Být zaměstnancem či podnikatelem vyžaduje různé schopnosti i odlišnou mentalitu, a jedno ani druhé tak nemusí být pro každého. O osobní i finanční nezávislosti spojené s vlastním podnikáním však řada lidí sní. Podíl těch, kteří by rádi opustily své zaměstnání, stali se vlastními šéfy a věří, že by jako podnikatelé uspěli, se ve vyspělých zemích pohybuje podle průzkumů kolem 60 procent.
Podíl lidí, kteří se podnikateli třeba jen na čas skutečně stanou, bývá výrazně nižší – ve většině zemí tvoří téměř stabilně 12 až 15 procent pracovní síly. Procento těch, kteří ve svém podnikání skutečně dlouhodobě uspějí, bývá pak ještě menší. V USA, kde je tento údaj dlouhodobě sledován, tvoří podíl nově založených firem, které se úspěšně „dožijí“ pěti let, zhruba polovinu.
Ne všichni, kterým se to podaří, se považují za šťastné. V rámci lidí, kteří tohoto cíle dosáhli, se však za „velmi šťastné“ považuje více než polovina.
Výhody a nevýhody
Být zaměstnancem i podnikatelem má výhody i nevýhody. Zaměstnání je, obecně vzato, vhodné především pro ty, kdo v životě kladou důraz na jistotu, stabilitu a specializaci. Podnikání je naopak pro ty, kteří si váží svobody, nebojí se rizik a nevadí jim, že svou původní specializaci často postupně ztratí, nebo si s ní již nevystačí. Tedy to, že jsou nuceni trvale získávat širší odborné znalosti, umožňující jim řídit či kontrolovat různé části své organizace.
Jan Urban
|
Přitažlivost zaměstnání se může značně lišit i v závislosti na firmě, pro kterou pracujeme. Práce ve společnosti se skvělou kulturu bývá podstatně zajímavější než ve firmě, jejíž kultura je „toxická“. Kultura firem nemusí přitom záviset na sféře jejího působení. Rozhodující vliv na ni zpravidla mají lidé v jejím vedení.
Výhodou zaměstnání je možnost práce v týmu, po boku kolegů, se kterými si můžeme vyměňovat znalosti i zkušenosti. Zaměstnanecká role tak zpravidla dává více příležitostí učit se od jiných. Něco podobného platí většinou i o možnostech společenských kontaktů s kolegy. Role podnikatele může naopak (byť ne vždy) přinášet v rámci jeho firmy určitou společenskou osamělost.
Své kolegy v organizaci si však na druhé straně jako zaměstnanci většinou nemůžeme vybrat, a občas tak musíme snášet i ty, kterým bychom se jinak na hony vyhnuli. S některými z těchto lidí musíme v organizaci i soupeřit.
Sedm typů lidí, kterým je nejlepší se vyhnout. O koho jde a čím škodí? |
Výhodou zaměstnanců je zpravidla možnost rozvoje, a to formou školení v rámci pracovní doby. Když máme štěstí, může nám zaměstnavatel hradit i další vzdělávání, například v podobě kurzů MBA.
Práce zaměstnance přináší zpravidla i vyšší rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Pracovní čas, který od nás zaměstnavatel vyžaduje, je smluvně dán, a dohodnut většinou bývá předem. V roli podnikatele můžeme sice občas pracovat kdy a kde chceme, mnohdy však tato role znamená, že jsme nuceni, v zájmu hladkého chodu podniku, pracovat téměř nepřetržitě.
Odpovědnost a rizika
Jako zaměstnanci jsme zodpovědní pouze za své úkoly, a když nejsme vedoucí, nemusíme se starat o to, jak si vedou ostatní. Výjimkou mohou být jen situace, kdy jejich práce ovlivňuje práci naši. I ve vedoucí funkci jsme však zodpovědní a placeni jen za výkon našeho týmu.
Jako podnikatele nás práce ostatních, na jakémkoli místě, může, obrazně řečeno, přivést na buben. Pokud jsme od přírody nedůvěřiví a nechceme být na druhých závislí, můžeme dát přednost podnikání typu „one-man-show“. Náš podnik se sice pravděpodobně příliš nerozroste, svou závislost na druhých i rizika, která pro nás druzí znamenají, tím do značné míry omezíme.
K hlavním výhodám zaměstnaní bývá zahrnována vyšší příjmová stabilita, tedy pravidelná výplata, která běží i o dovolené. Tato výhoda je podstatná, byť žádná práce v organizaci není zcela jistá. Může se totiž stát, že se ze dne na den staneme nadbyteční.
Stálý plat a „jistota“ pracovní smlouvy mohou navíc občas klamat. U zaměstnance je příjem zcela v rukou jednoho zaměstnavatele. Pokud podnikáme a získáme několik významných klientů, můžeme mít „zaměstnavatelů“ více. Přes všechna rizika podnikání tak nemáme „všechna vejce v jednom košíku“.
Pravidla a politika
Za svou úspěšnost či stabilitu, kromě jiných okolností, vděčí většina organizací určitým pravidlům a postupům. Kdy je jich však příliš mnoho, ztrácejí svou opodstatněnost a práce se stává se nepříjemnou.
