Nejběžnější jedovaté pokojové rostliny, které míváme doma, patří do čeledi áronovitých. „To jsou rostliny, které mají typické květenství: palici a toulec. Podle toho okamžitě poznáte, že jde o potenciálně nebezpečnou áronovitou rostlinu. Protože jedovaté jsou všechny, jen některé více, některé méně,“ vysvětluje Romana Rybková, specialistka na tropické rostliny.
Znáte jedovaté pokojovky? |
Tu asi nejčastěji pěstovanou a hodně populární možná máte v kanceláři. Spathiphyllum neboli lopatkovec je totiž rostlina z nížin tropické Ameriky, která je neuvěřitelně odolná a vydrží i zanedbávání. „Nepotřebuje tolik světla, ochotně kvete a snese poměrně skromné podmínky,“ popisuje kurátorka.
Potenciální nebezpečí áronovitých rostlin se ovšem skrývá v tom, že obsahují jedovaté alkaloidy. Na dotyk nebezpečné nejsou, ale na požití bohužel ano. Což může znamenat problém v domácnosti s domácími zvířaty nebo malými dětmi.
Nejhorší je difenbachie
Nejnebezpečnější je difenbachie, která je populární pro krásné pestré listy a snadno se pěstuje. Podle botaničky ji téměř nejde zabít a je schopná růst i v té nejzanedbanější kanceláři za té nejskromnější péče.
Pozor na difenbachie!„Tyto rostliny jednak obsahují jedovaté alkaloidy, ale navíc ještě mají ve své šťávě jehličkovité krystaly šťavelanu vápenatého. Tyto v podstatě mikroskopické krystalky jsou hodně ostré a pokud tedy třeba dítě vezme do pusy list této rostliny a začne ho žvýkat, tak mu ty drobné krystalky rozdrásají sliznice a o to snadněji se potom ty jedovaté alkaloidy dostanou do organismu,“ vysvětluje kurátorka s tím, že se obětí této rostliny mohou stát třeba morčata či malí psi.   I ulomený list ale může způsobit velmi nepříjemné potíže. „Pokud se jedovatá rostlinná šťáva z poškozeného listu dostane třeba do očí, umí způsobit hodně těžké záněty očí nebo dokonce dočasnou slepotu. Při olíznutí šťávy pak otoky v krku, ztížené dýchání či otoky sliznic,“ popisuje s tím, že na pěstování v bytě je difenbachie opravdu zbytečně nebezpečná. A doporučuje vybrat si jiné pokojovky, i mezi nejedovatými je velký výběr. |
Mezi jedovaté áronovité rostliny patří téměř tři a půl tisíce platných druhů (některé se najdou i v naší volné přírodě) a v jejich jménech má jasno jen málokdo. Podle Romany Rybkové se z amerických rodů v domácnostech pěstují především toulitky neboli antúrie (Anthurium), oblíbené jsou filodendrony a monstery (rody Philodendron a Monstera), syngonie (Syngonium), již zmíněné lopatkovce (Spathiphyllum), diefenbachie (Dieffenbachia), xantozomy (Xanthosoma), užovníky (Caladium) a vodní babelky (Pistia) v akváriích a jezírkách. Na pěstování je většina z nich nenáročná, nemají rády jen extrémně slunné prostory s vysokou teplotou a suchým vzduchem.
Často pěstované jsou antúrie, pro krásné květenství od bílé, přes lososové odstíny až po červenou či hnědavé odstíny, využívají se dokonce i k řezu.
Oblíbené jsou i filodendrony, kterých je celá řada kultivarů: s miniaturními listy až po obrovské rostliny, které se sotva vejdou do bytu. I u nich po požití hrozí zvracení a nepříjemné bolesti břicha, což opět platí zvláště pro malé děti.
Jinak jsou pro filodendrony i podobné monstery typické vzdušné kořeny, které zásadně neodstřihávejte, rostliny byste oslabili. „V přírodě totiž rostou jako liány a díky vzdušným kořenům se dostávají zpátky k půdě a tedy i k živinám,“ vysvětluje Romana Rybková. Vzdušné kořeny tedy u těchto pokojovek stačí omotat kolem kmene a stočit ke květináči, rostlina jejich špičkou zakoření.
Philodendron hederaceum ´Brazil´ (arónovité)
Monstera deliciosa (arónovité)
Caladium bicolor hybrid (arónovité)
Anthurium warocqueanum (arónovité)
Z monster Rybková doporučuje vybírat kultivary se žíhanými listy, protože nedorůstají tak obřích rozměrů. „Pokud vám ale monstera přeroste přes hlavu, můžete vrcholovou část rostliny odříznout a zasadit ji vzdušnými kořeny do hlíny. Jako řízek. A vypěstujete si z ní jednoduše novou,“ radí kurátorka. Jedovaté jsou ovšem monstery také.
Zajímavé je, že přestože jsou všechny áronovité rostliny více či méně jedovaté, přesto se v jejich domovině hlízy některých druhů po tepelné úpravě či sušení používají i k jídlu. „Také plody monster jsou jedlé a velmi chutné, místně patří k důležitým druhům ovoce,“ popisuje botanička. A ze vzdušných kořenů monster a filodendronů se pletou hrubší koše na dopravu zeleniny.
Pozor, na otravu někdy stačí i voda z vázy s nařezanými květy
Oblíbenými pokojovkami bývaly zvláště u našich babiček také cibuloviny, například eucharisy z amazonských deštných lesů. Krásné bílé a příjemně voňavé květy se dříve často používaly do svatebních kytic.
Hippeastrum hybrid (cibuloviny a liany)
Mandevillea laxa (cibuloviny a liany)
Eucharis grandiflora (cibuloviny a liany)
Hymenocallis littoralis (cibuloviny a liany)
„I na řezané květy jedovatých cibulovin je ovšem potřeba si dávat pozor. A voda, která po těchto řezaných rostlinách zůstane ve váze, je jedovatá také,“ varuje kurátorka před požitím vody z vázy. Někdy se k tomu totiž uchylují domácí mazlíčci, třeba kočky. A třeba zrovna máte ještě ve váze na Vánoce oblíbený hvězdník neboli amarylku čili zornici (Hippeastrum).
