Proč byste měli vzít na milost plastové květináče

Plast je hnusný, neekologický a rostliny v něm nemohou dýchat, vybalí na vás zavilí odpůrci plastových obalů květin. Přesto existují objektivní důvody, proč stojí za to naučit se je používat. Například jsou pro rostliny zdravější.

"Plastové květináče jsou lehké a levné, to je důvod, proč je profesionální zahradníci používají. Je to pro ně prostě výhodné," zní další argumenty těch, co hledají negativa. A mají do určité míry pravdu. Každý zahradník skutečně uvítal, když se plastové obaly na květiny na trhu objevily. Vyřešily totiž spoustu problémů a ulehčily namáhavou práci.

A co vzhled?

Pro spoustu lidí je stále nepřijatelný "umělohmotný" vzhled plastových květináčů, to je jediný důvod nechuti k jejich používání. Neradi slyší, že má plastový květináč oproti terakotovému jakékoliv výhody. Přitom stačí obojí vtipně zkombinovat. Rostlinu zasadit do květníku plastového a místo podmisky použít líbivější terakotový či keramický obal s glazurou. Nebo třeba proutěný košík či dřevěnou bedničku s vloženou plastovou podmiskou a podobně.

Plast nic neskrývá

"Zdravotní hledisko, to byl jeden z důvodů, proč jsme zhruba před třiceti lety přivítali plastové květináče s takovým nadšením," uvádí nás do problematiky zkušená fytopatoložka neboli rostlinolékařka Eva Dušková.

"Póry ve stěnách tradičních cihlových květináčů totiž umožňují choroboplodným zárodkům v nich bez problémů přežívat. Ty pak při použití staršího květináče mohou napadnout nově vysazenou rostlinu, protože je z těch pórů nijak nedostanete. Jedině vyvařením nebo složitým máčením v dezinfekčním přípravku, který byste pak museli zase pracně vymývat a nechat odvětrávat," vysvětluje Dušková a pokračuje v argumentaci. "Oproti tomu plastový květináč můžete používat opakovaně stále dokola. Stačí ho vyčistit a umýt vodou, případně s přídavkem Sava, a víte, že je pro rostlinu v podstatě sterilní. Proto je starší plastový květináč vedle terakotového v tomto směru prostě v pohodě."

Choroboplodné zárodky přitom pro rostliny nejsou jediným nebezpečím číhajícím v pórech cihlových květináčů. "Usazují se v nich i soli, což poznáte podle nepěkné, většinou špinavě bílé kresby na vnější straně květináče. Pak stačí, aby se změnilo například ph vody na zalévání nebo její teplota a soli se ze stěny květináče začnou vymývat do pěstebního substrátu. To neprospívá žádné květině," osvětluje nám odbornice, která dobře ví, co všechno může rostlinám ublížit.

Dnes se obecně doporučuje pěstování v kupovaném, pro určitý druh rostlin vhodném substrátu, ve kterém se půdní patogeny nevyskytují. Jiný je určen pro pokojové, jiný pro truhlíkové rostliny, další pro palmy či sukulenty. Zasadíte-li tedy rostlinu do čistého plastového květináče a použijete ten správný substrát, máte jistotu, že rostlina zakoření do zdravého prostředí.

Hospodaření s vodou

Vodu plastové květináče udrží déle, protože se odpařuje pouze povrchem půdy. Díky tomu jsou rostliny v nich pěstované méně náročné na zálivku. Celá léta se pracuje na ideální konstrukci plastového květináče tak, aby co nejideálněji nasával vodu zespodu. Vždycky ale platí, že žádnou květinu nesmíte nechat stát ve vodě. "V tomto bývají zrádné nejrůznější neprůhledné okrasné obaly květináčů, které ztěžují kontrolu stavu vody. A to bez ohledu na materiál květináče," varuje Eva Dušková před nebezpečnou nekontrolovanou zálivkou.

Cihlové květináče odpařují vodu celým povrchem, což pro rostlinu znamená rychlejší ztrátu vody. Zvláště v teplých letních dnech si tedy musíte hlídat, aby rostlina měla vody stále dostatek. "Z tohoto hlediska je nejvhodnější rostliny letněné přes sezonu venku na zahradě zapustit do jamky v půdě i s květináčem, přes celé léto. Pokud se jedná o rostliny například na terase, je možné povrch nádob pokrýt různými materiály nebo krytem. Například ze dřeva, kůry, kamenů a podobně, aby nedocházelo k přehřívání kořenů, ale i listů od rozpáleného okolí. Na terase nebo na balkoně bývá často jako na poušti," radí Dušková.

Není plast jako plast

Plastové obaly jsou skutečně mnohem lehčí než tradiční cihlové květináče, ať už jsou to tenké černé kontejnery nebo kvalitní, pevné plastové květináče. Znamenají snadnější manipulaci, jak pro zahradníky během pěstování rostlin, tak pro přepravu hotových rostlin určených k prodeji.

"Tenké černé plastové květináče jsou určené jen pro mladé rostliny, na jejich předpěstování v zahradnictví," vysvětlila nám rozdíly v plastových obalech zemědělská inženýrka Dana Makrlíková. Kvalitnější a pevnější květináče většinou najdete v barvě bílé, terakota nebo zelené. Ty jsou určeny pro pěstování rostlin na terasách a balkonech, hodí se ale samozřejmě i pro pokojové rostliny. "Na většinu z nich musíte po zakoupení vzít nůž a na naznačených místech je ve dně obalu opatřit odtokovými dírkami. Pokud to neuděláte, nebude mít voda například při dešti možnost odtékat a rostlina vám velice rychle zajde," upozorňuje nás na naprosto základní informaci, kterou byste se měli dozvědět od prodejce.

Pokud zakoupíte rostlinu v tenkém černém plastovém květináči, je to tedy vlastně o provizorní obal. Přitom může jít jak o rostliny pokojové, tak o sazenice, například letničky do truhlíků. V obou případech se počítá s tím, že v nich rostliny nebudete pěstovat dále, ale že je přesadíte do kvalitnější a pevnější nádoby odpovídající velikosti.

"Balkonové rostliny jako pelargónie, petúnie či fuchsie jsou vlastně většími sazenicemi. Jsou tedy už svou povahou určeny pro přesazení do truhlíků nebo ozdobných nádob. Dekorativním a na pohled příjemným obalem přitom může být třeba starý koš, uvnitř je ale třeba mít pro rostliny vhodnou a snadno manipulovatelnou nádobu. V té pak celou řadu rostlin na podzim snadno přestěhujete do vnitřních prostor, kde přečkají zimu," nabízí rozumnou kompromisní variantu Dušková.