Český bezproblémový pes s chutí do života. Takže stále oblíbenější

Český strakatý pes, kterému jeho majitelé neřeknou jinak než strakáč, je ryze českým plemenem a zřejmě jediným na světě, které bylo původně vyšlechtěno pro laboratorní účely. Když o něj v roce 1980 přestal mít Fyziologický ústav ČSAV zájem, asi by zaniklo, nebýt jeho vynikajících vlastností.

Tehdy se Český svaz chovatelů snažil ryze české plemeno zachránit s pouhými několika exempláři psů a fen, které se mu podařilo od ČSAV získat. Jenže o štěňata vypadající příliš obyčejně a voříškovsky lidé neměli moc zájem, takže na počátku devadesátých let bylo plemeno opět na pokraji vymření.

Tehdy se ovšem nadšencům podařilo po republice sehnat poslední čistokrevné jedince a zhruba v roce 1993 chov skutečně obnovit.  

Od té doby je plemeno na vzestupu a zvlášť poslední roky zažívá skutečný boom. Spousta lidí už totiž nehledá co nejexotičtější a výjimečný vzhled, ale skutečného parťáka, se kterým se dá podnikat téměř cokoliv. A to český strakáč splňuje beze zbytku (více o tomto bezúdržbovém „voříškovi“ čtěte zde). 

Českým strakatým „voříškům“ se zřejmě blýská na časy

Strakáči se hodí i do rodin s dětmi, což potvrzuje chovatelka Dana Zelenková, u které se právě v těchto dnech batolí po zahradě spolu s jejími malými dětmi i devět štěňat. Během naší návštěvy fenka Anča stíhala opečovávat nejen svá zhruba pětitýdenní mláďata, ale dohlížet i na děti, věnovat se nám i hlídat. A přitom bylo vidět, jak jí cvrkot kolem svědčí, protože strakáči společnost milují.

Fenka Anča je sama dlouhosrstá, ve vrhu má ale i štěňata krátkosrstá, což je v pořádku, protože standard plemene připouští oba typy. Záleží jen na tom, co se komu líbí. „Ti dlouhosrstí jsou hladší a jemnější, proto jsem si dlouhosrsté zvíře vybrala i já. Kratší srst je drsnější,“ vysvětluje rozdíl Dana Zelenková.

Strakáči jsou podle ní v každém případě skvělí společníci, nenároční na údržbu: „Mám osobně vyzkoušeno, že se dají bez problémů chovat i v bytě, nemusíte nutně bydlet v domě se zahradou. Nutné je však počítat s tím, že zhruba první rok života je strakáč hodně aktivní a potřebuje hodně pozornosti, jak procházky, tak zabavit hračkami. Když se ale jeho výchově patřičně věnujete, po roce tato časová náročnost klesne a pes si přivykne na životní rytmus rodiny.“

Chcete poznat strakáče?

Spolek českého strakatého psa sdružuje nadšence, kteří toto národní plemeno prostě zbožňují a snaží se o jeho popularizaci. Až tak, že pořádají společné půldenní až jednodenní vycházky a výlety, aby se jejich milovaní strakáči pořádně vyřádili s dalšími příslušníky svého plemene. Chcete-li tedy toto plemeno pořádně poznat, klidně se k nim na některé akci přidejte, termíny, místa a kontakty najdete zde.

Každé štěně je samozřejmě trochu jiné, některé je klidnější, jiné bláznivě divoké, ale vychovat se dají všechna, je to jen o důslednosti ve výchově.

Strakáč koneckonců zvládne i to, že odejdete do práce, zvykne si, že je přes den doma sám a zhruba jeden a půl hodiny strávené na procházce mu za den stačí. „Samozřejmě, že jsou pro strakáče ideálnější sportovně založené rodiny podnikající se svým psem třeba turistické výlety, ale zvykne si všude a přizpůsobí se,“ ujišťuje chovatelka, která na strakáče nedá dopustit.

„Strakáči jsou vhodní i pro canisterapii, v podstatě milují jakékoliv aktivity, kde mohou vybít svůj temperament a trávit čas se svojí smečkou a ideálně i s dalšími psy,“ doplňuje členka Spolku českého strakatého psa Dana Vaňourková. (Více o canisterapii s dětmi najdete například v předchozím článku zde.)