Vybrali jsme pět hub, které si někdy poplete i zkušený houbař. Ten, kdo sbírá pouze hřibovité houby, nemusí mít z fatální záměny strach, ovšem houbaři sbírající holubinky, růžovky a další druhy lupenatých hub musí být velmi ostražití.
Bez knihy do lesaStáhněte si do čtečky průvodce Poznáváme jarní houby a těžký atlas hub klidně nechte doma. |
Absolutně neplatí, že houby okousané plži, zvěří či prožrané červy jsou jedlé. Larvám ani plžům jedovaté toxiny nevadí. Mají totiž jinou látkovou výměnu, a tak si klidně pochutnají i na smrtelně jedovaté muchomůrce zelené.
Neplatí ani pověra, že všechny jedovaté houby jsou nepříjemné na chuť a pálí. Můžeme opět poukázat na muchomůrku zelenou. Vůni má nenápadnou a podle lidí, kteří se jí otrávili, chutná dokonce báječně. Oproti tomu řada jedlých druhů má nepříjemnou vůni a palčivější chuť, ale ty se tepelnou úpravou ztrácejí.
Ani mýtus o tom, že jedovaté houby po rozkrojení změní barvu, není založen na pravdě. Změna barvy nesouvisí s toxiny, ale je důsledkem okysličovací reakce barviva. Jistě se vám už do ruky dostal jedlý hříbek, který po rozkrojení zmodral.
A stejným nesmyslem je i pověra, že stříbro po kontaktu s jedovatou houbou zčerná. Nezčerná. Jedovaté toxiny tuto reakci nezpůsobují.
1. Muchomůrka růžovka vs. muchomůrka tygrovaná
Muchomůrka růžovka je jedna z vůbec nejchutnějších hub. Dříve lidem nahrazovala maso, proto se jí říká masák. Roste od května do října ve všech lesích. Klobouk je v mládí polokulovitý, později až plochý, dorůstá průměru 5 až 20 centimetrů.
Pokožka je masově narůžovělá, bílé lupeny při poranění zrůžoví, stejně jako ostatní místa při napadení hmyzem.
Muchomůrka růžovka
Muchomůrka tygrovaná
Odlišné znaky: Od muchomůrky tygrované ji odlišíte díky prstenu. Růžovka ho má výrazně rýhovaný, muchomůrka tygrovaná hladký. Růžovka má navíc třeň pokrytý více kruhy malých bradavek, tygrovaná jej má zakončen bílou obrubou.
Muchomůrka tygrovaná roste od června do října v listnatých lesích a parcích, především v teplejších oblastech. Klobouk má průměr 4 - 12 cm, bývá šedohnědý nebo žlutohnědý.
Dužnina je bílá a neměnná. Je prudce až smrtelně jedovatá, vyvolává mykoatropinovou otravu. Následky mohou být vážné i po požití malého množství.
2. Holubinka trávozelená vs. muchomůrka zelená
Holubinka trávozelená roste hlavně pod břízami, ale i smrky, často na lesních cestách nebo i v parcích, od června do října. 3 - 10 cm velký klobouk je zelený, uprostřed nahnědlý. Třeň je křehký, bílý, ve stáří narezivělý. Stejně jako ostatní holubinky chutná skvěle ve směsích nebo vypražená do škvarků.
Holubinka trávozelená
Muchomůrka zelená
Odlišné znaky: Holubinku rozeznáte podle toho, že nikdy nemá prsten ani pochvu naspodu třeně. Ta je u muchomůrky zelené lidově nazývaná kalich smrti.
Muchomůrka zelená je naše nejjedovatější houba, která má na svědomí až 90 procent veškerých úmrtí po otravách houbami. Roste od června do října, především v listnatých lesích. Zbarvení klobouku může být nažloutlé, zelené, ale i bělavé.
Základním poznávacím znakem je ztlustlý spodní třeň, který obepíná volná pochva jako punčocha.
3. Hřib kovář vs. hřib satan
Hřib kovář roste už od května, ale hojný je především v létě a na podzim. Najdete ho ve všech typech lesů, nejvíce ve smrčinách a hlavně v podhorských oblastech.
Má tmavohnědý až hnědočerný sametový klobouk, dužnina je sytě žlutá, po poranění intenzivně modrá. Třeň je červeně šupinkatý. Je oblíben pro svou pevnost, chutný je v omáčkách i naložený v octu. Vyžaduje delší tepelnou úpravu.
Hřib kovář
Hřib satan
Odlišné znaky: Hřib kovář má tmavší klobouk a na třeni červené šupiny. Hřib satan má na třeni červenou síťku.
Hřib satan najdete jen velmi vzácně, především v teplých listnatých lesích, pod buky, duby, lípami, břízami a habry. Klobouk má bělavý nebo našedlý, dužnina je bělavá, na řezu slabě modrá. Za syrova je prudce jedovatý, vyvolává silné žaludeční a střevní potíže. Protože jde o vzácnou houbu, je třeba ho chránit a nesbírat.
4. Ryzec smrkový vs. ryzec kravský
Ryzec smrkový můžete najít od srpna do listopadu, často v mladých smrčinách nebo na travnatých okrajích lesů či kolem lesních potoků. Klobouk má oranžový s tmavšími soustřednými kruhy. Starší plodnice mívají zelené fleky. Bohužel je často napaden hmyzem.
Chuť má kořennou, skvěle chutná na sádle nebo naložený do octa.
Ryzec smrkový
Ryzec kravský
Odlišné znaky: Ryzec smrkový roní červené mléko, ryzec kravský palčivé bílé. Další jedlý ryzec borový má mrkvově červené mléko a ryzec syrovinka bílé, sladké a velmi silně ronící.
Ryzec kravský má kobouk, který je na okrajích nápadně chlupatý, načervenalý se světlejšími pruhy. Může dosáhnout šířky až 12 cm. Roste nejčastěji pod břízami a ve světlých lesích, někdy i mimo ně, především v létě a na podzim.
Vyznačuje se ostrou palčivou chutí. Vyvolává silné průjmy a zvracení.
5. Liška obecná vs. hlíva olivová
Liška obecná je jedna z nejoblíbenějších hub. Roste od června do října v jehličnatých lesích, často pod smrky, místy velmi hojně. Klobouk má žlutý nebo oranžovohnědý, nálevkovitý, na okrajích zprohýbaný, dužninu bílou.
Nejlepší je ve smetanových omáčkách, polévkách, smažená na oleji, s estragonem. Hodí se i k nakládání.
Liška obecná
Hlíva olivová
Odlišné znaky: Liška obecná vyrůstá ze země na rozdíl od hlívy olivové, která vyrůstá v trsech ze dřeva. Rovněž podobná strmělka nálevkovitá (jedlá) ze dřeva nikdy neroste.
Hlíva olivová se nejčastěji vyskytuje v teplejších oblastech, na kmenech či pařezech listnatých stromů, obvykle ve větších trsech. Nálevkovitý klobouk je oranžový či hnědavý, dužnina žlutavá, tuhá.
Způsobuje lehčí otravy. Je příčinou žaludečních potíží, které však po několika hodinách skončí bez následků.
