„Popravdě, výhoda to určitě není,“ přitakává Matěj Stříteský. „Česká nátura je taková. Lidi si říkají, že je na tom něco divného, když se hráč stále stěhuje. Nahlíží se na to zvláštně a nikoho moc nezajímají ty příběhy, které jsou za tím,“ míní devětadvacetiletý bek, zatím poslední posila extraligové Plzně.
Mladá Boleslav, Jihlava, Liberec, Karlovy Vary. To jsou Stříteského štace od podzimu 2017, předtím hrál nejvyšší soutěž také v rodném Vsetíně a v Litvínově.
Co tedy hledat za změnami v posledních sezonách?
Začalo to v Boleslavi. Jednoho krásného dne, řekl bych po super období, přišel najednou manažer, že se mu už nehodím do konceptu. Šel jsem tedy do konce sezony do Jihlavy, což jsem bral jako odrazový můstek dál. Bohužel, navíc to skončilo sestupem...
A vám se pak ozval Liberec.
Jenže tam jsem i vinou zranění moc nezapadl do týmu. Měl jsem podepsáno jen na rok a očekával jsem, že smlouvu mi neprodlouží. Domluvil jsem se s Karlovými Vary a tam bych asi i pokračoval, nebýt situace, která ve světě nastala.
Vinou koronavirové pandemie?
Ano. Už ke konci sezony tam byl ze strany Plzně zájem, ale já byl domluvený na kontraktu ve Varech a nezdálo se mi korektní z toho couvnout. Jenže pak tam přišel klub s úpravami vztahů, které jsem nechtěl akceptovat.
Šlo o snížení platu?
O to nešlo, s touhle úpravou jsem souhlasil. Uvědomuji si, že současný stav je pro kluby složitý. Ale nastaly tam další věci, které nechci rozvádět. Dali mi pak na vybranou, že buď to podepíšu, nebo půjdu pryč. Zvolil jsem druhou variantu. A když se znovu ozvala Plzeň, domluvili jsme se už rychle, nic dalšího jsem neřešil. V každém případě už bych se chtěl zase někde usadit dlouhodobě.
Co soudíte o síle Plzně?
Člověk se ani nemusí koukat na soupisku. Minimálně pět let zpátky hraje opakovaně v horních patrech tabulky. Nejde jen o Guliho s Mertlíkem (Gulaše s Mertlem), zápasy tady umí rozhodovat každá lajna. Cíle budou zase vysoké, tím prvním bude určitě postup do play off. Pro každého je Plzeň nepříjemná, i když mně se proti ní jako soupeři hrálo dobře. Ale byla to jízda, kluci nevypustili jedinou vteřinu, dobře bruslili, hráli důrazně.
Nešel jste teď úplně do neznámého prostředí?
Vůbec. Z mládežnických nároďáků se znám s Honzou Kovářem, který s námi trénuje. V Jihlavě jsem hrál s Petrem Strakou, znám se s Ebym (Eberlem), z Boleslavi zase s Pavlem Musilem. A víceméně se z extraligy známe všichni.
Vyrůstal jste ve Vsetíně. Nedělají si tam z vás srandu, že z povahy Valacha už v sobě nic nemáte, když teď dlouhé roky hrajete jen za kluby v Česku?
No spíš je to naopak a tady mi předhazují, odkud pocházím. (smích) Doma to nikdo moc neřeší. Jezdím už tam navíc jen za rodiči. Volného času během sezony příliš není, kamarádů z dětství moc nezbylo. A cestovat po D1, to někdy jen dojedete a za chvíli už musíte zpátky...
Jako kluk jste zažil zlatou vsetínskou éru. Týmem tam prošla celá řada skvělých obránců, kdo z nich pro vás byl hrdinou?
Byli tam skvělí hráči a nejde říci, že bych tam měl jednoho hrdinu. Bavila mě celá ta éra. Tým jel jako stroj a celý kraj byl poblázněný. Ale asi bych jmenoval Alexeje Jašina, to byla ikona vsetínské obrany.
Teď jste si pár zápasů mohl připomenout při vzpomínkových přenosech na ČT Sport.
Viděl jsem nedávno finále se Zlínem. To bylo něco, i ten hokej! (úsměv) Jako když teď sledujete Nagano, s dnešním hokejem ta hra už nemá nic společného.
Ještě jedna plzeňská vazba. V dubnu 2008 jste si zahrál na MS do 18 let pod trenérem Markem Sýkorou. V první divizi, kdy jste se museli vracet mezi elitu. Vzpomenete si na ten turnaj?
Konkrétně na pana Sýkoru už moc ne, je to hodně dlouho. A na ten turnaj mám smíšené vzpomínky. Všichni z toho ročníku v nároďáku jsme se těšili, že si zahrajeme na mistrovství světa. A rok před námi přišel sestup, zrovna u toho byl trenér Karlových Varů. Na nás tak leželo jen to břemeno okamžitě se vrátit zpátky. Slovinsko, Ukrajina, Polsko... Ten výkonnostní rozdíl byl znát. Ne, že by stáli za nic, ale byla v podstatě jen otázka, kolik těm soupeřům dáme gólů.
FaktaOčima plzeňského trenéra Ladislava Čiháka „Matěje jsem sledoval a jsem rád, že ho máme. Je to zkušený bek, který toho má dost za sebou. Chce se ukázat. Když jsem s ním mluvil, sám říkal, že už by se zase chtěl někde stabilizovat, poslední roky toho prošel dost. Ví, co od něj očekávám. Musí se dostat mezi čtyři první beky, aby pro tým hrál klíčovou roli. Aby zkvalitnil naši rozehrávku, uměl jít dobře do ofenzivy a především do obrany. Aby dvaapadesát kol odehrál s vyváženými výkony a mohli jsme se na něj spolehnout,“ říká osmatřicetiletý hlavní kouč Škody. Po příchodu Kvasničky a Stříteského už další velké změny v kádru neočekává. „Tým je víceméně hotový. Už po sezoně jsem avizoval, že obranu potřebujeme doplnit, abychom měli devět beků. Máme tady hodně mladé kluky, se kterými počítáme, a budou s námi celou letní přípravu, ale jít do sezony převážně s mladými hráči vzadu není ideální. Teď se o to mohou poprat. Kdo se do týmu nevejde, může ještě dál hrát třeba za juniory, nebo někde jinde formou hostování,“ doplnil trenér Čihák. |
