Než si postavil kachlová kamna s poležením, pořádně se zapotil

Šestatřicetiletý Michal Paroulek se rozhodl splnit si svůj dětský "pohádkový" sen. Rozhodl se, že si v kuchyni na svém statku postaví pořádná kachlová kamna, taková ta opravdová, s pecí, plotnami a hlavně s poležením. Ukázalo se to být celkem fuška.

Člověk se dnes totiž nadře nejen s konstrukcí, ale i samotným sháněním materiálu. Není totiž žádné umění si na něco takového najmout profesionální kamnářskou firmu, ale mladý muž z Českobudějovicka si usmyslel, že si celá kamna sestaví sám. Vlastní prací tak ušetřil polovinu předpokládaných nákladů.

Jak se rodila vysněná kamna

Sám přiznává, že počátky toho nápadu vedou někam do dětství. "Táta nás moc ke svému kutění na chalupě nepouštěl, ale kamna jsme tenkrát stavěli celá rodina a dodnes je někde uvnitř zabudovaná láhev se vzkazem," vzpomíná Paroulek. "Ale něco jsem od něj odkoukal a něco zase uměli kamarádi."

To pravé pokušení však přišlo mnohem později, když v rámci terénního výjezdu trávili s kolegy léto na Slovensku. "Na staré pile, kde jsme přespávali, totiž přesně taková kamna byla a každý večer se vybíralo, kdo na ně poleze," vzpomíná Paroulek. "Na kamnech se tehdy spalo úplně bezvadně." Začal přemýšlet, jak by si něco takového mohl pořídit i na vlastní statek, který zvolna rekonstruuje.

Řekni, kde ti kamnáři jsou

Rady a tipy

• Kachle před použitím je dobré na dvě tři hodiny namočit do vody, a pak je nechat okapat. Lépe pak na nich drží kamnářská hlína.
• Osazené trouby nikdy ničím zevnitř nenatíráme. Pokud chceme zabránit korozi, potřeme vnitřek trouby špekem. Ten se vypálí a není zdraví škodlivý.
• Sporák po postavení musí nejprve vyschnout. Uzavřeme proto dvířka přikládací a otevřeme dvířka popelníková a necháme aspoň čtrnáct dnů prosychat.

Informace hýbou světem, říká se, ale kde najít ty správné informace o tom, jak se vlastně kamna vyrábí? Hledání starých fachmanů opravdu trochu připomínalo pátrání po postavách z legend. "Naštěstí není pravdou, že by se někdo z dobrých kamnářů o své znalosti nechtěl dělit," uznává mladý stavitel. "Vše se dnes dá sehnat prostřednictvím internetu, ale kachle a kování jsme raději objednali prostřednictvím zkušeného kamnáře."

Za zvláště cenné přitom považuje i dvě knihy: první pocházela ze slovenské edice Udělej si sám (1979), druhá modernější Teplo v domě, chatě a chalupě (1991) je od Václava Vlka a s velmi názornými kresbami. "Příjemně překvapily i internetové zdroje, například některá kutilská videa z YouTube," dodává Michal Paroulek. Vědět však ještě neznamená mít. Dalším krokem tedy bylo shánění materiálu, což se ukázalo náročné hlavně ve dvou věcech.

Kování na míru

"Veškeré kovářské práce se dělají zakázkově, na míru, a s tím jsme si nechali poradit, včetně výpočtu výšky komína a velikosti plotny, jež se udává podle počtu osob, pro něž se bude vařit. Vlastní kachle se pak objednávají přímo na míru, lze si vybrat vzor i glazuru, ale je třeba znát přesné počty jednotlivých tvarů. Každá navíc sice stojí zbytečně peníze, přesto jsme s několika rezervními počítali." Veškeré "železo" a kachle přišly na pětatřicet tisíc.

Při vlastní stavbě je zapotřebí si vyměřit, kam dát vlastní topeniště, a pak prý už jen vrstvíte materiál. "Bez plánu to však nejde. Při rozkreslení člověk uvidí, kolik bude potřebovat kachlů," popisuje Paroulek. "Já jsem rozměry určoval tak, aby poležení nahoře mělo dostatečnou délku, a pokud jde o šířku, řídil jsem se vstupními dveřmi. Nechtěl jsem, aby pec nějak přečnívala do prostoru, ale současně jsem chtěl, aby ležení bylo co nejširší."

