Pro sběratele dýmek je zajímavý indiánský exemplář i dýmka z kukuřice

aktualizováno 
Jedni sbírají dýmky již zakouřené, druzí "panenské“. Mezi sběrateli dýmek najdete ty, co si ze svých exponátů občas popotáhnou, jiní se jen dívají. Podobně jsou běžné ucelené sbírky z nějakého období či od určitého výrobce, další sběratel vás naopak ohromí kvantitou.

Vysoce ceněné jsou dýmky původních obyvatel Spojených států. | foto: Profimedia.cz

Sběratelství dýmek mělo v počátcích mnoho podob. Prvním impulzem snad bylo, že si vysloužilí vojáci na památku nechávali "porcelánky" s číslem nebo znakem pluku či s výjevy z bitev, jichž se zúčastnili.

Materiálem může být jantar i kukuřice

Skleněná dýmka patří mezi rarity.Experimentování s výrobou dýmek nabralo na obrátkách především poté, co se do Evropy z Ameriky dostal tabák. I když desítky archeologických exponátů z pálené hlíny sloužících zřejmě k inhalaci kouře dokládají, že dýmky si člověk vyráběl už dávno předtím.

V Evropě se dýmky z různých materiálů vyráběly v Rakousku, Německu, Itálii, Francii, Anglii či Holandsku. Gouda nebyla jen městem sýrů, sídlilo v ní pět set dýmkařských dílen či firem.

Domorodci v Africe a Jižní Americe dýmky současně používali i k rituálním účelům. Aby nevypadaly obyčejně, malovali na ně zvířecí motivy, případně je upravovali glazováním. V Arábii se zase staly populární tzv. čibuky.

Jeden čas se dostaly do obliby dýmky z mořské pěny, později se ke slovu dostal i porcelán. Ten se však snadno rozbije, má špatnou poréznost, ale především v ruce pálí.

Dýmky s kovovou hlavičkou se vyrábějí především v Asii a vzhledem k poměrně značné nedostupnosti se stávají velmi vyhledávaným sběratelským artiklem. Oblíbeným a luxusním materiálem je i jantar, který se používá dodnes, i když spíš jen na náustek.

Najdou se ale i rarity. Dýmky z mrožího klu, mušlí, kostí zvířat, kamene, skla i palic kukuřice. Ty začali vyrábět černoši na plantážích a jejich výroba tam přetrvala dodnes.

Ke světové špičce patří například kolekce firmy Castello.Zkoušelo se i dřevo, protože je trvanlivé, lehké, porézní, bohužel se ale snadno propalovalo. Až počátkem dvacátého století objevili výrobci kořen vřesovce stromovitého (Erica arborea), divoce rostoucího na středomořském pobřeží. Díky vyššímu obsahu křemíku bez problémů vydrží vyšší teploty, navíc je velmi tvrdý a jeho nádherná červenohnědá barva lahodí oku.

Nejvzácnější dýmkařské kousky

Roli pomyslného modrého mauritia plní nejstarší dýmky vůbec, to znamená ty indiánské, z Jižní a zejména Střední Ameriky, kde sídlila Aztécká a Mayská říše.

Dochovalo se jich jen velmi málo, španělští conquistadoři totiž "pohanské předměty" nemilosrdně ničili; tedy pokud nebyly ze zlata. Dýmky indiánů většinou měly hlavičku z měkkého červeného kamene katlinitu či tropických dřevin a na těch byla často vyobrazená zvířata.

Podobně vzácné jsou i dýmky míru, tzv. kalumety. Měřily i přes metr, troubel měly obvykle šroubovitě tvarovanou, někdy ji ovšem nahrazovalo topůrko válečné indiánské sekyry, tomahavku.

Starých dýmek se obecně dochovalo málo, i proto, že šlo o předmět denní potřeby. U nás navíc i levný, protože za minulého režimu byly dýmky zařazeny mezi potravinové zboží a tudíž byly státem dotovány.

Za dýmkami do evropských muzeí

V Prosečském muzeu najdete vitríny plné zajímavých i drahých exponátů. Velmi známé je muzeum Dunhill pipe v Londýně, ale nejprestižnější najdete v malém francouzském městě Saint-Claude. Tam je i síň Mistrů cechu dýmkařů, kam jsou pravidelně přijímáni ti nejlepší z nejlepších.

Podobné expozice jsou k vidění v Nizozemsku (Groningen, Utrecht a Gouda), Polsku, Rakousku, Německu, Itálii i u nás, v Proseči na Vysočině. Ta je stále ještě centrem výroby dýmek v Česku.

V mnoha prosečských chalupách se našly dýmky zděděné po předcích. Právě ty se staly v šedesátých letech minulého století jádrem městské sbírky, která čítá přes tři stovky nádherných exponátů. Více se o ní dozvíte zde.

Občas se pořádají výstavy dýmek i v galeriích. Expozice dýmek najdete například na zámcích Orlík, Javorník či Kozel i ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.

Autoři:

Tipy na jaro


Nejčtenější

Pohlreich: Tuhle omáčku se, chlapci, naučte. Žádná jí neodolá

Filet mignon v košilce ze slaniny s estragonovou omáčkou a pečenou jarní...

Ve druhém pokračování Pohlreichovy show Rozpal to, šéfe! rozebral kuchař ten nejdražší a nejjemnější kus hovězího, tedy...

Zahradu u Baťova domku zvládli přetvořit za sto tisíc, pomohli kamarádi

Terasu ze starých cihel doplnil nábytek ze zlínské produkce.

Proměna zahrady u jednoho z Baťových půldomků ve Zlíně vyžadovala citlivý přístup s respektem ke specifické historii i...

UHO stále žije. V restauracích se maskuje za přírodní šťávu

Základní omáčka, kterou v restauraci najdete u receptů s jídlem přelitým šťávou.

Tradiční česká rychlovka z jídelen v podobě UHO, tedy univerzální hnědé omáčky, stále přežívá v řadě hospod a...

Odis je ideální psí společník z Ukrajiny, miluje sport i lenošení na gauči

Toto plemeno se skvěle hodí na všemožné psí sporty.

Ukrajinský odis je univerzální společník vhodný jak pro sport, tak lenošení na gauči. Je to vynikající rodinný...

Rodinnou zahradu na kraji města architekti propojili s okolní krajinou

Z nudné smutné placky u novostavby rodinného domku vytvořili architekti se...

Mladí manželé z Českolipska měli už při výstavbě domu jasno v tom, že si nechají od architekta navrhnout i zahradu. Jen...

Další z rubriky

Sehnat kuchaře je největší problém gastronomie, řekl Punčochář v Rozstřelu

Šéfkuchař Jan Punčochář v diskusním pořadu iDNES.cz Rozstřel. (30. dubna 2019)

Šéfkuchař Jan Punčochář je jedním z nejvýraznějším členů pražské kulinářské scény. V současné době ho můžete pravidelně...

Zálesácký chleba zvládnete snadno i na grilu v polních podmínkách

Pečení chleba

Není to sice tradiční kvasový chléb, ten jen tak někdo nezvládne a jeho příprava potřebuje daleko více času. Ale jestli...

Pohlreich: Tuhle omáčku se, chlapci, naučte. Žádná jí neodolá

Filet mignon v košilce ze slaniny s estragonovou omáčkou a pečenou jarní...

Ve druhém pokračování Pohlreichovy show Rozpal to, šéfe! rozebral kuchař ten nejdražší a nejjemnější kus hovězího, tedy...

Najdete na iDNES.cz