Na jedovaté rostliny pozor doma i v parku. Zabíjet může i zlatý déšť

V povědomí lidí jsou většinou jedovaté dřeviny, které u nás rostou od nepaměti. Problém je většinou s druhy, které u nás nejsou původní, ale na zahradách či v parcích se vyskytují. Často ani netušíme, jak moc jedovaté jsou, vysvětluje Tomáš Vencálek z pražské botanické zahrady.

Právě osvěta byla hlavním důvodem, proč se v trojské botanické zahradě po celé léto jedovatým rostlinám věnují, a to včetně těch pokojových.

Jedovaté přitom mohou být jak dřeviny, tak byliny. „Každý samozřejmě zná tis nebo vraní oko, což jsou rostliny velmi jedovaté. Ale málokdo už ví, že takový štědřenec odvislý neboli pravý zlatý déšť je jednou z nejjedovatějších rostlin v našich parcích vůbec. U alergika může vyvolat reakci už jen kontakt se šťávou této dřeviny. O případné konzumaci štědřence raději nemluvě, protože jeho požití opravdu může způsobit i smrt, a to hlavně u dětí,“ varuje Tomáš Vencálek, který v botanické zahradě pracuje jako kurátor dřevin mírného pásma.

Smrtelně jedovaté jsou zlatý déšť i chvojka

Většinou tyto rostliny obsahují nějaké alkaloidy, které dráždí sliznici či pokožku, dále saponiny, hořčiny a další látky. „Jedovatost často způsobuje určitá kombinace těchto látek. A pak jsou specifické látky, například taxin obsažený v tisu, který může za určitý konkrétní průběh otravy,“ vysvětluje dendrolog.  

Když už jsme u tisu, tak konkrétně u něj je jedovatá celá rostlina včetně dřeva, tedy kromě nepravého červeného míšku (ovšem semeno ukryté uvnitř už zase jedovaté je, tedy pokud se rozkouše).

„Důvod je jednoduchý: chuťově lahodný míšek je úmyslně lákavý pro různé živočichy, protože rostlina potřebuje rozšířit po krajině semeno ukryté uvnitř. Podobné je to například i u oblíbených brslenů, které mají na podzim krásně červeně zbarvené listy.“

Nejjedovatější rostliny u nás

10 nejjedovatějších rostlin naší přírody: oměj šalamounek, rulík zlomocný, posed bílý, rozpuk jízlivý, bolehlav palmatý, konvalinka vonná, náprstník červený, blín černý, vraní oko čtyřlisté a konitrud lékařský.

10 nejjedovatějších rostlin našich zahrad: brslen, janovec metlatý, chvojka klášterská, lilek potměchuť, lýkovec jedovatý, pěnišník, štědřenec převislý (tzv. pravý“ zlatý déšť), tis červený, trnovník akát a zerav západní.  

10 nejjedovatějších rostlin v bytech: dieffenbachie, durman, kroton, oleandr, blahovičník, mandevila, lilek, synadenium, adenium a hvězdník.

Podrobnější informace o  všech těchto rostlinách, zpracované odborníky Botanické zahrady hl. m. Prahy, si můžete ve formátu pdf stáhnout zde.

V parcích je častá také chvojka klášterská, pocházející z výsadeb jehličnanů, které byly oblíbené v osmdesátých letech. „Přestože je hodně jedovatá, často se tehdy vysazovala poblíž mateřských školek nebo dětských hřišť. Přitom požití dužnatých šišek nebo listů může způsobit i smrt; a nejvíc jsou samozřejmě ohroženy opět malé děti,“ popisuje Vencálek.

Většina otrav po požití jedovatých rostlin má podle něj velmi podobný průběh. „Obvykle to začne pálením v ústech, hltanu a hrtanu, přidá se nevolnost, zvracení i průjmy. Postiženému se zrychlí dech, který se vzápětí zase zpomaluje. Přidat se může bušení srdce i mravenčení v nohou. Každá otrava má však samozřejmě svoje specifika a pro lékaře bývá těžké rozpoznat, čím mohl být člověk přiotráven,“ upozorňuje Vencálek.          

Hrozí dermatitidy, za slunečného počasí až těžké popáleniny

Dermatitidy, tedy alergické reakce kůže, způsobuje kromě tisu či šťědřence i řada dalších rostlin. „Například třemdava bílá, která za slunečného počasí způsobuje popáleniny až nekrotického charakteru,“ popisuje Vencálek. Také nepůvodní plazivý jedovatec (Toxicodendron), který bývá součástí řady zámeckých parků, způsobuje hluboké popáleniny.

Zleva tis, štědřenec (zlatý déšť) a jedovatec v pražské botanické zahradě v Troji.

A nejde jen o alergické reakce kůže. Citlivějším lidem mohou rostliny způsobit i potíže s dýcháním či otékání sliznic. Hodně alergenní jsou třeba topoly či břízy, proto se jim také v sezoně věnuje pylové zpravodajství.

10 rostlin způsobujících kontaktní dermatitidy a alergie:

routa vonná, třemdava bílá, třezalka tečkovaná, chmel otáčivý, vratič obecný, mák, muškát neboli pelargonie, vlaštovičník větší, tulipán a řebříček

„Pokud jde o vyloženě kontaktní alergie, ty často vznikají ve spojení se slunečním svitem. Proto by si lidé měli dávat pozor na potřísnění kůže šťávou rostlin třeba při zastřihávání živého plotu z tisu nebo při likvidaci bolševníku,“ upozorňuje kurátor pražské botanické zahrady.