Prvním stavebním krokem je pochopitelně základ, jehož rozloha se odvíjí od toho, jestli máte v plánu stavět čistě jen kamna, nebo jako v tomto případě i betonovou lavici. Ta na jedné straně zabírá víc prostoru, ale zase tak získáváte originální prostor pro uskladnění dřeva nebo jen na příjemné posezení.

Šamotu není nikdy dost

Máme normy na všechno

Pro nadšené kutily i profesionální stavitele je tu seznam předpisů a norem, jak je uvádí i Václav Vlk v knize Teplo v domě, chatě a chalupě. Koukat musíme jak na normu o Lokálních topeništích ČSN 06 1201, Sporák – ČSN 06 1210, Kamna ČSN 06 12 12, případně Kamna s varnou plotnou ČSN 06 12 11. ON 73 3111 – Stavěná kachlová kamna teplovzdušná, či ON 73 3113 – Stavěná kachlová kamna akumulační. Kdo by si rád postavil větší kachlová kamna sám, musí se řídit i Stavebním zákonem.

"Nestačí jen spousta betonu, potřebujete taky spoustu šamotových cihel, které vytváří podstatnou část vnitřní výplně a dokáží akumulovat teplo," vyčísluje další materiál Paroulek. "Ideální jsou staré šamotky, ale potřebovat budete také tenké šamotové desky pro vnitřní vyložení. Nevyplatí se brát si ty nejlevnější, komínové. Jsou sice o polovinu levnější, ale i příliš tvrdé na řezání."

Pak už nezbývalo nic jiného než se pustit směle do práce. "Staré šamotky jsem sbíral kde se jen dalo, včetně rozebraných akumulaček. Do základu a kolem lze použít cokoliv. Tam, kde bude situováno vlastní ležení, není zapotřebí dávat nějaký speciální materiál. V podstatě tam můžete dát jakékoliv zbytky ze stavby, tam je to jedno."

Pokud jde o celý "krůvek", ten je vystavěn dvojitě, aby kachle zvenku nebyly příliš horké. Nejdřív se nanesou šamotové plátky a kolem nich vzniká mezera. Pak teprve přijdou na řadu samotné kachle. Překlad se pak vytváří ze šamotových plátků pomazaných kamnářskou hlínou, až nahoru bez mezery.

Možná křivá, ale vlastní

"Když už byl 'krůvek' hotový, dostavělo se jen ležení a ve výšce, kde vychází z kamen komín, jsem udělal ze starých šamotek tunýlek do komína," dodává ke stavebním pracím Paroulek. "Může se to rozvést i rovnoměrněji, ale zvolili jsme jednodušší komín, který se bude lépe čistit. Dnes lze sehnat cokoliv, na co si vzpomenete. Mnohdy je to však otázka peněz, které chcete obětovat, a co si lze levněji vyrobit po svém."

Hlavní je však radost z vlastního výsledku. "Stavěli jsme to ve volném čase, ještě s kamarádem lékařem, který se tím odreagovával po práci v ordinaci. Od profesionální firmy by byl výsledek jistě lepší, ale shodli jsme se na tom, že do staré křivé chalupy troška nerovnosti patří a stoprocentně dokonalý výsledek by působil až nepřirozeným dojmem." Přes léto kamna vyschla a nyní v nich lze topit. Zbývá jen osadit lavice a dřevěný rošt na ležení.

Topení v praxi

• Na vytopení tří místností o rozměrech dohromady 180 metrů krychlových stačí na den asi tři koše dřeva, tedy zhruba čtvrt kubíku.
• První dva dny se kachlová kamna "rozehřívají". Když dostatečně naakumulují teplo, začnou je rovnoměrně uvolňovat i do okolního prostoru. Po třech dnech topení zůstává "teplo" v místnosti ještě další dva dny.
• Spací rošt na peci je nezbytností. Povrchová teplota se totiž může, pokud si před spaním přiložíte, vyšplhat i na 45 stupňů. To už není příjemné poležení.
• Kamna optimálně vytápějí místnost na příjemných 19-20 stupňů. Každé další zvýšení průměrné teploty v místnosti o jeden stupeň se projeví přibližně 7% zvýšením spotřeby paliva.