Když si Kateřina s Michalem v developerském projektu vybrali přízemní dům s velkými posuvnými okny a tedy i skvělým napojením obytných místností na zahradu, už tehdy moc dobře věděli, co chtějí. A mít terasu navazující na zahradu ve stejné úrovni, jako je podlaha obývacího pokoje, to je hned na začátek hodně výhodná pozice.
Měli sice v plánu si na své zahradě také něco vybudovat sami, nicméně nechtěli nic podcenit, hodně jim na výsledku záleželo, a tak se svým jasným zadáním oslovili zahradního architekta Ferdinanda Lefflera a jeho atelier Flera. S požadavkem na vytvoření designově čisté zahrady, která:
- bude ze všech stran poskytovat dostatek soukromí,
- v průběhu celého roku nabídne dynamické pohledy z oken,
- pokud to jen trochu půjde, bude mít i nějaké klidné zákoutí, kam se lze schovat třeba s knížkou;
- bude mít několik záhonů pro pěstování rajčat, salátu a bylinek,
- najde se v ní místo i na splnění snu paní domu – trampolínu.
„K realizaci této zahrady nás pozval sympatický mladý pár. Během prvních vět mi bylo jasné, že to bude moc příjemná spolupráce. Povídání se od začátku neslo ve velmi přátelském, uvolněném tónu, nebylo třeba překonávat žádné komunikační bariéry. Společně jsme se smáli, což je vždycky dobré znamení,“ vzpomíná Ferdinand Leffler na spolupráci s majiteli této úžasně pohodové zahrady v knize Žijte ve své zahradě.
Ferdinand Leffler radí jednoznačně definovat tvary záhonů, ale jejich výplni dopřát rozvolněnost až chaos. „Dovolíte rostlinám prosperovat, žít, navzájem se v omezeném prostoru srovnat,“ vysvětluje.
Sympatičtí manželé si totiž zahradu vysnili jako příjemné, soukromé, minimalisticky pojaté místo s výhledy do krajiny. Velkou radost udělali projektantům, a potažmo tedy i do budoucna sobě, když se nebáli ani velkých stromů. „Proto jsme mohli velké prosklené plochy stínit soliterním dubem i mnohokmennými javory přímo v terase,“ vysvětluje architekt, který dal celý projekt dohromady s kolegyní Kateřinou Svobodovou.
Navíc si majitelé chtěli řadu prvků na zahradě realizovat sami, což i zahradní architekti doporučují jako skvělou cestu, jak získat k zahradě od samého počátku opravdu hluboký osobní vztah. Mladí manželé se postarali například o zapuštění trampolíny do země nebo o skvělý výběr venkovního nábytku.
Na trampolínu je krásně vidět z terasy i přímo z obývacího pokoje.
Jen tak mimochodem: když přišla paní domu s přáním zakomponovat do prostoru zahrady trampolínu, velkou radost z toho v atelieru Flera neměli – v podobně malých zahrádkách to bývá potíž. Jenže svůj smysl to má, protože děti trampolínu milují. „Trampolína se může zdát dočasným prvkem, který přece jednou ze zahrady zmizí. Zároveň je to však často právě těch několik let, kdy na zahradě trávíte s dětmi nejvíc času,“ dobře si uvědomuje architekt Leffler, který je také táta. I v tomto případě tedy našli přijatelnou možnost, kam trampolínu umístit.
Výsledkem je kompaktní zahrada, která má vše
Aby měla rodina zajištěno soukromí de facto po celý rok, pozemek jim projektanti ohraničili tvarovaným plotem z habru. Ten se sice musí pravidelně stříhat, ale v létě je krásně zelený a hustý tak, že skrz něj není nic vidět. A olistěný (i když suchými listy) většinou zůstává i přes zimu, až do chvíle, než na něm na jaře začnou rašit nové lístky.
Trávník rozdělili na obdélníkové zahradě v podstatě do dvou pomyslných kruhů. Ten v jižní části je určen k intenzivní údržbě, zatímco travnatá plocha v druhé části se seká méně často a připomíná díky tomu louku, který umí pěkně schovat mj. i již zmíněnou zapuštěnou trampolínu.
U výsadeb byla inspirací přírodní společenstva typická pro okolní krajinu, tedy borové lesy na písku a vřesoviště. Proto je také na části záhonů (na snímcích je to vidět na záhonech u terasy) použit jako mulč písek.
Rostliny v porostech se podařilo nakombinovat tak, že dnes již pěkně vzrostlá vegetace krásně rozbíjí přísně geometrický, obdélníkový tvar zahrady. Hodně tomu pomáhají téměř monokulturní porosty travin, které doplňují většinou bíle kvetoucí trvalkové záhony (jsou v nich například třapatky, rudbekie či kakosty) a podrostové druhy bylin pod stromy.
Hamaka je nejen pro sousedy krásně schovaná za větvemi borovice a dalšími stromy, i za stěnou z okrasných travin.
Jednotlivé části zahrady propojují jednoduché šlapákové cesty, v projektu se našlo místo i pro hamaku, dřevník, kůlnu či ohniště s masivními dubovými lavicemi. Některé z prvků jsou schované i na této malé zahradě tak dobře, že je na snímcích díky tomu ani nenajdete, jiné vzniknou časem, mj. až to finance dovolí. Není důležité mít vše najednou, důležitá je jasná vize a koncept. A to tato zahrada má. Dokonce do budoucna počítá i s realizaci venkovní kuchyně a vodního prvku v podobě koryta u terasy.
