Ocenění dostali hovawartka, která zachránila život své paní, služební pes pobodaný při zákroku na nebezpečného pachatele a psí pomocníci, kteří ulehčují život mladé autistce a epileptikovi.
Anketa vybírá jak z hrdinů laiků, tedy neslužebních psů, tak ze služebních a záchranářských psů a psů dlouhodobě pomáhajících. Čtvrtou a pátou kategorií je Spící srdce udílené In memoriam a Cena hlavního partnera.
Vánoční výzdoba hrobu se málem změnila v drama
Čtyřletá fenka Dona dostala ocenění za to, jak v podstatě intuitivně zachránila loni před Vánocemi život své paní. Eva Gojdová se pěšky vydala na zhruba tři kilometry vzdálený hřbitov, aby vyzdobila rodinný hrob. Fenku vzala s sebou, do kapsy si dala něco k jídlu. Jako dlouholetá diabetička to dělá automaticky, stejně tak si před cestou ještě změřila hladinu cukru v krvi.
Ocenění psí hrdinové |
Donu na hřbitově uvázala k plotu nedaleko rodinného místa a začala vyměňovat zvadlé květiny za vánoční výzdobu. Jenže zima, cesta na hřbitov a práce okolo hrobu zřejmě způsobily náhlý pokles hladiny cukru, takže si sedla na obrubu hrobu, začala podřimovat a upadat do hypoglykémie.
„Nebyl tam nikdo, kdo by mi řekl, abych si rychle vzala něco k jídlu,“ popisuje Eva Gojdová okamžiky, kdy přestávala vnímat a nebyla už schopná rozumně uvažovat. Na hrobě zřejmě seděla dlouho a matně si vzpomíná jen na to, že ji probralo až rázné olizování tváří. „Pes po mně skákal a já se doslova válela na vyzdobeném hrobě. Dona si totiž překousala vodítko, když jí mé chování připadalo nestandardní,“ vzpomíná.
Trochu se probrala, vypotácela se ze hřbitova, chytla Donu za zbytek vodítka a nechala se vláčet po lese úplně jinou cestou, než s fenou původně přišly. „Dona byla jediná jistota, ostatní svět jsem nepoznávala, netušila, kde jsem a co tam dělám. Jen mi bylo divné, že okolo nás sviští auta, protože naše běžná cesta na hřbitov vede celkem opuštěnou krajinou,“ vypráví paní Eva.
Mezitím padla tma. Naštěstí ji fena dovedla do centra obce na úřad a do knihovny, kam ji občas bere s sebou do práce. „Dona začala skákat na kliku od úřadu, kde právě uklízela paní Hladíková. Otevřela, zděsila se jak vypadáme, přinesla mi tatranky a společně jsme zavolaly synovi. Až zpětně nám doma došlo, že mi Dona zřejmě zachránila život. Nikoho nenapadlo, že by z nevinného výletu na hřbitov mohlo vzniknout takové drama,“ říká paní Eva, která s fenkou nikdy nechodila na cvičák. Dona zvládá jen základní povely a poslouchá jen do okamžiku, než zahlédne zajíce. Na rodinu a zvláště na paní Evu je ovšem velmi fixovaná.
Ovčák zadržel pachatele, který ho vážně pobodal
Dalším oceněným je záchranářský profík, německý ovčák Romer. Když loni v září pátrali policisté na Domažlicku po nebezpečném pachateli loupeží, věděli že může být ozbrojený střelnou zbraní. Včasné dopadení tedy bylo důležité. „Ukryl se v lese a protože neuposlechl naší výzvy, aby se vzdal, byl v souladu se zákonem použitý pes bez náhubku,“ vypráví Romerův psovod František Kohout.
Ovčák vběhl do hustého porostu a během chvilky pachatele dostihl. Psovod pak několikrát zaslechl nejen Romerův štěkot, ale i zasténání. Až když se k pachateli přiblížil zhruba na deset metrů, bylo jasné proč. Pes se muži zakousl do levé ruky a v pravici pachatel držel zakrvavený nůž, který po výzvě odhodil. Chtěl znovu uprchnout, ale pes své sevření nepovolil, takže psovod složil zločince na zem a nasadil mu pouta.
