Felinoterapie je jednou z forem tzv. zooterapie, při níž se léčebně využívá vzájemného působení člověka a zvířete, respektive člověka a kočky. V Americe má tento obor více než dvacetiletou tradici, a s prokazatelnými výsledky. Blízká přítomnost zvířete totiž u člověka navozuje pozitivní emoce, čímž dokáže výrazně přispět k lepšímu účinku další léčby. Zanedbatelná není ani stimulace přímým kontaktem se zvířetem. Může prokazatelně snížit krevní tlak či zvolnit srdeční činnost.
Felinoterapie v Čechách a na Moravě
U nás je průkopnicí této práce s kočkami Daniela Hybšová z Nezávislého chovatelského klubu v Mladé Boleslavi. Nejenže se felinoterapii sama aktivně věnuje jako dobrovolnice docházející do mladoboleslavského domova důchodců či do mateřských školek. Podílela se i na vzniku v Evropě ojedinělé metodiky felinoterapie, spolupracuje s odborníky z Německa, Rakouska i Izraele.
"Felinoterapii provádíme formou tzv. návštěvní služby, většinou o víkendech, kdy docházíme za našimi klienty, mj. do domova důchodců," vysvětluje princip terapie Hybšová. "Vybraná kočka přitom musí splňovat přísná hlediska veterinární i hygienická, musí také projít zkušebním testem povahy." Hybšové se nejlépe osvědčily kočky plemene ragdoll, vyšlechtěné v Americe, které jsou velmi komunikativní a snadno navazují s člověkem kontakt. Používá i jednu peršanku, u kterých ovšem někdy bývají problémy s údržbou dlouhé srsti.
Na plemeni ale zase tolik nezáleží, spíše individuálně na osobnosti kočky. Pokud se vám podaří na ni natrefit, může stejnou službu určitě zvládnout i obyčejná kočka domácí. "Například paní Pokorná v Brně úspěšně praktikuje felinoterapii v DD v Brně s britskými kočkami, paní doktorka Suská v brněnské nemocnici zase se sibiřským kocourem. A ‚ragdolky‘ používá stejně jako já i slečna Dušková z Kladna. Jako nevidomá žije v bezbariérovém domě, kam za ní na felinoterapii naopak klienti po dohodě docházejí," líčí Hybšová současnou praxi.
"Většina našich klientů na ‚svou‘ kočku už vyloženě čeká, protože zvláště pro staré lidi je to často jediný kontakt s okolním světem. Já jako doprovod kočky sedím celou dobu u klienta spolu s ní, povídáme si, on má kočku na podušce na klíně a hladí ji. Kočka díky tomu sedí klientovi vlastně v úrovni očí, lépe tak s ním naváže kontakt. Jeden můj kocour přitom klientům často olizuje vlasy a přitom na ně upírá své hluboké modré oči. Je to pro obě strany velice intimní záležitost, protože například pro ležící pacienty nebo postižené děti jsou to okamžiky velice emočně a citově silné," přibližuje průběh felinoterapeutického sezení.
Léčebné účinky felinoterapiePodle řady zdrojů má kontakt s kočkou příznivý vliv na děti i seniory (sociální a psychická podpora), pomáhá řešit rodinné krize (úmrtí partnera, stresové situace, puberta), podporuje optimistický přístup k životu a zmírňuje vnímání bolesti i dalších zdravotních obtíží. U klientů po zákrocích zkracuje dobu pobytu v nemocnici, má prokazatelný vliv u depresí, hypochondrie či autismu. Kladný účinek byl zaznamenán také u hypertonie, mozkové mrtvice, apoplexie, mentální retardace, revmatismu, svalové dystrofie u dětí, smyslových vad, tělesných postižení, poruch chování a vývoje či psychosomatických onemocnění. |
Pořiďte si svého kočičího terapeuta
Felinoterapii si opravdu můžete dopřát už tím, že si kočku pořídíte domů. Kočka je přitom relativně nenáročné zvíře, které zvládne zabezpečit každá běžná domácnost. Venčit se nemusí, to nahradí kočičí záchod. Potřebuje misku s vodou a misku se žrádlem, zhruba dvakrát do roka byste ji měli odčervit (podáním tablety) a jednou za rok zajdete k veterináři na přeočkování. Vaši přítomnost přes den klidně oželí, užije si vás ráno a večer, když se vrátíte z práce.
Tomu, kdo je naopak celý den doma, kočka už svou přítomností aktivně pomáhá zvládat samotu i případné psychické problémy. Například starší člověk, který žije sám, se hned má o koho starat, s kým sdílet svoje neduhy a starosti. Motivující je i to, že každá kočka je osobnost, kterou si nejprve musíte získat.
Pokud tedy máte pocit, že by vám nebo někomu z vašich blízkých přítomnost předoucího tvora mohla v jakémkoliv směru pomoci, obraťte se na zkušeného chovatele některého z osvědčených plemen. A nebo se zajděte podívat do kočičího útulku. Tamní ošetřovatelé tvrdí, že zvíře, které má tzv. něco za sebou, je mnohem více empatické než šlechtěná zvířata. Ale to už je otázka přístupu a názoru.
V každém případě ovšem vybírejte pečlivě a nechte si poradit, ať už od chovatele nebo pracovníka útulku. Přesně specifikujte, v jakých podmínkách bude u vás kočka žít a co od ní očekáváte. Ten, kdo se o kočky každodenně stará, je zná nejlépe. Ví, která je trpělivá a hodí se třeba k dětem, a které bude nejlépe ve společnosti staršího klidného člověka. Většinou se to dá dopředu vytušit i v případě, že se jedná o koťata. A pokud by se soužití z jakéhokoliv důvodu nepodařilo, nevěšte hlavu. Útulky i někteří chovatelé mají v pravidlech, že jim kočičku můžete vrátit.
