Redakce MF DNES nechala šéfa klubu Petra Syrovátka okomentovat zásadní momenty v novodobé historii klubu.
1993 Úplné počátky
„V roce 1993 jsem na tenisových kurtech potkal Jirku Peřinu, bývalého hokejového spoluhráče, a ten mě poprosil, jestli bych libereckému hokeji nepomohl. Klub tehdy skomíral, vše bylo naprosto amatérské, a tak jsem věnoval sponzorský dar ve výši 200 tisíc korun, což pokrylo skoro celý ročník. V té sezoně jsem se byl asi jen dvakrát podívat na starém zimním stadionu a všechno tam bylo tak, jako když jsem v roce 1986 končil s aktivním hokejem. Nechtělo se mi ale dávat peníze jen tak a nemít na to žádný vliv. A hlavně jsem si říkal, že Liberec přece nemůže hrát až třetí nejvyšší soutěž. V květnu 1994 jsem proto fakticky převzal větší míru odpovědnosti a prvním cílem byl návrat do první ligy. To se nám i díky rozšířené baráži podařilo už v prvním roce.“
1996 První sny o extralize
„Jednou během těch prvních let jsme seděli s tehdejším koučem Ctiborem Jechem v hospodě U Potůčku a já jsem mu řekl, že by měl skončit s trénováním a stát se generálním manažerem klubu, což byla tehdy úplně nová funkce. Moc se mu do toho nechtělo, cítil se líp jako trenér. Abych ho ubezpečil, že to myslím vážně, tak jsem řekl, že jednou budeme hrát extraligu. Byly to ale spíš sny než reálný plán.“
1998 Cesty do Ameriky
„Důležitým impulzem pro rozvoj klubu byl Honza Ludvig (liberecký odchovanec, bývalý hráč NHL, jeden z dnešních trenérů týmu). V té době pracoval jako hráčský skaut a pravidelně se vracel do Liberce. Jeho představa byla taková, že by se liberecký hokej měl oživit. Tenkrát tady byl starý zimní stadion a vedle něj škvárové hřiště. Právě Honza mi umožnil, abych se jel podívat na hokeje do Ameriky. Ve Spojených státech jsem viděl, jak se fanoušci s kluby identifikují, jak funguje merchandising a že by se spousta věcí dala přenést i k nám.“
2000 Nový název: Bílí Tygři Liberec
„Klub se původně jmenoval Stadion a těch bylo po celé republice snad dvacet. Bylo mi jasné, že bychom se měli nějak odlišit. Při cestách po Americe mě uhranula socha býka, která stojí na Manhattanu v New Yorku. Strašně se mi líbil jeho bojovný výraz, jsem navíc narozený ve znamení Býka, a tak se v klubu vedly diskuze, že by se naším symbolem měl stát právě býk. Ozývaly se však i hlasy, že na nás lidi budou bučet, když se nebude dařit... A pak jsem se jednou vracel po dálnici do Liberce, zrovna jsem míjel reklamu na libereckou zoologickou zahradu, a vtom mi volá můj otec a říká: „Proč by se klub nemohl jmenovat Bílí Tygři, vždyť je to náš liberecký symbol.“ Tehdy jsme za sebou měli několik úspěšných sezon a dostali jsme se i do finále první ligy. A o novém názvu bylo rozhodnuto.“
2002 Postup do extraligy
„To byla úžasná jízda celou sezonou. Věci do sebe zapadaly, zvládli jsme play off, posílil nás věhlasný útočník Jirka Hudler. Do extraligy nás dostal trenér Josef Jandač. Paradoxní je, že když k nám přišel, pořád mě varoval, že není dobré vykřikovat, že chceme do extraligy. To byl jeden z mála našich konfliktů. Řekl jsem mu, že jestli se nechce identifikovat s naším cílem, nemůže tady trénovat. Chtěl jsem, aby se se záměrem dostat klub mezi elitu všichni ztotožnili. A Pepa Jandač to potom dokázal. Společně s Josefem Palečkem a dnešním koučem Filipem Pešánem patří k trenérům, kteří v novodobé historii klubu zanechali největší stopu.“
2005 Otevření nové arény
„Při cestách po Americe vznikla i myšlenka na novou moderní arénu. Přesvědčovali jsme politickou reprezentaci, že ji Liberec potřebuje a našli jsme pochopení. Někteří říkají, že to byl kontroverzní projekt, ale náš sportovní vzestup šel ruku v ruce i s vytvářením tohoto sportovního areálu. Chtěli jsme a chceme přivést na hokej celou rodinu. Aby se sem lidi chodili bavit, sdružovali se. I proto bojujeme s vulgaritami na hokeji. Už několikátým rokem jedeme akci Děti do 140 cm za korunu, čímž si vychováváme nové fanoušky.“
2013 Kousek od sestupu
„Byl to hrozný rok, vyústění špatné tvorby týmu a špatné chemie. Sezonu začal trenér Marian Jelínek, pak jsem posunul na post prvního kouče Filipa Pešána, ale ten si od fanoušků užil negaci, prohlašovali ho za prominentního spratka. Takže jsme usoudili, že nemá cenu čelit soupeři z vlastních řad, ale je potřeba se koncentrovat na hokej, a tak k týmu přišel Pavel Hynek. Naše výkony byly jako noc a den.
Nakonec nám síla osobnosti tehdejšího kapitána Petra Nedvěda zachránila v baráži extraligu a musím říct, že bezvadnou práci odvedl i Radek Duda, kterého jsme tady měli. Já měl tehdy zánět středního ucha, byl jsem vynervovaný, bolela mě záda. Dnes už to nevnímám tak katastroficky, je to přece jen sport. Podívali jsme se na dno a to nás posílilo.“
2016 Mistrovský titul
„Řekl bych, že nám k titulu pomohly i negativní zkušenosti z té barážové sezony. Při každé prohře se všichni báli, aby se to špatné zase nevrátilo. V týmu byla tehdy velká soudržnost, ukázal se mistrovský čich brankáře Jánka Lašáka, který byl vítězný typ. Uměl dostat tři góly, ale další už nepustil a vyhrálo se 4:3. Úžasný bek Švícko (Martin Ševc) přinesl do týmu klid. Měli jsme vynikající tři pětky, které se uměly podělit o body. Byl tu mladý kouč Pešán, který přinesl neotřelý způsob trénování. A drželo nám i zdraví, což není samo sebou, ale je to dané neustále doplňovanou kondicí.“
Liberecký prezident Petr Syrovátko slaví s hráči a fanoušky historicky první extraligové zlato.
