistí, že je to pomalu nejdůležitější ze všeho. Hlavně v obranném pásmu, kdy chcete dostat puk okamžitě ven. A v útočném se chcete zase udržet, abyste měli šanci dát gól. Buly ani nemusíte vyhrát, musí zůstat aspoň pod vámi, aby to bylo padesát na padesát a vznikla nějaká skrumáž. On jim Alby poradí, ten je nejlepší.
Zlatý gól z Nagana, který padl po vyhraném buly Pavla Patery:
V čem byla jeho přednost, když nebyl tak velký a silný jako Dopita?
On to nehrál silově, ale technicky. Byl rychlý. Koukal na rozhodčího, kdy hodí puk a byl bleskový. Ten to fakt uměl, měl úspěšnost kolem 55 procent na utkání.
Pavel Patera vlastně vyhrál buly před rozhodujícím gólem ve finále Nagana.
To byli kluci šikovní, ti to hráli chytrostí. Tou rychlostí, že šli soupeři jenom do hokejky a během vteřiny ten puk vyhráli. Musíte vědět, na koho jdete. Proto je důležité si o tom popovídat mezi sebou.
Reprezentační trenéři si asi hodně slibujou od Radka Faksy, viďte?
Jo, asi jo. Ale Honza Kovář to hraje dobře, ten buly umí. Nevím, jaké má procento úspěšnosti, ale u nás v Plzni byl suverénně nejlepší.
