2. Nevěřte pověrám
Nádherný úlovek, který láká ke zpracování do smaženice. Jen mít jistotu, že není některá z hub jedovatá.
Kolem hub a jejich jedovatosti koluje řada mýtů. A ačkoli žijeme v době internetové, lidé některým z nich zarputile věří.
Není pravda, že:
Hřib žlučník je hořký, a tak ho nejíte. Holubinka vrhavka pálí, a tak ji nejíte. Ale obráceně to neplatí. Smrtelně jedovaté houby mohou být docela nenápadné nebo dokonce chutné. |
- Jedovatá houba nemůže být červivá a okousaná. Pro jiné živočichy totiž nemusí být jedy obsažené v houbě toxické.
- Jedy v houbách se zničí vařením. Mnohé houby obsahují termostabilní toxiny – jedy, které se varem nezničí.
- Jedovaté houby jsou pestře zbarvené. I málo výrazné houby mohou být jedovaté. Smrtelně. Muchomůrka zelená, muchomůrka jízlivá, čepičatka jehličnanová, pavučinec plyšový.
- Přiložíte-li k jedovaté houbě stříbro, tak zčerná. Žádný houbový jed nemůže vyvolat takovouto reakci.
- Chutné houby jsou automaticky jedlé.
Podívejte se na video pojednávající o lysohlávkách, které si můžete splést s čepičatkou z pořadu České televize Na houby.
16. března 2012 |