Jako zaměstnanci jsme nuceni stanovená organizační pravidla a předpisy dodržovat. Stejně tak se musíme řídit i pokyny svého šéfa. Platí to i v případech, kdy s těmito pravidly či pokyny nesouhlasíme, nebo jsme pevně přesvědčeni, že jsou chybné. V případě, že jsme „řadovým“ zaměstnancem nebo jen nižším šéfem, pak nám kritika těchto pravidel většinou nepřísluší. Naším úkolem je uvádět je v život.
Jak poznat organizaci, v níž vám hrozí role obětního beránka |
Pokud přinášíme organizaci vlastní nápady, musíme na jejich schválení většinou poměrně dlouho čekat. Výsledek přitom většinou nebývá jistý.
Jestliže chceme být jako zaměstnanci úspěšní, musíme se naučit orientovat se i ve vodách politiky své organizace. Tedy přizpůsobovat se měnícím strukturám moci i měnícím se postupům, na jejichž základě se v organizaci můžeme dostat vzhůru. Smířit se často musíme i s tím, že kritéria postupu nejsou vždy založena na výkonu a zásluhách, ale spíše na tom, nakolik se nám daří pěstovat vztahy s lidmi, kteří mají na naši kariéru vliv.
Jako podnikatelé máme naopak možnost budovat svou firmu od základů, a činit kroky, kterým věříme. Jsme nezávislí, nemusíme nikomu hlásit, jak, kde a kdy budeme pracovat. Naše nápady nebrzdí podniková byrokracie, a když jsou úspěšné, máme z nich prospěch především my sami. Totéž však platí i tehdy, pokud úspěšné nejsou. Samostatně můžeme rozhodnout i to, koho zaměstnáme a koho ne.
Peníze
Jako zaměstnanec máme příjem omezený organizačními pravidly. Když ho chceme zvýšit, musíme o to požádat, pokusit se o povýšení nebo změnit zaměstnání.
Osm problémů, s nimiž se nejčastěji potýkají inteligentní lidé |
Jako podnikatel svůj příjem omezen nemáme, nemáme však ani jistotu jeho stability. Náš příjem navíc vyžaduje investici, a to bez jakékoli záruky návratnosti. Pokud jsme úspěšní, můžeme si vyplatit většinou zisku, a potenciál našeho finančního růstu je tak ve srovnání se zaměstnancem podstatně vyšší. Dlouhodobý úspěch podnikání však většinou vyžaduje, abychom velkou část zisku použili k dalšímu rozvoji firmy.
Návratnost kapitálu, který do firmy vložíme, může být různá. Pokud je podnikatelský záměr úspěšný, může být v řádu desítek, ale i stovek procent ročně, a to v závislosti na poptávce po našem produktu, ale i schopnostech a motivaci našich spolupracovníků, tedy lidí, které jsme zaměstnali.
Úspěch v podnikání však většinou není výsledkem toho, že chceme vydělat rychle a co nejvíc. Často jde spíše o běh na dlouhou trať, a to, co k němu vede, je především zájem uplatnit schopnosti a získat určitou svobodu a nezávislost. Tím hlavním předpokladem úspěšného podnikání je totiž odhalit určitý konkrétní problém či potřebu druhých, a tento problém úspěšně vyřešit. Návratnost vloženého kapitálu závisí pak především na tom, jak široký okruh lidí nalezeným problémem trpí a jak velkému počtu z nich můžeme naše řešení nabídnout.
Osobní předpoklady
Do úvahy je třeba brát i to, že organizace mají možnost své činnosti i rozhodnutí kontrolovat, a řadu chyb, kterých se její členové dopustí, zavčas odstranit. Podnikatel, alespoň zpočátku, tuto možnost nemá. Vše je v jeho rukou, každý úspěch, ale i každá chyba má na jeho podnik bezprostřední dopad. Musí být proto schopen se stále a rychle učit. Mimo jiné i proto, aby alespoň částečně viděl do všech oblastí svého podnikání.
Jeho výhodou je, že nemá šéfa, a může o věcech rozhodovat sám. Jeho rozhodování je pružnější, a to i proto, že ho nemusí vysvětlovat nejrůznějším lidem či komisím, které jeho obsahu příliš nerozumějí. Tato výhoda vynikne však především tehdy, když má nové nápady a neobává se je ve svém podnikání uplatnit a dále rozvíjet. Tedy když se neopírá ve svém rozhodování jen o to, co viděl u druhých.
Cenou za jeho svobodu však je, že především zpočátku je nucen do své firmy investovat obrovské množství času, což může způsobit i značný stres. Tento stres však nemusí být vždy nezdravý.
Cenou za dlouhodobou úspěšnost vlastního podnikání je i to, že se po čase možnosti provádět všechna podniková rozhodnutí sami vzdáme. Tedy že se nedopustíme chyby, která provází značnou část větších organizací a která možná vedla k tomu, že jsme se rozhodli podnikat sami. V opačném případě totiž hrozí, že se v naší firmě rodí nový podnikatel.