V relativně blízké Vídni otevřeli svoji první kočičí kavárnu před dvěma lety (čtěte zde), pod názvem Neko, což japonsky znamená kočka. Od začátku letošního října ji má i Praha. Ani Jana Pařízková, jedna ze dvou dcer majitelky Kočkafé Freya, nezastírá inspiraci Japonskem: „Sestra miluje japonskou kulturu, o kočičí kavárně přímo snila, takže jsem jí nakonec pomohla mámu přesvědčit. Původně totiž plánovala malou cukrárnu někde na předměstí metropole,“ usmívá se.
Na radnici si s nimi ohledně povolení nejprve nevěděli rady, přece jen jsou v Praze první. Nicméně projekt se zalíbil, takže se cesta našla. „Měli jsme z toho trochu strach, ale na příslušném odboru nás úžasně podpořili. V podstatě jsme v červnu podávali žádost a v říjnu jsme měli otevřeno.“
Sedm koček, kocourů i koťat z útulku či přímo z ulice se nám vine pod nohama, leží na křeslech, na okně, vrní návštěvníkům na klíně. Jména jim vybrali příznivci kavárny prostřednictvím Facebooku. „Přijít do útulku a vybrat si je bylo hodně těžké. Museli jsme je vybírat tak, aby se všichni navzájem snesli, což se víceméně povedlo. Nejtěžší ale bylo nechat tam ty ostatní,“ nezastírá Jana, že kočky miluje a možnost odlehčit útulku byla jednou z motivací vzniku kavárny.
Už za provozu kavárny našli přímo v Bořivojově ulici mourovaté kotě, absolvovali s ním veškerá potřebná veterinární vyšetření i ošetření a dneska je Bořivoj, respektive Bořek, jedním ze zdejších kočičích mazlíků, jehož by už na ulici zřejmě nikdo nedostal. I hosté berou zdejší kočičáky za své: nosí jim hračky, pelíšky i konzervy, přebytky končí ve spřáteleném útulku.
13. 12. charitativní akce na pomoc kočkám bez domovaV uvedenou sobotu bude v prostorách Kočkafé Freya od 11 do 10 hodin probíhat charitativní bazar, jehož výtěžek poputuje ve prospěch kočičího útulku o.s. Kočičí domov Sluníčko. Na jeho adventní umisťovací výstavu můžete zamířit už v neděli 30. listopadu od 10 hodin v obchodním domě Prior v pražských Modřanech. |
Kočičí kavárna má však svá specifika. Už při vstupu musíte dávat pozor, abyste nějakou kočku nepustili ven, o nějakou nezakopli, případně ji nezasedli. Kočky se pochopitelně nemají krmit dorty, i kdyby vás to sebevíc lákalo, protože to odnesou zažívacími potížemi - právě během naší návštěvy mířila jedna k veterináři. A nemají se rušit během spánku; přijdou, když to uznají za vhodné. Pak ocení nejen mazlení, ale i hru, a to nejen koťata, ale i ty dospělé.
„Naopak je ale dobré si před nenechavými tlapkami hlídat nejen dobroty na talířku, ale třeba i tašku s nákupem,“ usmívá se Jana, která má radost, že jejich hosté kočičí osazenstvo respektují a naopak. Ani rodiny s dětmi tu překvapivě nejsou problém, a že jich tu zvláště o víkendech není málo. Bez rezervace si tu ale kolikrát nesednete ani ve všední den.
„A co na kočky v kavárně říká hygiena?“ napadne vás určitě...
Specifická pravidla provozu se zdaleka netýkají jen hostů kavárny, ale především kuchyně, obsluhy a odděleného zázemí pro kočky, kam mají možnost kdykoliv odejít . „Může to být proto, že touží po chvilce klidu, i když hosté jejich soukromí většinou opravdu respektují. Také tu mají žrádlo, pelíšky a kočičí záchody,“ ukazuje nám naše průvodkyně čistě kočičí království, kam hosté nesmějí.
Za bar, nebo dokonce do kuchyně, zase v žádném případě nesmějí kočky. „To je naprosto striktní pravidlo, v podstatě podmínka provozu naší kavárny,“ vysvětluje Jana. Prakticky to pro obsluhu znamená nosit veškeré horké nápoje ke stolům po jednom. Nejen proto, že bar je oddělený od prostoru kavárny lítačkami. „Navíc si totiž musíte hlídat, kam šlapete, abyste nezakopli a nějakou kočku nebo hosta neopařili,“ dodává Jana s tím, že všechno je jen otázka zvyku.
Kočičí osazenstvo může kdykoliv odejít do zázemí, kde má misky se žrádlem, záchody i pelíšky.
Hosté prý naštěstí o něco pomalejší obsluhu přijímají s naprostým klidem. Do určité míry to je možná dané i zdejší atmosférou, tak odlišnou od uspěchaného tepu velkoměsta za dveřmi. „Chodíme se sem odreagovat od stresu, felinoterapie opravdu funguje,“ vysvětluje mladý pár, proč si kavárnu rychle oblíbil.
„Jsem z Moravy, ale měl jsem tu jednání s pražskými partnery. A když jsem to vyprávěl vnučce, musel jsem ji sem vzít. A to máme kočky doma. Ale právě proto vím, jak je uklidňující si je pohladit,“ dodává starší sympatický pán.