Až potom zjistil, že pes silně krvácí z krku a hrudníku. Pachatele předal kolegovi a za pár desítek minut byl Romer v péči zvěrolékaře v Blažejově. Rány nožem naštěstí minuly životně důležité orgány a operace i léčení proběhly úspěšně. Za dva týdny byl pes mimo ohrožení života, posléze se začal dostávat zpět do pracovní kondice. Když prokázal, že se nebojí ani náznaků útoku nožem, loni v listopadu se vrátil do služby.
Pomáhající psi jsou neocenitelní pomocníci
Německý ovčák Metis, černý jak uhel, takže mu nikdo neřekl jinak než Bubák, dostal za své činy cenu In memoriam. Byl specialistou na pachové práce, ale dokázal si poradit i s agresivním lumpem a za svůj život mu vděčí paní, která se ztratila v šumavských močálech, ale dokázala zavolat pomoc mobilním telefonem. Policejní hlídka ji hledala marně, takže nasadili Metise, který hodinu před půlnocí ženu našel.
Terezka a její parťák Kavi
O nic menší zásluhy nemají ani psí pomocníci, kteří pomáhají konkrétním lidem den za dnem s jejich těžkým životním údělem. Například mladičká Tereza trpí atypickým autismem a vývojovou poruchou chování. Svému asistenčnímu psu, černému německému ovčákovi jménem Cave Gymor, neřekne jinak než Kavi nebo Kavísek. Jejím pomocníkem se stal v roce 2013.
„Od dětství vyrůstala se psy, proto nás napadlo, proč by jako autista nemohla mít psího pomocníka, když ho mohou mít nevidomí či epileptici?“ vypráví Terezčina maminka. Podařilo se ho získat díky podpoře a nadšení lidí z organizace Helppes a dárců, kteří přispěli finančně. „Kavi nám přinesl strašně moc pozitivního. Od první vteřiny se od dcery nevzdálí ani na krok, bezpečně ji doprovází na ulici a do kroužků, je velmi empatický a pro Terezku znamená klid, jistotu a bezpečí.“
Také ošetřující lékař označil přítomnost psa v životě autistky za velmi pozitivní. Dívčina díky Kavimu mnohem lépe snáší složitá lékařská vyšetření v nemocnici, se psem po boku zvládá i další pro ni rizikové situace. Spolu s ním může do obchodu, do divadla, kina, kavárny, na výstavu i rockový koncert, kam by jinak nešla.
„Jsme velmi šťastní, že takového pomocníka máme. S dcerkou jsou silně spjatí. Pes ráno v sedm nastoupí do služby, večer v devět končí a nastupuje na noční. Hlídá dceřin spánek, protože ji budí noční děsy. Když jde o něco vážnějšího, běží mě hned vzbudit,“ vypráví Terezina maminka.
Stateční psi převzali svá ocenění při slavnostním vyhlášení ankety v Praze 1. dubna.
Posledním oceněným je psí společník epileptika Václava Komárka, mladého muže z Kravař, který má navíc kvůli poporodní paréze částečně nepohyblivou levou ruku. Jeho Colettku, velmi empatickou a citlivou fenku flat coated retrívra také vycvičili ve společnosti Helppes. Umí ohlásit epileptický záchvat dopředu, takže už by se nemělo stát, že Václav někde zůstane ležet bez pomoci.
„Navíc má na vestičce napsáno asistent epileptika a díky tomu by se lidé neměli obávat mi pomoci,“ věří mladý muž. Fenka mu pomáhá i v každodenních situacích, které kvůli postižené ruce sám nezvládá. Jen díky ní může jezdit sám do školy, pomáhá mu s rehabilitací, dělá mu společnost. „Nejdůležitější pro mě je, že je Colettka můj parťák a nejsem sám. Život mi hodně změnila k lepšímu a věřím, že se zlepší i moje zdraví a budu jako ostatní.“
Anketu Statečné psí srdce vyhlašuje časopis Psí kusy ve spolupráci s anketou Zlatý záchranářský kříž a se záchranářským magazínem Rescue report. Záštitu nad anketou drží Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR. Vítězové jednotlivých kategorií Statečného psího srdce automaticky postupují do nominace na prestižní ocenění Zlatý záchranářský kříž. |
